GPC U13+U17 – 7 medailí z Prahe a malá-velká premiéra!

Turistiku pěstujeme většinou kvůli zážitkům, často věrni mantře „I cesta je cíl“ a z úplně stejných důvodů jezdíme i po badmintonových turnajích. Zde je sice místo cesty skutečným cílem hlavně prodat nově získané herní dovednosti přičemž nějaký ten úspěch se dá čekat pouze za předpokladu, že se ruka, nohy i hlava sejdou bez výjimky společně v jeden moment. Což se, nalijme si čistého vína, neděje úplně vždy. No a zážitkovou turistiku pěstujeme kvůli…ještě větším zážitkům. Takže když chcete hrát proti někomu, kdo se bojí jezdit na turnaje do Budějc/Krumlova (prý je tady u nás vždycky oholíme, ale znáte to – cizáci se na něco vymlouvají v jednom kuse) a obecně někde, kde mají lajny na kurtech krásně čisté, různými basket/volejbal/nevímjakýmidalšími motivy nezapatlané a tak nějak střediskové, vyrazíte třeba na Hamr, nebo Jeremi a případně do Radonic zahrát si s hráči jiných mravů z jiných krajů. A jako správní hosté je třeba i trochu oholit. Takže dvoučlenná křemežská vozová hradba práskla do všech 272 koní a rozjela se ku Praze. Bon voyage!

Byl to vlastně takový rodinný výlet. Pravda, není úplně běžné, aby čtyři členové vyrazili každý jinam celkem do třech míst, ale i v tom tkví kouzlo badmintonu. Takže Barča Sovová se nechala vysadit ve Stodůlkách na GPC U17, Terka Cábová a Týnka Sovová se sešly na Braníku na GPC U13 a v Radonicích na turnaji přípravek si odbyla premiéru nově nejmladší závodnice Eliška Cábová.

Elišce dáme přednost, ještě jí nebylo ani 8 let a už chtěla jet hrát a taková odvaha se cení.
Navíc to měla těžké tuplem, protože na svém prvním turnaji byla rovnou vhozena do kategorie U11. Asi proto, že ostatní devítky a k tomu i desítky raději při sledování ČT 😀 doma žvýkají tyčinky z mozzarely, místo aby šly hrát badminton. Nepochopitelné.
Zahrála si čtyři zápasy a ač jsme na statistiky jinak obvykle fořti, u malé debutantky je poměr zápasů 0-4 se skóre 54-120 úplně nepodstatný, protože Eééliška se celý půlden zubila od ucha k uchu, hrála s radostí, a tak jsme si mohli lebedit. Že celý turnaj dokončila bez JEDINÉ slzičky je na úvod vlastně vítězství, čiže je logické, že jakožto nejmladší účastnice právem vyfásla dva pytlíčky gumových medvídků a jakožto jediná hráčka kategorie U9 logickou zlatou medaili. O pochvalách za neutuchající optimismus a úsměv i po prohraných zápasech od rodičů ostatních hráček ani nemluvě.

Když se hráčka z jihu a hráč z ašského výběžku mohou seznámit na budějckém soustředění, proč by se nemohli sejít o 27 dní později na společném mixíku v Praze. Tak nějak se upekla Barčina účast ve Stodůlkách na tamním GPC U17, kterého se zúčastnilo celkem 40 hráčů – kromě domácích například z Plzně, Ústí, Brna, Liberce a Hradce Králové – a dívek bylo 18.
S Lukášem Bláhou (Badminton VK Aš) se tedy sešli a sedlo si to. Úvodní zápas proti dvojici Aneta Neradová–Matej Mišák (oba TJ Astra ZM) sice začali v notně sehrávacím módu, aby si postupně každý našel své místo a úlohu a premiéra se povedla – 10-21, 21-16, 24-22. Další kolo čelili nasazeným jedničkám Lucii Kudrnáčové (BA Plzeň) a Pavlu Pechovi (BK Hořovice), takže možnosti byly buď jít si se sklopenou hlavou nechat namlátit, nebo nastoupit sice s pokorou, ovšem lehce opepřenou důvěrou ve vlastní schopnosti. Těžko říci, kolik tam toho Barča s Lukášem nasypali a co to vlastně bylo, nebo zda herně výrazně disponovanější soupeři prostě prožili opravdu zápas supermegablbec. Buď jak buď – jejich smůla bylo naše štěstí, protože absolutní nefavoriti postoupili po výsledku 21-14, 21-19 do semifinále! Pravda, tam už se země dochvěla dost rychle…na Olivii Kuglerovou (MTAC Praha) a Jakuba Šolce (TJ Slovan Vesec) už nějaké nadšení a zápal ani v nejmenším neplatil, sveřepé pohledy už vůbec ne a naše plachetnice v jimi rozpoutané bouři kulantně řečeno najela na mělčinu, čtyři korálové útesy a dvě skály zároveň, potom se se potopila a na dně ještě shořela…10–21, 3–21. Krátké myšlenky o temnotě ovšem snadno přebila odměna v podobě bronzové medaile!

