Hráč badmintonu je zcestovalý ať chce, nebo ne. Tuhle Plzeň, jindy Tábor, Pardubice, Brno, Praha, Aš…a to ještě nepočítáme aglomerace typu Karviná. Proto čas od času přijde období, kdy člověk (i dívka) to ranní vstávání polyká tak trochu bez obvyklé příchylnosti k nejkrásnějšímu sportu světa a vzývá nebesa, aby se v termínovém kalendáři buď objevila lokalita aspoň trochu za humny, nebo ať si rakety i s botami klíďopíďo uzme samo peklo. A protože to s tím peklem je obvykle jen taková žertovná výhružka, turnaj někde blízko v okolí se dřív či později povede. Například v sobotu 26. září, kdy se v Českém Krumlově hrálo klání GPC U13+U17.
Ne, že by se toho na kratší cestu balilo nějak výrazně méně – dívčí zavazadla se vyznačují bezedností takřka ultimátní – ale jak tam jste cobydup, mohly Terka Cábová, Marťa Vrbová a Barča a Týnča Sovovy v sobotu vstávat na klidnou sedmičku, protože do Krumlova prostě není daleko.
Sjelo se na šest desítek hráčů a co do kvality to byl opět velmi silně obsazený turnaj. Ono když se o pořadateli rozkřikne, že dá každému startujícímu něco zadarmo (v tomto případě omotávku rakety), dveře se mu v dnešní hladové době netrhnou.
Smíšená čtyřhra
U13
Protože Štěpána jsme dnes měli jen napůl, zahrála si Týnka mix s Ondřejem Langerem z BK Hořovice. Se ztepilým spoluhráčem hledali v zápase proti domácím Sofče Pišlové a Hynku Štikovi společnou řeč až nehezky dlouho. Zápas se tak protáhl na tři sety a Týnka s Ondrou postoupili 23–21, 13–21 a 21–10. Čtvrtfinále byla stopka už při pohledu na los – Maruška Vrchotická a Tobík Opálka jsou v součtu o nemaličko jinde, takže to byl hezký trénink pro obě strany, pro tu naši s nevítězným koncem 11–21, 10–21.
Terezka se Štěpánem Trhlíkem (BA Plzeň) prošli prvním kolem proti Matyldě Kalčíkové (Vodňany) a Bedřichu Zvonkovi (Králova Lhota) rychle a klidně…věková + výkonnostní převaha = 21–9, 21–5. Čtvrtfinále proti Adélce Svobodové (MTAC Praha) a Adamu Pechlátovi (BK Liberec) bylo v prvním setu dramatické až do závěru, druhý set už měl do detektivky naštěstí daleko a šli jsme dál 21–19, 21–11. V semifinále proti Sofče Kapustové a Zdendovi Jersonovi (oba ČB) přišla komplikace v podobě ztráty prvního setu, kdy to našim lítalo doslova po všech čertech…Terce se Štěpánem to naštěstí sandál nerozhodilo, zápas otočili na 27–29, 21–16 a 21–13 a postoupili do finále! Osmý korálek v řadě (v součtu s minulým týdnem) se už navléknout nepovedlo. Ema Pecková (ČB) a Kuba Sivák (Vodňany) totiž byli proti a to tak, že výrazně. Jejich hra byla o třídu lepší, Terezce a Štěpánovi se nepovedlo najít způsob, jak na ně vyzrát…věková a výkonnostní převaha teď byla proti nám, 9–21, 13–21 – ale byla za to stříbrná medaile!
U17
Barča se svým tradičním spoluhráčem Vojtou Kašínem (ČB) narazili na v poslední době celkem tradiční soupeře Barču Polívkovou (Králova Lhota) a Martina Štiku (ČK) a zápas dopadl tradičním výsledkem, bohužel po až netradičně jednoznačném průběhu 8–21, 6–21. Barča s Vojtou se tak nějak prazvláštně shodli asi jen na tom, kdo a kdy má podávat…na rychlou a důraznou hru pozdějších finalistů to samozřejmě nemohlo stačit.
