Noc pomalu ustupuje a ráno si bere svět zpátky. V šeravém tichu nejdřív jen opatrně, aby postupně odhalilo čerstvě posekaný a stovkami drobných kapek rosy posetý trávník. Každá z nich na chvíli zachytí vlastní kousek rána. Začíná jeden z těch posledních krásných víkendů, kdy podzim ještě na chvíli předstírá, že léto vlastně neskončilo. A právě tohoto rána třetího dne desátého měsíce, které dalo hned od úsvitu v 7:04 najevo, jak slunný a teplý den nás čeká, se přímo nabízelo se sbalit a jet na badminton!
Kam jinam, než do Budějc na GPC U15+U19 a na Dobrou Vodu na přípravky U10!
A protože občanské svítání přišlo již v 6:32, čas rozlepit oko nastal i pro zásobovače, řidiče, kouče a fyzioterapeuty Elišky Cábové, Kačenky Bukovinské, Lucky Soukupové, Janči Kuntové, Barči Sovové a Filipa Šálka. První dvě jmenované měly zaknihováno rodinné taxi na Dobrou Vodu, zbylý kvartet se nechal odvézt před budějckou Sokolovnu.
Přípravky U10
Úvodem jedno vysvětlení – byl to turnaj celkem tří kategorií U9-U11, ale protože dívek v kategorii U9 a U10 bylo málo, Tonda Vortel, baron dobrovodského badmintonu, vrchní rozhodčí a pořadatel v jedné osobě obě kategorie sloučil do jedné údesítkové a jedenáctky nás tím pádem nezajímaly. Tak proto „jen“ to U10. Proč by taky ne – jak Eliška, tak Kačka si jedenáctkových turnajů užijí v budoucnu ještě celou spoustu.
Eliška se plánovaně nachomýtla na svůj druhý turnaj a opět se dá říci, že to bylo s úsměvem a radostné! Nezdary s vodňanskou Lucy Fárkovou (4-15, 11-15), domácí Rebekou Šimánkovou (10-15, 12-15) a budějickou hegemonkou této kategorie Viki Beckerovou (14-15, 1-15) nebudeme vůbec zmiňovat, protože všechny zmíněné jsou prostě starší/vyhranější/vyšší/silnější…rozumíme, že? Tím víc nás těší výtečný počinek proti vodňanské Gábině Kubové (15-6, 15-3) a hlavně krásná otočka zápasu proti taktéžvodňanské Tereze Koutské (13-15, 15-7, 15-9). Dva vítězné zápasy proti starším soupeřkám a konečné šesté místo z devíti? Haleluja, noste vodu!
O cirka 14 turnajů – takže o dost – zkušenější Kačka nastoupila přece jen v trochu jiné roli. Protože to už umí rozdat a sama si chodit pro body, často se to sejde tak, že si nakonec dojde i pro vítězství. A teď se to povedlo hned pětkrát! Klaplo to jak hned zkraje proti vodňanské Tereze Koutské (15-7, 15-5), tak následně proti budějcké Alexandře Vyštejnové (15-8, 15-13), dalším vodňanským hráčkám Gábině Kubové (15-4, 15-2) a Lucy Fárkové (15-5, 15,7) a domácí Rebece Šimánkové (15-3. 15-8). Jediné, co se nepovedlo – a nemožná mamka za to taky hned schytala pořádného mračouna – byl zápas proti Viki Beckerové (12-15, 10-15), ale to bylo z toho méně dobrého tak nějak všechno, protože z toho bylo jen o skóre druhé místo!
GPC U15+U19
A aby se starší necítili dotčeni, že na jejich turnaji nic nevysvětlujeme, tak zde vysvětlíme, že na standardním dvojturnaji, kterých každá/ý již zažil/a nemálo, není co vysvětlovat. Prostě se sešli, nástup a pak se to na kurtech hrálo tak, jako obvykle.
Smíšená čtyřhra
U15
Janča Kuntová vyfasovala do mixu za parťáka Adámka Pechláta (BK Liberec). Hocha, který je v deseti letech poměrně nepřekvapivě malý vzrůstem, tento nicotný handicap však více než dorovnává herními aspekty úrovně div ne dorostenecké! O tom, jak moc, se v prvním kole přesvědčili krumlovští Natka Pišlová a Peťa Ondrák, kteří ještě ve druhém setu nebyli daleko od vítězství. Naše velká a liberecký malý však zápas nejenže zdramatizovali, ale velmi pěkně otočili – 15-21, 21-19, 21-12! Ve čtvrtfinále se už ovšem přece jen hrálo pouze na jednu branku a nutno podotknout, že ta naše to nebyla. Turnajové dvojky Míša Jersonová a Táda Opálka (oba ČB) už přece jen měly převahu po všech směrech a nadšeně bojující Janča s Adámkem jejich tempu nestačili – 9-21, 12-21.
