Po době jejíž délku snad nelze konkrétně určit, ale zcela jistě se bude počítat na delší měsíce, tady zase jednou byla sobota mračná, pošmourná a přesně taková, jejíž strávení halovými sportovními aktivitami nebude sebenadšenější vyznavač mičurinských praktik považovat za probenděný čas. Kdo by se taky ondal se zazimováním záhonů, úklidem terasy, či sběrem vertikutované plsti, když venku tak krásně prší? Takže když se 14. října v Českém Krumlově konal kvalifikační turnaj na MČR U13, bylo to lákadlo, kterému ani nočním bzděním vyhřátá postel jednoduše nemohla konkurovat.
Z hráčů žákovské kategorie to věděly Kačenka Bukovinská, Terka Cábová, Týnka Sovová a samozřejmě i Vojta Prayer, takže se všichni v plus-mínus osm patnáct sešli v propršeném Krumlově, aby suchou nohou přeběhli do studené haly.
Stejně tak dalších 26 hráčů doslova ze všech koutů jihočeského kraje. Ví se, že účastníci herního zájezdu nikdy neodjedou z Krumlova z prázdnou, dnes kromě omotávek a chutných pochutin od Mixitu byla extra pro vítěze disciplín přichystána odměna ještě sladší, byť nehmotná. Tou odměnou bylo právo startu na Mistrovství republiky U13, které se navíc bude konat v Českých Budějovicích. Ono se možná řekne „pche, Budějce, víme, známe, byli jsme tam dvakrát“…jenže pro našince, kteří berou za odměnu už jen samotnou účast jsou Budějce prostě o parník lepší, než nějaký Český Těšín…i do té Plzně se poslední dobou jezdí přes dvě a půl hodiny. Tolik k motivaci, která dnes prostě byla kromobyčejná.
Jako první vypíchneme Kačenku, protože tím, že hrála jen dvouhru, by zmínka o jejím účinkování mohla někde uprostřed článku nehezky zapadnout, což by nebylo namístě. Suverénně nejmladší účastnice turnaje (rok narození 2017), která běžně hraje o dvě kategorie níž, ráno polkla lehce stravitelnou snídani, která byla navíc bohatá na komplexní sacharidy pro postupný přísun a obsahovala přiměřené množství bílkovin. To aby se jí v zápase proti Matyldě Kalčíkové (Vodňany) dobře běhalo. Menší zádrhel přišel ve druhém setu, kdy Kačka zrovna zvedala hlavu – herně i doslova – přičemž si všimla své maminky, která ji z tribuny pozorně sledovala. To byl dost hrom do police, rušivý element nejvyššího řádu a není divu – ten rentgenově ostrý pohled by z míry vyvedl kdekoho, takže se není co divit, že nejdrobnější hráčce se z toho trochu zamotal krok! Naštěstí jsme maminku rychle poslali na výšlap po ochoze a pak už šlo všechno jako na drátkách! Ne tedy úplně vítězně, první zápas byl 8-21, 9-21, ale herně to od té chvíle byla top-balada. A když si na zápas o pořadí proti vodňanské Leontině Švecové vzal Kačku do péče Jirka Cába, byl její ostrý výraz zpět, o švihu nemluvě! O dva roky starší soupeřka se měla co ohánět, aby Kačenku udržela za sítí i za sebou a její vítězství 12-21, 18-21 se nerodilo vůbec lehce! Kačka tedy s lehkým úsměvem shrábla omotávku za účast a jelo se domů, samozřejmě se zaslouženou zastávkou u Nodese na sladký kus jemného pečiva – šáteček, plundra, vdoleček…jen to lítalo!
Smíšená čtyřhra
O Vojtovi se ví, že mix hraje výhradně s Leontinou Švecovou, takže nebylo divu, že i dnes se oba na jedné straně kurtu objevili právě spolu. Herně zase hezká doplňovačka – cokoliv ve výšce do tří metrů kolem Vojty prostě neproklouzne, jeho běhavá spoluhráčka pak leccos sklepne hezky těsně za síť jenže…dnes stáli proti zdi, kterou nepřelezeš, neobejdeš, nezbouráš. Terka se Štěpánem Trhlíkem (BA Plzeň). Tady i kdyby byl člověk voda, tak prostě neví, kudy…malá a velký se snažili, ale víc, než 11-21 a 11-21 se jim uhrát nepovedlo.
