Die Křemžeschafft vyrazil v sobotu 24.10. na zápas, ale dnes to bylo trochu jiné. Jednak proto, že se jelo odpoledne, protože do Plzně je cesta daleká. Druhak proto, že se do té Plzně jelo bojovat v rámci 1. ligy! A věřili jsme, že po třech letech v nižší soutěži nebudeme jen bojovat, ale i bodovat,
Je-li možnost jet si někam zahrát, naši hráči volné soboty zpravidla příliš nedrží. A když se to jó sejde a doma s prosíkem odklečí mimořádně vroucně, dokonce se občas přihodí i to, že rodič radostně zavrčí a blahosklonně se uvolí vyjet na turnaj klidně i v neděli. Ovšem když je tady největší turnaj roku –
Po době jejíž délku snad nelze konkrétně určit, ale zcela jistě se bude počítat na delší měsíce, tady zase jednou byla sobota mračná, pošmourná a přesně taková, jejíž strávení halovými sportovními aktivitami nebude sebenadšenější vyznavač mičurinských praktik považovat za probenděný čas. Kdo by se taky ondal se zazimováním záhonů, úklidem terasy, či sběrem vertikutované plsti,
Po době jejíž délku snad nelze konkrétně určit, ale zcela jistě se bude počítat na delší měsíce, tady zase jednou byla sobota mračná, pošmourná a přesně taková, jejíž strávení halovými sportovními aktivitami nebude sebenadšenější vyznavač mičurinských praktik považovat za probenděný čas. Kdo by se taky ondal se zazimováním záhonů, úklidem terasy, či sběrem vertikutované plsti,
Noc pomalu ustupuje a ráno si bere svět zpátky. V šeravém tichu nejdřív jen opatrně, aby postupně odhalilo čerstvě posekaný a stovkami drobných kapek rosy posetý trávník. Každá z nich na chvíli zachytí vlastní kousek rána. Začíná jeden z těch posledních krásných víkendů, kdy podzim ještě na chvíli předstírá, že léto vlastně neskončilo. A právě
Hráč badmintonu je zcestovalý ať chce, nebo ne. Tuhle Plzeň, jindy Tábor, Pardubice, Brno, Praha, Aš…a to ještě nepočítáme aglomerace typu Karviná. Proto čas od času přijde období, kdy člověk (i dívka) to ranní vstávání polyká tak trochu bez obvyklé příchylnosti k nejkrásnějšímu sportu světa a vzývá nebesa, aby se v termínovém kalendáři buď objevila
Turistiku pěstujeme většinou kvůli zážitkům, často věrni mantře „I cesta je cíl“ a z úplně stejných důvodů jezdíme i po badmintonových turnajích. Zde je sice místo cesty skutečným cílem hlavně prodat nově získané herní dovednosti přičemž nějaký ten úspěch se dá čekat pouze za předpokladu, že se ruka, nohy i hlava sejdou bez výjimky společně
Končící léto je často bodem sváru mezi mladým hráčem a jeho rodiči, ač by bylo sebekrásnější. Ti první dí, že je příliš dlouhé. Ovšem dospělí vědí své pravdivé, že žádný volný čas není dost dlouhý a tím pádem ani léto. Svým ratolestem ovšem místo braní iluzí moudře umožní najít si cestu k tomuto zjištění tak
Ve stínu blížícího se začátku konce léta je tady ještě jedna věc, kterou považujeme za vhodné zveřejnit. Čert vem mládežnická soustředění, neb my dospělí jsme soustředěni všichni tak nějak průběžně a s ohledem na aktuální stav-nestav aplikace IDESKA v kombinaci se startem dalšího školního roku, který se často prolíná s koncem dovolené, se fokus na
I přes letní čas, který láká k modlitbě za kupení hydrometeorů, dovolené a díky souběžně probíhajícímu Křemežskému víkendu rovněž k posezení ve stanu za libých zvuků dechové hudby, pojídání vynikajících pralinek, ještě lepšího burgru, pizzy a kdovíčeho dalšího, se v 199. den gregoriánského kalendáře sešlo hned 18 hráčů. To proto, že se 18. července 2026 hrál již 34.
