Po době jejíž délku snad nelze konkrétně určit, ale zcela jistě se bude počítat na delší měsíce, tady zase jednou byla sobota mračná, pošmourná a přesně taková, jejíž strávení halovými sportovními aktivitami nebude sebenadšenější vyznavač mičurinských praktik považovat za probenděný čas. Kdo by se taky ondal se zazimováním záhonů, úklidem terasy, či sběrem vertikutované plsti, když venku tak krásně prší? Takže když se 14. října v Českém Krumlově konal turnaj GPC U17, bylo to lákadlo, kterému ani nočním bzděním vyhřátá postel jednoduše nemohla konkurovat.
Barča Sovová a Marťa Vrbová zaokrouhlily spolu s dalšími hráči z jihočeského kraje, dále Brna a Prahy počet účastníků v dorostenecké kategorii na rovné dvě desítky a pranic jim nevadilo, že dorostenecká klání budou tak trochu ve stínu kvalifikace na MČR U13.
Smíšená čtyřhra
Marťa v tandemu s táborským Matějem Merxbauerem hráli proti budějcko-vodňanské dvojici Míša Jersonová–Šimon Kalčík, což je dvojice k pohledání, pokud tedy proti ní nemusíte hrát. O Šímovi se ví, že je bombarďák odmala, Míša tam toho už taky umí poslat celkem dost, nebylo tedy divu, že naši byli více času v defenzivě. Ač toho odbránili nad očekávání hodně a pár hezkých kombinací se jim taky povedlo, o postupu se přece jen řeč nevedla – 14-21, 11-21.
Barča s Vojtou Kašínem stejně jako minulý týden nastoupili proti Elišce Vychodilové a Eriku Dvořákovi. Zápas proti budějckým favoritům měl dvě vady – nehrál se v semifinále, ale hned v prvním kole a bohužel ani dnes se tyto soupeře předčit nepovedlo. Nicméně – výsledek 16-21, 16-21 napovídá, že teď to ani zdaleka nebyl takový výplach jako posledně v Budějcích a naše dvojice proti pozdějším finalistům naopak odehrála velmi slušný zápas.
A celkem neplánovaně se v kategorii U17 představila i Týnka, která si zahrála s Kubou Sivákem (Vodňany)…a hned zplna hrdla proti nasazeným jedničkám Šárce Dvořákové (ČB)-Felix Kyzlík (SK Hamr). Ti předvedli výkon vpravdě džentlmenský, naši mladou dvojici nijak zvlášť nevyprali, dokonce jí dovolili několik hezkých herních kombinací a hlavně se všichni čtyři hezky rozehráli…6-21, 5-21.
Dvouhra
Při pohledu na jména soupeřek jsme kdovíjak radostně fangle nevěšeli ani ve dvouhře, protože Marťa hrála proti Míše Jersonové. Zase je tam podobnost co se týče výšky, svižnosti kroku při výpadech a obecně rychlosti…podstatné jsou zde dva jiné aspekty. Zaprvé – Míša je kudrnatá a zadruhé – celkově lepší hráčka. To první pro hru podstatné není, to druhé už ano…ale Marťa se rozhodla, že nedá zadarmo ani fenik! Míšu sice ani přes výkon na hraně svých možností nakonec přehrát nedokázala, ale dokázala si, že ani proti favoritce nemusí být výsledek předem jasný. A to zjištění se v dalším průběhu turnaje moc hodilo…
Barča nastoupila proti Aničce Dvořákové, proti které hraje moc „ráda“, a tak je logické, že Anička proti ní hraje opravdu ráda. Každý prostě má nějakého svého soupeře, který mu obrazně řečeno úplně „nešmakuje“, u nás je to prostě Anička a ačkoliv v prvním setu udělaly konečný rozdíl asi tak 4 zkažená podání a 5 autů a ve druhém několik nedotažených útoků a jeden smolně puštěný dobrý míč, Barča z jinak krásného zápasu zase jednou odešla se skřípěním zubů…14-21, 18-21.
V zápase o pořadí se obě naše dívky potkaly spolu a pojaly ho spíš tréninkově, protože v tu chvíli už šlo spíš o udržení určité provozní teploty a hlavně vyzkoušení limitů, kam Marťu pustí bolavé zápěstí a Barču bolest v zadní části stehna. Tady hodně pomohla místní přítomnost maminky Kačenky Bukovinské, paní doktorky Ivy, kterážto – ač internistka – po lehké aspekci pohmatem snadno odhalila palpační citlivost ischiokrurálních svalů, aby několika funkčními testy finálně identifikovala, že ono jádro pudla tkví v musculus semitendinosus, což jak každý ví je sval ležící na vnitřní straně stehna. Situaci tedy spravil dobře nalepený tejp a Barča si aspoň v zápase vyzkoušela, kam až natáhne nohu. Marťa zase otestovala, jak moc se jí bude dařit kontrola udělení rotace a řezané kraťasy…hlavně se ujistila, že hrát se s tím dá, takže prohra 15-21, 18-21 ji zas tak nemrzela.
Čtyřhra
A tady se dá říci, že se na nás los doslova smál. Domácí Natka Pišlová a Niki Zuzáková jsou hráčky, které v singlu umíme přehrát a naše dívky nastoupily klidné, že se to prostě podaří i v deblu. Jenže ono to nešlo, protože zatímco soupeřky hrály téměř bezchybně, když Marťa napálila z jasné pozice míček do autu, Barča hned v další výměně solidárně zkazila příjem. Když byl první set pryč, mohly naše dívky udělat jediné, a to zklidnit se a dál si hrát to svoje. A protože se druhý set povedlo hned zkraje soupeřkám odskočit, přišlo i to odpovídající uklidnění a otočka na konečných 17-21, 21-12, 21-12.
Semifinále proti nasazeným dvojkám Viki Pouzarové a Elišce Vychodilové (obě ČB) mělo vlastně dost stejný průběh. S tím rozdílem, že první set jako z playstationu odehrály Marťa s Barčou a druhý si soupeřky stejně rychle vzaly zpět. Ve třetím se hrály krásné dlouhé výměny, ale koncovka nakonec vyšla lépe soupeřkám a rozhodující body zůstaly na jejich raketách – 21-14, 13-21, 17-21. Pro naši dvojici sice prohra, ale další zkušenost, že i někdo, kdo v porovnání s námi občas hraje jako poloBůh, se dá potrápit. A k tomu návdavkem moc hezká bronzová medaile!