Ve dvouhře po prvním volném kole Barča nastoupila proti Viktorii Tichavské (BC Aktiv Lužiny), která hrála svůj první turnaj po dvou letech a…bylo to znát. Barča bez větších potíží prošla do čtvrtfinále 21–11 a 21–4. V mači proti třetí nasazené Denise Trhlíkové (BA Plzeň) opět rozhodně nebyla favoritkou a předpoklady se jí na hlavu postavit nepovedlo. Byť v prvním setu mocně šturmovala a ve druhém i přes hrůzostrašný start rozhodně nesložila zbraně, semifinále po výsledku 17–21, 8–21 právem uzmula lepší soupeřka.

Čtyřhra na začátku vypadala všelijak, protože jsme věřili, že jsme tak-nějak s někým předběžně domluveni, abychom po společné rozehře zjistili, že myslet znamená prd vědět. Takže Barča s Klárkou Frontzovou (BA Plzeň) na sebe vlastně tak nějak „zbyly“, co tedy udělat jiného, než si říci rychlé „čau, těší mě, vypadáš dobře“ a jít hrát.
Radotínské sestry Elišku a Karolínu Burešovy už známe a víme, že se s nimi dá jak vyhrát, tak i vysoko prohrát. Říká se, že fantazii se meze nekladou, ale tady není nutno vymýšlet nesmysly – stačí ty nesmysly „jen“ nehrát. V tomto případě polovysoký míč někam doprostřed kurtu, protože od těch dvou, které unisono místo smeče vypustí dělo takřka ultimátní, se to fakt blbě bere. Sice se to snadněji řekne než udělá, ovšem Barče s Klárkou to šlo, navíc k tomu přidaly pár hezkých prohazovaček a po poctivé a soustředěné práci zvítězily 21–17 a 21–18. Pro Barču tak přišlo druhé semifinále, zde proti nasazeným dvojkám Barče Polívkové (SK Králova Lhota) a Lole Maríi Stříbrné (SK Hamr). Tyhle dvě do toho možná neumí bacit tak ostře, zato jsou o poznání techničtější a k tomu doběhnout do rohu jim není vůbec zatěžko. Ale jak si to sedlo ve čtvrtfinále, tak úplně stejně to ladilo v semifinále, Klárka toho dost vytahala až odněkud zpod sítě, kam se Barča tak snadno nenatáhne, k tomu nefalšovaná radost ze hry, protože ani tady se postup zrovna nečekal…no…a ono to zase vyšlo, tentokrát 21–18 a 21–18.
Finále s 75% plzeňskou účastí byl zápas proti Denise Trhlíkové a Lucii Kudrnáčové, kde byl favorit celkem dost jasný a zcela nepřekvapivě ani tady jsme jím nebyli…Denča s Luckou jsou objektivně lepší, navíc sehrané, což dvojici hrající spolu dohromady třetí zápas bylo k tíži hlavně v prvním setu. Druhý se protáhl do dramatické koncovky, ale nakonec nepřekvapivě a hlavně zcela zaslouženě zvítězily soupeřky 11–21 a 18–21. Ale když Barča po zápase setřela z čela pot, spolu s ním zmizelo i zklamání, protože – stříbrná medaile!