Pro Terku a Štěpána znamenalo vítězství postup do semifinále, kde číhala nebezpečná dvojice Gabča Začková–Tom Zima (oba Vodňany), kteří to mají pro změnu rozdělení na velká a malý. Herně ovšem na výši více než odpovídající. První set byl tuhý, lopotný a vitálněji působící soupeři jej uzmuli pro sebe, lehce nervózní naši nejprve dovolili svému doprovodu nechat je uklidnit a pak už hráli přece jen přesněji – 16-21, 21-16, 21-14. Ve finále Terka se Štěpánem čelili druhému nasazenému páru Nelča Kuklová (Vodňany) – Peťa Ondrák (ČK), ale hlavně v prvním setu jim ukázali, že oni sami nejsou turnajovými jedničkami jen tak pro nic a za nic a když se jim povedlo odrazit vzepětí svých soupeřů a vlastní nervozitu, byla z toho radost veliká! Vítězstvím 21-12, 22-20 si totiž křemežsko-plzeňská dvojice zajistila společnou účast na Mistrovství republiky!
Dvouhra
Vojta ve svém prvním zápase proti domácímu Adamu Zíkovi umně vytáhl vše, u čeho se předpokládalo, že mladšímu soupeři nebude chutnat – přehled, výšku, sílu a vlastně i nadhled. Díky tomu udržel klid a zvládal opakovaně bodovat, aby se odměnil vítězstvím 21-15, 21-17. Čtvrtfinále proti Tomu Zimovi (Vodňany) začal ve stejném a hlavně bezchybném módu. Soupeř však od druhého setu začal výrazně dávat na odiv svou rychlost a přece jen jistější ruku a zápas otočil na 21-16, 8-21, 12-21. Vojtu může těšit, že byl jediným protivníkem, který pozdějšího vítěze disciplíny dostal do třech setů. Hmotného za to nebylo nic, ale i dobrý pocit čas od času zahřeje!
Týnka po delší době nepronikla mezi nasazené hráčky a v prvním kole ji čekala nevyzpytatelná Tereza Bílá (Vodňany), se kterou se setkala naposledy koncem minulého roku ještě v kategorii U11. Zápas tedy pojala zodpovědně a až na krátké zvolnění v druhé polovině druhého setu to byl klidný výkon, který po výsledku 21-10, 21-15 znamenal postup do čtvrtfinále. Tam už byla situace podstatně zapeklitější, další v cestě za vytouženým postupem byla Maruška Vrchotická. Nebudeme se vymlouvat, že na ni Týnka dlouhodobě neumí, i když je to pořád ještě pravda (grrr), protože to byl zápas jako řemen díky tomu, jak skvěle obě dívky zahrály. Maruška se ovšem Týnce vždycky v koncovkách obou setů dokázala utrhnout a do dalšího kola šla nakonec po výsledku 15-21, 17-21 ona.
Z pozice nasazené – a to dokonce turnajové jedničky – začala své účinkování Terezka. První kolo (21-3, 21-3 proti krumlovské Sofče Pišlové) bylo skutečně jemným předkrmem, toho, co následovalo ve čtvrtfinále. Gabča Začková (Vodňany) totiž proti v tu chvíli nezvykle chybující Terce uzmula první set! Terezka se naštěstí zvládla poměrně rychle uklidnit a zatímco taťka Jirka zabořený v židli za kurtem předstíral, že nepolyká andělíčky, začala svou přesnou, až strojovou hrou soupeřku po kurtu zle prohánět. Ta naštěstí ve třetím setu Terčino tempo již nedokázala akceptovat a Terezka si tak vybojovala po výsledku 19-21, 21-16, 21-7 postup do semifinále proti budějcké Sofče Kapustové. Ta je při vší úctě k předchozí soupeřce o dost lepší hráčkou, nejčko bylo od začátku vidět, že zápas bude úplně jiný. Terezka tentokrát předvedla výkon, který nezasloužil špetku kritiky a ostrými peckami, kterými by jinak šlo strašit děti ze spaní, dostávala Sofču pod nemilosrdný tlak, ve kterém pokračovala až do konečných 21-8, 21-9. Finále! A v něm Maruška Vrchotická, která ten den rozhodně nepůsobila, že by si na kurt odskočila od sběru pampelišek. Krokem který měl daleko k rozevlátosti dobíhala téměř každý Terezčin míček a když vyhrála první set, byla Terka s deštěm lehce zavátýma očima asi v nejkritičtější situaci, co pamatujeme. Jenže…o Terezce je známo, že raději zaprodá vlastní duši iluminátům, než aby prohrála zápas, takže potlačila chuť již lehce zsinalého taťku poslat pryč na vzduch, nechala si poradit, že je třeba se uklidnit a se zápasem zkusit něco udělat a…udělala to! V dalších dvou setech to až na občasné chybky nebylo žádné bum-bum-aut/smeč, ale dlouhé a dramatické výměny, aby nakonec po čtyřiceti minutách těžké práce Terezka mohla zatnout pěst a zhluboka si vydechnout. 19-21, 21-16 a 21-14 znamenalo definitivu postupu na MČR i ve dvouhře!