Soupeře více než průchozí měli po delší době Barča s Vojtou Kašínem. Táborští Viktorie Volková a Ondra Kolář mají výrazně méně centimetrů, kilogramů i zkušeností a na hře i výsledku to bylo znát – 21-3, 21-7. Po všech směrech rovnocennější soupeři čekali ve čtvrtfinále – nasazené trojky Anička Dvořáková (ČK) a Lukáš Popela (MTAC Praha) uzmuli spoustou chyb protkaný první set, Barča a Vojta pak ovšem předvedli nebývalý záchvat zodpovědnosti, místo zbytečných smečí začali hrát více na přesnost a vítězstvím 14-21, 21-15 a 21-17 se probojovali do semifinále! Proti prvnímu nasazenému páru Eliška Vychodilová – Erik Dvořák začali zostra, nicméně naše naděje na postup do finále zde nakonec byla životu vpravdě jepičího. Kulantně řečeno naše mysl opustila kurt s přibližně dvacetiminutovým předstihem…Barča s Vojtou věděli, že se měli víc kousnout a i když by to na postup nakonec stejně nestačilo, aspoň by dopadli lépe, než 11-21, 7-21. Ale i tak…byla za to bronzová medaile a při obsazenosti dnešního turnaje nebudeme zpupně tvrdit, že se kdovíjak čekala.
U19
Po delší době se Filip potkal na společné straně kurtu s Adélou Polívkovou (Králova Lhota) a byl z toho zajímavý třísetový zápas proti Šárce Dvořákové (ČB) a Janu Vyskočilovi (FSpS MU Brno). Mač, kde na naší straně hrál prim chlapec a na té druhé jako v každém správně šťastném manželství vládla dívka, byl jako na houpačce. Filip s Adélou po silně nepovedeném prvním setu zkonsolidovali síly, ale třetí set drželi obrazně řečeno rakety o něco pevněji soupeři, našim semifinále po výsledku 10-21, 21-16 a 13-21 nakonec uteklo.
Dvouhra
U15
Janča si po delší době zahrála proti domácí Marušce Vrchotické a byly to dva vyrovnané sety, kdy hlavně závěr toho druhého rozhodly celkové zkušenosti, protože Maruška má i přes svůj mladý věk prostě podstatně víc nahráno. Spousta dlouhých výměn, laufy přes kurt křížem krážem, pořádné piki-piki na hlavu a těsných 15-21, 21-23. Janča tak musela polknout nemalé zklamání, ovšem ještě ji čekaly dva zápasy o pořadí – a ty prostě povedly. Viktorie Volková (Tábor) nahráno nemá, Janča roli té, od které se čeká vítězství, splnila po výsledku 21-2, 21-2. Další krásný zápas odehrála proti Emě Jelínkové (Hamr Praha), herně naprosto vyrovnaný první set šel nakonec za soupeřkou, která následně získala klid a zbytek si i díky značné běžecké převaze pohlídala, 15-21, 8-21.
Přibližně 764 minut od začátku dne se konečně na kurt dostala i Lucka. Radost že jde konečně na to trochu kalilo zjištění, že na druhé straně kurtu přešlapávala Eliška „sebevědomíitebesamotnouzašlaputřimetrypodzemtakhlerychle“ Vychodilová. Lucka dost rychle zjistila, že tahle dívka nemá jedničku za jménem proto, že maminka potají nosí rozhodčím vajíčka…zápas to byl rychlý, protože ač se Lucka snažila, proti takové hráčce není co vymyslet. 1-21, 4-21 vypadá zle, ale kvalita soupeřky byla prostě ohromná. Lucka ten zápas správně pojala jako sběr zkušeností, takhle dobrou hráčku totiž hned tak nepotká. V zápase o pořadí proti táborské Emě Vyčichlové to naopak byla Lucka, která určovala tempo hry a to, že krása tkví v jednoduchosti naopak teď pocítila její soupeřka, svůj druhý zápas Lucka vyhrála 21-6, 21-13.
Barča šla po volném kole hned do pořádného šití proti nasazené trojce, domácí Míše Jersonové, což bylo taky dost hurá, co si budeme. Barča na ni dlouhodobě neumí a ačkoliv čas, prd a Míšu ani dnes nezastavila, výsledek 15-21 a 16-21 napovídá, že v porovnání s posledními vzájemnými zápasy to bylo zlepšení div ne nesmírné. Zápas o pořadí pro ni sice nic neřešil, spoluhráčku z krumlovských tréninků Evču Sojkovou ovšem i tak přehrála klidných 21-16, 21-3.
