Hráč badmintonu je zcestovalý ať chce, nebo ne. Tuhle Plzeň, jindy Tábor, Pardubice, Brno, Praha, Aš…a to ještě nepočítáme aglomerace typu Karviná. Proto čas od času přijde období, kdy člověk (i dívka) to ranní vstávání polyká tak trochu bez obvyklé příchylnosti k nejkrásnějšímu sportu světa a vzývá nebesa, aby se v termínovém kalendáři buď objevila
Turistiku pěstujeme většinou kvůli zážitkům, často věrni mantře „I cesta je cíl“ a z úplně stejných důvodů jezdíme i po badmintonových turnajích. Zde je sice místo cesty skutečným cílem hlavně prodat nově získané herní dovednosti přičemž nějaký ten úspěch se dá čekat pouze za předpokladu, že se ruka, nohy i hlava sejdou bez výjimky společně
Končící léto je často bodem sváru mezi mladým hráčem a jeho rodiči, ač by bylo sebekrásnější. Ti první dí, že je příliš dlouhé. Ovšem dospělí vědí své pravdivé, že žádný volný čas není dost dlouhý a tím pádem ani léto. Svým ratolestem ovšem místo braní iluzí moudře umožní najít si cestu k tomuto zjištění tak
Ve stínu blížícího se začátku konce léta je tady ještě jedna věc, kterou považujeme za vhodné zveřejnit. Čert vem mládežnická soustředění, neb my dospělí jsme soustředěni všichni tak nějak průběžně a s ohledem na aktuální stav-nestav aplikace IDESKA v kombinaci se startem dalšího školního roku, který se často prolíná s koncem dovolené, se fokus na