Čtyřhra
A že když už se do Budějc pojede kvůli jedné párovce a dvouhře, bylo by milé, kdyby se tam mohlo jet i kvůli druhé párovce.
Terka s Týnkou byly prvním nasazeným párem, díky čemuž pošetřily síly v prvním kole a šly rovnou do semifinále. Tam nastoupily proti Verče Kašínové a Terce Samkové (obě ČB), což naštěstí nejsou protivnice z těch, které nelze přehrát, uběhat, či zaskočit a po výsledku 21-12, 21-13 se šlo na poslední zápas. Doslova, protože finále dívčí čtyřhry celý turnaj uzavíralo. A tečka to byla více než důstojná, protože Nelča Kuklová s Gabčou Začkovou hrály vynikající turnaj a vida, že postup na MČR je blízko, ze svého – toho dne mimořádně vysokého – standardu slevit nehodlaly. Zatímco Terka s Týnkou působily, jako by jejich příčně pruhované svalstvo čerpalo inspiraci u francouzských odborářů, pod jejichž taktovkou vyhlásily stávku snad i nápojové automaty, soupeřky měly start jako z učebnice, o pauze vedly 5-11 a vypadalo to škaredě. Terka s Týnkou naštěstí zvládly obrat nálady i stavu ještě v prvním setu a v neméně vyrovnaném druhém setu si v jeho druhé polovině vybojovaly nadějný, až čtyřbodový náskok, ze kterého se vylouply dva mečboly. Soupeřky z vyhlášené kapří líhně je ovšem nadšenou hrou zvládly smazat a ačkoliv o chvíli později dokonce disponovaly setbolem, vypjatý závěr šel díky klidnějším hlavám (!!!) nakonec za našimi dívkami. Po výsledku 21-18, 26-24 tak přišlo radostné „Ó Bóže, ó Bože!“, zde však logicky v poněkud jiném kontextu, než při dabérském oříšku v nejmenované trilogii jihočeského původu. Byl tu totiž postup na MČR i ve čtyřhře!
Kačenka zaslouží potlesk za odvahu – jít jako „mladší jedenáctka“ na třináctkový turnaj je odvážný počin, Vojta zahrál moc hezky hlavně v singlu, ovšem turnaj si pro sebe naprosto po právu tak trochu ukradly Týnka a hlavně Terezka, která toho dne nenašla přemožitelku a kromě sponzorské lahodné od lahody se jí dostalo odměny největší! Tou toho dne výjimečně nebyla pusa od tatínka, ale postup na MČR ve všech třech kategoriích.
Terka i Týnka se tedy již 24.-25. října představí v budějcké Sokolovně na Mistrovství České republiky v badmintonu v kategorii U13. Ve smíšené čtyřhře bude Týnka hrát se Štěpánem Klimajem (TJ Slovan Karlovy Vary) a Terka se Štěpánem Trhlíkem (BA Plzeň), ve dvouhře se představí Terka a obě naše dívky spolu ještě ve čtyřhře.
Letos asi ještě ne jako kandidátky na medaili, ale účast ve všech disciplínách je prostě úspěch.
Čau příště!