U19
Jedním ze šťastné třináctky hráčů byl i Filip, který plnil roli nasazené trojky. Ta sice tentokrát nepřinesla benefit v podobě volného prvního kola, zato možnost revanše za smíšenou čtyřhru v podobě zápasu proti Janu Vyskočilovi. Filip se jej zhostil s plným nasazením a ačkoliv vitální brněnský soupeř rozhodně nedlel pouze na jedné straně kurtu, Filipova nátlaková hra slavila úspěch – 21-8, 21-10. V dalším kole už šlo o medaile, takže Filipova soustředěnost nepolevovala, což na vlastní výplet pocítil i Filip Macek (BK Aktiv Lužiny). Nejsilnější nájezd čekal našeho hráče v semifinále. S Šimonem Soukupem (TJ Astra ZM) se v singlu potkal naposledy před téměř třemi roky a byť těsná, prohra je vždycky prostě prohra…v mezičase přišly neúspěchy i ve vzájemných párových střetnutích, prostě bylo co vracet. A těsné to bylo i dnes a téměř třičtvrtěhodinový zápas měl s výjimkou třísetového průběhu úplně všechno…naštěstí i konečné vítězství našeho hráče 21-17, 23-21! Finále! Tam se už krasojízda zasekla, Adam Žaba (Poděbrady) je dalším z těch, proti kterým se vítězství ještě nepodařilo a přes výrazně zlepšený výkon ve druhém setu se historii změnit nepodařilo ani dnes – 12-21, 18-21. Ovšem – bolístku moc hezky pofoukala stříbrná medaile!
Čtyřhra
U15
Z našich dívek hrála párovou disciplínu jen Barča. V tandemu s proseckou Zuzkou Havláskovou měly ve čtvrtfinále za soupeřky druhý nasazený pár Ema Jelínková – Elen Eva Tvrdková (obě SK Hamr). Největší obtíží byla nesehranost, díky které naše dívky hned zkraje prvního setu rychle prohrávaly 0-6 a byť se postupně zvedly a předvedly potěšitelnou směs razantních a technických úderů, na klubové spoluhráčky to i přes statečný výkon nakonec nestačilo. Prohra 12-21, 17-21 zamrzela, ale medaile prostě dnes visela příliš vysoko.
U19
Filip spolu s krumlovským Martinem Štikou coby nasazené dvojky měli volné čtvrtfinále, aby v semifinále nastoupili proti pražské dvojici Václav Novák – Jonáš Profota (BA Skalka). Předvedli velmi neurovnaný první set, který jim tak poměrně logicky protekl mezi prsty. Následně prostě a jednoduše začali hrát v rámci svých možností, zatímco soupeři postupně vadli. Filip a Martin tedy po výsledku 22-24, 21-15, 21-13 postoupili do finále. V něm se potkali s prvním párem turnaje Šimonem Soukupem a Adamem Žabou, kteří rychle ovládli první set. Druhý byl podstatně vyrovnanější, ovšem někdy za jeho polovinou Filip už nedokázal ignorovat opakované pokusy od jednoho ze soupeřů dostat se mu do hlavy a zápas se bohužel už jen dohrával a soupeři zvítězili 10-21, 13-21.
Matoušovo evangelium 5,29–30 v Bibli říká, že si máš v tuto chvíli raději vyloupnout oko, než nepodat soupeři ruku. Badmintonové řády sice tak explicitní výklad nepodávají, pokárání za nesportovní chování je zde však uvedeno poměrně srozumitelně. Po debatě poněkud vzdálené té akademické nakonec Filip vyfasoval žlutou kartu a dlužno říci že po právu, byť projevy uvedeného soupeře během deblového finále – a vlastně i během vzájemné singlové bitvy – mělo se standardy sportovního chování společného asi tolik, co domácí zabijačková klobása s racionální výživou. O replikách poloviny vítězného páru směrem k budějcké trenérce křemežského původu Martině Buchálkové nemluvě…holt chlapec z Prahy…
I přes závěrečnou kaňku lze turnaj hodnotit s úsměvem na rtech. Nasazení našeho kvartetu bylo příkladné, dívkám se zadařilo hlavně v párovkách a potěšitelná je skutečnost, že si každá zvládla vyhrát aspoň jednu dvouhru. Filip zapsal dvě finálové účasti, což se asi taky nebude brát jako neúspěch. A dvě nejmenší z nejmenších to zase jednou hezky rozčísly. Eliška se začíná herně etablovat – nové kamarádky, nové zážitky a nové zkušenosti – a s Kačenkou bude záhodno v jedenáctkách už prostě počítat.
Čau příště!
