Die Křemžeschafft vyrazil v sobotu 24.10. na zápas, ale dnes to bylo trochu jiné. Jednak proto, že se jelo odpoledne, protože do Plzně je cesta daleká. Druhak proto, že se do té Plzně jelo bojovat v rámci 1. ligy! A věřili jsme, že po třech letech v nižší soutěži nebudeme jen bojovat, ale i bodovat, protože to byl tak trochu účel té cesty, že? Někdo jede pro branky, body a peníze, ale my jsme skromní a stačí nám ty body. A nějaké se přivézt povedlo.
První kolo začalo hned krátce po deváté ráno zápasem proti domácímu výběru BA Plzeň „B“. Pánské singly vítězství nepřinesly, ale jak Tomáš Patera proti Janu Viktorovi (15-13, 10-15, 12-15), tak Jenda Bednář proti Vojtěchu Ratajovi (15-9, 9-15, 13-15) nebyli od dobrých počinků daleko.
Poté naše rodinná zahraniční posila Karolínka Mouritsen přehrála Lucii Guthvirtovou 15-8, 15-10 a byl čas na párové disciplíny. Tady jsme věřili, že ve čtyřhrách, které nám v poslední letech vždy nosily body doslova po nůších, stav otočíme a vykročíme k celkovému vítězství.
Nicméně první komplikace přišla záhy, protože Tomáš Patera a jeho brother from another mother Jindra Kukač i přes značné vzepjetí v druhé polovině zápasu podlehli Janu Viktorovi a Vojtěchu Ratajovi 8-15, 14-16.
Muž z Acapulca je vždy k smrti dojat, když vidí včeličku přeletovat z květu na květ a podobných pocitů asi nabyl Saša Chládek, když Bery na síti jednu takovou opeřenou včeličku promáchl. Ale místo toho, aby se mu ji povedlo složit na správnou stranu kurtu, prudce „bodoval“ přímo Berymu…když ne úplně do oka, tak řekněme, že někam lehce nad pravý jařmový oblouk. A za to body úplně nejsou, navíc se Berymu poměrně logicky udělalo tak blbě, že neměl ani tužku a zápas proti Jaroslavu Holečkovi a Přemyslu Voráčovi se tedy k vítězství dotáhonout nepovedlo – 15-12, 16-18, 12-15. Nic moc rozpoložení tedy gradovalo.
V tu chvíli domácím trochu zkasaly plachty Karolínka s Luckou Paterovou, které po vyrovnaném prvním setu přehrály Lucii Guthwirtovou a Kláru Benediktovou 15-17, 15-9, 15-8 a naděje aspoň na vyrovnání žila. Ještě více ji rozdmýchali Bery s Luckou, kteří výhrou 15-13, 15-11 proti Anetě Pixové a Přemyslu Voráčovi snížili zápaový stav na 3-4. Jindrovi se v dalším dramatickém tříseťáku bohužel Jaroslava Holečka přehrát nepovedlo…10-15, 15-7, 10-15. Z pěti třísetových zápasů šly čtyři za soupeři, kteří tak nakonec brali tři body za konečné vítězství 3-5.
Jaký paradox, když při utkání celkem získáte 279 bodů oproti soupeřovým 271 a stejně odejdete poraženi.
Po náročných mačích by člověk rád na chvíli vypnul, volně spočinul a třeba pohovořil s Bohem, ale jelo se dál. Ve druhém kole jsme hráli proti TJ Slovan Vesec (ti jsou z Liberce, kdyby někdo nevěděl).
Tam jsme si – poučeni z plzeňského nezdaru – řekli, že hned zezačátku zkusíme jít hezky rychle do vedení, ale ono to nešlo ani škaredě pomalu a po zápasech Tomáše proti Denisi Kerplovi (14-16, 9-15) a Jendy proti Ondřeji Klimešovi (9-15, 11-15) se historie trochu opakovala. Opakovalo se i vítězství Karolínky – tentokrát po třísetové řeži, kdy si se Šárkou Líbalovou vzájemně moc pěkně pocuchaly frizúry a bod šel po výsledku 15-13, 11-15, 15-12 za námi.
A úplně stejně to dopadlo i v deblech, kdy oba pánské Jindra–Tomáš proti Olegu Amosovovi a Ondřeji Klimešovi (13-15, 11-15) a Saša–Pepa Fošum proti Štěpánu Líbalovi a Denisi Kerplovi (6-15, 5-15) uzmuli naši protivníci.
Dámskou čtyřhru Karolínka–Lucka proti Ivě Foukalové a Sofii Kerplové opanovaly 15-5, 15-7 naše dívky a mix proti Ivě Foukalové a Štěpánu Líbalovi urvali Bery s Luckou v nastavení třetího setu 12-15, 15-7, 16-14.
Jindra se proti Olegu Amosovovi vydal ze všech sil, ale jak napovídá konečné skóre 6-15 a 10-15, vesecký borec si průběh zápasu pohlídal. Takže zase nakonec 3-5.
Chtělo by se začít vést litanie ohledně nováčkovské daně a podobných výmluv, ale na to my moc nejsme. Druhá nejvyšší soutěž žádný tréninkový výpadek neodpustí a bez ostré tréninkové přípravy to k potěšitelným výsledkům nepovede.
U Jindry bylo vidět, že se to nezapomíná, ale když polykáte hlavně kilometry s kočárkem a při sériích drobných pohybů zápěstím místo rakety držíte v náručí usínajícího synátora, je to prostě znát. Až si to doma ještě víc sedne, času na trénink bude víc. Stejně tak Pepa, který po nástupu do učení na pana doktora najíždí na režim ještě asketičtějšího rázu. Ani Saša se s podobnou kvalitou a intenzitou hry ještě nesetkal, takže tady se teprve začínáme učit. Co lze označit za příjemné překvapení, jsou singlové výkony Jendy Bednáře, který ukázal že MTAC je zjevně slušnej oddíl. Ještě víc byli vidět a na kurtu cítit Lucka a Tomáš Paterovi.
A pak tu byla Karolínka. Když jste z Dánska, tak jste vlastně Viking a o nich se ví, že měli svého času značně kolonizátorské sklony. A je-li k tomu navíc váš papá badmintonový trenér, je poměrně dost jasné, že vy budete mít roupy taky kolonizovat. Sice na kurtech, ale území jako území. Takže když Karolínka nastoupila na kurt, chvěl se nejen povrch, ale i soupeři. Hra? Splendidní. Úspěšnost? Stoprocentní a ještě se i ten den opět velmi kvalitně hrající světák Bery pohledem na hru její hru přiučil něco techniky.
Do tabulky jsme tedy získali dva body a poslední nejsme. Věříme, že v dalším kole jich přibude víc a posuneme se blíže klidnému středu.
Čau příště!