Marťa upekla další jednodenní kamarádšoft, tentokrát s Ondřejem Matušem (B.O. Chance Ostrava) a proti domácí Nikol Zuzákové a budějckému Ríšovi Samkovi odehráli tuze adaptační první set. Poté překonali vzájemný ostych a díky výraznému zklidnění projevu – a také nemálo přitaženým horním švihům – se prosekali dál! Vítězství 16–21, 21–14, 21–18 znamenalo semifinálovou účast proti Barčiným přemožitelům. Tady se výborně povedl první set, ve druhém už Barča s Martinem dali na odiv svou sehranost a kvality. Marťa s Ondrou tak brali po výsledku 17–21, 6–21 bronzovou medaili!
Dvouhra
U13
Terka s Týnkou se ocitly každá na opačné straně pavouka, což znamenalo, že se mohly potkat nejdříve ve finále. Ovšem aby se tak stalo, muselo by se překonat nemálo kdyby a víme, jak to bývá s libovolným „kdyby toto, tak tamto“. Nutno tedy dodat, že na křemežské finále nedošlo z důvodů veskrze objektivních, ale hezky popořadě.
Společné bylo to, že obě dívky měly první kolo volné.
Týnka v tom druhém narazila na Matyldu Kalčíkovou (Vodňany) a vědoma si zkušenosti z minulého týdne nic nepodcenila. Dívky si zahrály obě a dál šla Týnka 21–6, 21–11. Ve čtvrtfinále ji tak čekala první nasazená Ema Pecková (ČB), proti které se Týnka dopustila flagrantní taktické chyby. Konkrétně té, že do zápasu si to šla rozdat „na rány“, což proti fyzicky a herně lépe disponované soupeřce nebyl úplně nejlepší nápad. Po zjištění, že dlouhé výměny proti takové hráčce nemají cenu – respektive mají, ale ne pro nás – Týnka sama naznala, že je čas něco změnit. Začala se víc tlačit do zakončení a hrát rychleji a ono to fungovalo! Ema si to – stejně jako celý turnaj – sice nakonec pohlídala, ale druhý set byl jako víno a taková prohra nemrzí – 11–21, 19–21.
Slzičky tak nakonec nebyly kvůli výsledku, ale bolestivě naraženému lokti, který Týnce nedovolil nastoupit do čtyřhry.
Terezka v druhém kole volně přehrála Květu Chocholovou (Vodňany) 21–12, 21–9 a ve čtvrtfinále nastoupila proti Sofče Kapustové (ČB). Kamarádka-nekamarádka, na kurtu se na to nehraje, a tak na to Terka nehraje. Sofča by si možná zasloužila za bojovnost menší bodový rozdíl, ale tady slavil úspěch důraz a tah na branku a přišel výsledek 21–11, 21–14. V semifinále ovšem čekala Zuzka Pham (Králova Lhota), tak trochu Nemesis posledních týdnů. Tu máme taky rádi, na kurtu ovšem ani trochu. A bohužel, i dnes byla Zuzka lepší, tentokrát 10–21, 18–21. Výsledek zamrzel, ale medaile většinou potěší, dnes za dvouhru bronzová!
U17
Barča musela zase jednou do předkola, kde si postup přes srdnatě hrající Natku Pišlovou (ČK) vydřela 21–15, 21–19. Ovšem člověk by byl raději klonem Gorily horské, než v prvním kole soupeřem Denise Trhlíkové. Vytáhlá dívka z BA Plzeň je pro nás totiž takovým opakem princezny Arabely, kdy elegantní pohádkovou divu prostě vídáme o poznání raději, než Denču s raketou v ruce na druhé straně sítě. Sice to byl zase celkem pěkný zápas, ale ani dnes se postoupit nepovedlo…tentokrát 8–21, 16–21.
Marťa si v prvním kole poradila s domácí Nikol Zuzákovou 21–17, 21–17 a věděla, že čtvrtfinále bude jiná pesnička. Obecně platí, že cítí-li český občan, že se blíží jeho konec, natáhne ponožky, nazuje sandály a jede do Tater, protože tam má zubatou dost natuty. My jsme nikam daleko nemuseli, stačilo vzít raketu a jít na kurt proti turnajové jedničce Elen Perníkové (ČB). Ta sice měla místo kosy raketu, ovšem i to jí stačilo. Marťa se věrna své zarputilosti na nic nevykašlala, ale Elen ty čtyři rohy kurtů prostě vymete na požádání a když jí to náhodou doběhneš a vrátíš, za cca 0,78 sekundy jí to můžeš jít vrátit zase – tentokrát formou donášky míčku z podlahy. 4–21 a 5–21, holt jsme zase jednou sbírali zkušenosti.