Týnka s Terezkou se na GPC U13 v prostorech SK Hamr popasovaly s konkurencí dalších 24 soupeřek, 24 chlapců zaokrouhlilo celkový počet účastníků na rovných 50. Osmička nasazených dívek se rekrutovala z hráček mezi 16. a 28. místem republikového žebříčku. Jednalo se tedy o velmi kvalitně obsazený turnaj a tím pádem bylo jisté, že o výživné zápasy rozhodně nebude nouze.
Jak je důležité míti Filipa ví díky panu Wildovi už asi celý svět a jak je důležité mít na své straně Štěpána víme hlavně my. Ti „naši“ Štěpánci se jmenují Trhlík (BA Plzeň) a Klimaj (BK Karlovy Vary) a prvně jmenovaný hraje s Terezkou a druhý jmenovaný hraje s Týnkou.
Sice je tam občas nemálo ironie a člověka často napadne nejedna sarkastická poznámka k jejich souhře, ale fakt se moc dobře sešli, vyhoví si a stejně tak tomu bylo i v sobotu.
Oba naše páry šly do soutěže v roli nasazených, což pro ně sice znamenalo volné první kolo, ale taky hezky rozehrané soupeře v druhém kole a že tohle občas pěkně smrdí, už víme z dřívějška. A pěkně nás to protáhlo i teď – Týnka se Štěpánem proti Lucii Kaufmanové (SK Hamr) a Robinu Havlíkovi ten první set tak nějak dobouchali, ovšem v druhém těžce otáčeli z 3-11 na konečných 21–17 a 21–18. Terezka se Štěpánem proti Zuzce Pham a Gia Huy Damovi (ano, ti samí, proti kterým Terezka hrála před dvěma týdny v Radonicích) strávili na kurtu dlouhé tři sety a jak napovídá 21–19, 16–21 a 21–15, ani tento postup se nerodil lehce.
Čtvrtfinálový počinek znamenal pro Týnku se Štěpánem konečnou – dalšími soupeři totiž byli třetí nasazení Beata Brejchová (SK Králova Lhota) a hlavně Kuba Sivák (TJ Sokol Vodňany), jasně nejlepší hráč na kurtu, který si zápas tak trochu ukradl pro sebe. 11–21 a 16–21 vypadá na snadnou práci, ale byla v něm spousta dlouhých výměn, které často ukončoval právě Kuba.

Terezka se Štěpánem ve svém čtvrtfinále proti dvojici z TJ Astra ZM Kateřině Jeníkové a Adamu Jenšíkovi čelili po ztrátě prvního setu těžké situaci, ale průběh nakonec zvládli otočit na konečných 20–22, 21–16 a 21–16 a postoupili do semifinále! A bylo vidět, jak z nich jistota jistojistě jisté medaile shodila nervozitu, protože proti třetím nasazeným Adélce Svobodové (MTAC Praha) a Adamu Pechlátovi (BK Liberec) zaveleli do útoku a technicky mimořádně zdatné soupeře v krásném zápase těsně přestříleli 21–15, 21–19. Finále proti turnajovým jedničkám Sáře Hubínkové (SK Prosek) a Kryštofovi Kočímu (BK Arion Praha) tak slibovalo lítý boj, ale…Terka se Štěpánem se prvním setem doslova prořítili, což dalo nakonec trochu ráz i setu druhému, kdy soupeři hru přece jen zpřesnili, ale naši díky porci klidu vpravdě olbřímí průběh kontrolovali, dotáhli zápas k vítězství 21–5 a 21–17 a jeden druhého k vítězství ve smíšené čtyřhře!

Poté, co opadla prvotní vlna radosti a polkly se drobné a zaručeně nekalorické cukernaté odměny, byl čas další mobilizace sil, protože co si ve dvouhře neuběháš, to nemáš. Terka s Týnkou byly obě nasazené, což pro Terezku znamenalo volné první kolo.

Týnka měla soupeřku vyloženě na rozehrání a proti Lence Zbrožkové z TJ Astra ZM předvedla klidný a sebejistý (v druhém setu možná až moc) výkon a rychlou výhru 21–7, 21–14. Určitá absence vůle pohnout nohama ji málem stála první set v kole druhém, kdy Kristýna Zemanová (TJ Sokol Nymburk) po Týnčiných podáních sázela jeden přesný drop za druhým a disponovala třemi setboly. Týnka ovšem nakonec set zachránila a ve druhém už hrála to, co bylo třeba – 22–20, 21–6. Stejně klidně začala i čtvrtfinále proti třetí nasazené Sáře Chybové (MTAC Praha), ale z 5-2 bylo najednou 7-11 a přišlo temno, ze kterého se Týnka probrala až ve druhém setu za stavu 6-11. Že od té doby hrála skvěle, bylo sice skvělé, ale deeskalace napětí v hlavě tentokrát přišla až příliš pozdě. Proti tak kvalitní soupeřce je hlavní udržet klid a hrát si to svoje, což se tentokrát nepovedlo. Týnka tedy opět potvrdila své nasazení, ale medaile jí po výsledku 12–21, 17–21 nakonec utekla.

Terezčina o rok starší soupeřka Kateřina Jeníková (TJ Astra ZM) spoléhala hlavně na svůj fyzický fond, ovšem Terezka si trpělivou hrou vždy v druhé polovině obou setů vypracovala rozhodující náskok a také ona šla po vítězství 21–16, 21–15 dál. Čtvrtfinálová protivnice Hanka Stehlíková (BK Liberec) byla ztělesněním síly a rychlých nohou, po delší době zde byla protivnice, která dokázala Terezku dostat do úzkých…ta se naštěstí zvládla uklidnit a i přes občasnou chybku začala soupeřku zle tlačit a sebe nakonec po heroickém výkonu po výsledku 14–21, 21–17 a 21–17 dotlačila do semifinále!

Po čtvrtfinále byl čas k obědu – aby taky ne, když už táhlo na třetí hodinu – a tak se vystoupalo po schodech do tamní restauračky, jejíž produkce je sice daleka michelinského šmaku, ale člověk si tam vždycky pochutná. Potom se svalí na terasu do pohodlných křesel a prostě ví, že na světě je fakt krásně.
Následně byl čas na čtyřhru, jejíž první kolo měly naše dívky coby druhý nasazený pár volné, a tak hrály až čtvrtfinále proti Kateřině Jeníkové a Alžbětě Válkové (obě TJ Astra ZM). Soupeřky kladly tuhý odpor, první set se rozhodl až v nastavení, druhý v těsné koncovce a bylo to 25–23 a 21–19. Semifinále proti Zuzce Pham a Beatě Brejchové se řezalo ještě víc – dlouhé výměny střídaly rychlé body rovnou z příjmu, T+T utekly ze tří setbolů, následně dva své neproměnily, aby jim první set nakonec těsně utekl. Ve druhém se dotáhly na 13-14, ovšem soupeřky od té doby hrály skvěle a po výsledku 24–26 a 17–21 nám to finále sebraly. Naprosto zaslouženě. Pro nás tedy bronzové medaile, také naprosto zaslouženě.

Terezku ovšem ještě čekalo semifinále dvouhry, kdy po ostrém startu ze strany prosecké Sáry Hubínkové nám hned zkraje nebylo úplně do zpěvu. Nicméně Terezka udržela potřebný klid v prvním i ve druhém setu, který celý tak nějak pořád dotahovala a ještě utíkala ze setbolu a po další nádherné čalamádě 21–16, 22–20 si uhrála další finále! Proti turnajové jedničce Zuzce Pham (SK Králova Lhota) jsme trochu věřili, že se jí povede soupeřku přinutit sem-tam k nějaké té chybičce, ale…Zuzka držela míček ve hře přesně tak dlouho, jak chtěla a ačkoliv se Terezce několikrát podařilo nachytat jí svým pověstným křížným kraťasem, byla to právě Zuzka, která zápas těsně, ale přece kontrolovala. Poraženým čest, vítězům slávu, dvěma nejlepším hráčkám turnaje oboje náleží měrou vrchovatou…16–21, 17–21 a Terezka tak stříbrnou medailí zkompletovala svůj celodenní počinek.

Všem dívkám se turnaj vydařil tak nějak…dost parádně. Týnka si trochu myslela i na medaile ze singlu a mixu, daleko k nim nebylo, ale není každý den stoprocentní. Terezka ukázala, že se čím dál víc blíží republikové špičce, Barča proti soupeřům z vyšší kategorie hrála výborné zápasy a Eliška? Vědomí, že je zase o jednoho závoďáčka více, hřeje na srdci úplně stejně!

Čau příště!