Čtyřhra
U13
S tím, jak dnes Terka s Týnkou hrály, bylo Týnčina úrazu dost škoda. Terezka naštěstí nezůstala plonková, protože jedna plonková tam už byla. Ex-vodňanská a dnes už budějcká Sokolka Sofča Kapustová si to s Terkou střihla už na dubnových Sokolských přeborech, holky spolu umí…a i kdyby neuměly, tak si to za hry řeknou. Navíc – když máš na poslední chvíli možnost nebýt lichej, tak se neptáš, odkud spoluhráč vlastně je a raději jsi rád, že vůbec je a my rádi byli.
Při tom všeobecném koloritu žehrání na naše účasti v předkolech bylo teď naopak asi celkem fajn, že Terka se Sofčou byly jednou ze dvou dvojic, které se popraly o poslední volné čtvrtfinálové místo. Proti krumlovsko-strakonické dvojici Magda Pišlová–Sandra Švecová si po výhře 21–3, 21–6 příjemně oživily před pěti měsíci nabyté herní automatismy. Ve čtvrtfinále proti vodňanským Květě Chocholové a Matyldě Kalčíkové je už začaly hezky rozvíjet (21–5, 21–8) a jehle – bylo tu semifinále proti nasazeným dvojkám Adélce Svobodové a Sáře Chybové (obě MTAC Praha)! Těžko říci, zda na dívky padla tíha okamžiku, energetické manko, nebo znenadání jakoby klouzající podlaha…pravdou je, že na obou stranách se šavlovalo nadmíru nervózně, aby se po výsledku 21–18, 23–21 do toho finále přece jen proškrábaly Terka a Sofča. Ve finále předvedly velmi kvalitní první set a je škoda, že se jim nepovedlo přinutit budějcké Emu Peckovou a Marušku Vrchotickou k výstupu z jejich komfortní zóny. Turnajové jedničky pak předvedly, proč spolu díky letité souhře už vyhrály nejeden turnaj a našim dívkám se nakonec herní kvalita a klid nesešly na takové úrovni, aby se povedlo zápas dostat aspoň do tří setů – 19–21, 14–21. Sice prohra, ale stříbrná medaile!
U17
Barča s Marťou si spolu zahrály po delší době, z čehož měly nepokrytě radost. Z dvojice, která na ně svítila ve čtvrtfinále čtyřhry, už měly radost výrazně menší, neb soupeřkami byly turnajové jedničky Šárka Dvořáková (ČB) a Barča Smáhová (BK Aš). A když je někdo nasazená jednička v sedmnáctkách na GPC, prostě tam není z leknutí. Ačkoliv podvědomě tušíš, že proti tak zkušenému páru ani tvoje nejlepší stačit nebude, rozhodně nejdeš na kurt rovnou prohrát. Proto je dost nanic zjistit hned asi ve třetí výměně, že to nebude zlý, ale ještě horší. Takže člověk by se snad raději nechal pověsit na háky a potrestat důtkami, než absolvoval tohle. Ale někdy holt není zbytí, byť na zápasu s výsledkem 4–21, 7–21 bylo pozitivní snad asi jen to, že celkem rychle skončil. No co už, tak se šlo na párek.
Jo a taky vlastně pro medaile, protože Marťa si odvezla bronzovou za mix a Terezka brala stříbra z mixu a čtyřhry a bronz z dvouhry! Že to teď nezacinkalo Barče se dá vysvětlit podstatně těžším losem než při posledním – naopak nečekaně úspěšném – turnaji, Týnka přišla o jistou medaili ze čtyřhry díky zranění.
A že všechny už dávno nepředvádějí pohyb o rychlosti šlapacího autíčka, kurt přestřelí takřka na požádání a rozdat umí skoro cokoliv téměř kamkoliv je dalším potvrzením toho, že to nedělají asi úplně špatně.
Čau příště!