Ve dnech 28. – 31. května v Praze nedoznívá pouze festival Pražské jaro, který se volně prolíná se začínající sezónou venkovních kulturních akcí. Připomínáme si rovněž záslužnou práci příslušníků mírových misí OSN, světový den roztroušené sklerózy a také den upozorňující na zdravotní rizika kouření. V tomto termínu proběhl rovněž již 5. ročník turnaje YONEX Czech Youth International. Pro milovníky více či méně koordinovaného badmintonového švihu se jedná o akci hodnou nejen paměti, ale zejména účasti. A nejinak tomu bylo i pro hráčky TJ Sokol Křemže – Terku Cábovou a Týnku a Barču Sovovy. Omluvenky byly napsány, ubytování zaknihováno a jelo se na Prahu!
Pravda, díky skutečnosti, že jsme se protentokrát vezli na na podsvinčeti a odpichovali se husami plus holky každá držely v ruce plato vajec, kus špeku a sklenici medu, nám cesta trvala o něco déle, než standardní 2-4 hodinky (dle míry zašpuntování komunikací v okolí Průhonic, Jižního Města a Říčan)…za tu divokou kartu pro Barču to ovšem stálo.
Protože byl letošní ročník pro kategorii U15 z celé Evropy jedním z pouhých čtyř, na kterém se daly trhnout nějaké body potřebné k účasti na Mistrovství Evropy, byla štěrboholská hala díky účasti 456 hráčů našlapaná ještě víc než loni. Odehrálo se celkem 839 zápasů, číslo jako hrom!
Vnitřní prostředí haly ovšem – minimálně první den konání – žádnou prádelnu nepřipomínalo. Jednak proto, že se hrály pouze kategorie U15 a U13, takže nebylo úplně plno, zejména však díky venkovní teplotě, která jen horko-těžko přelezla 20°C. V pátek už na kurtech bylo zafuněno o poznání více. Ovšem to nám zas tak nevadilo, protože s výjimkou jednoho singlu jsme měli zápasy naplánovány až na večerní hodiny.
Stejně jako loni šla jako první do akce Barča, které rozlosování provedené laskavým kliknutím prstu Míši Krejčí (a.k.a. nejlepší vrchní rozhodčí ever) přidělilo opět exkluzivní zahraniční protivnice. Od držitelů divoké karty se úplně nečeká, že vytlučou skupinu a způsobí pozdvižení i ve vyřazovací fázi, pokud se tedy nejmenují Štěpánka Nýdrlová (viz loňské MČR U17). A protože Barča se tak opravdu nejmenuje a hlavně ani zdaleka nehraje jako ona, ke splnění snu mohlo vést leda to, že španělská soupeřka Nadia Alonso zmešká letadlo a Petra Orosová z důvodu akutní nechuti k jakémukoliv rychlejšímu pohybu odmítne kdesi v Rimavské Sobotě vůbec nastoupit do auta. Představě, že se nebesa rozestoupí a Barča postoupí ze skupiny, jsme rovněž šli naproti „Tancem slunce“, nicméně ne vždy přání bývá otcem myšlenky a soupeřky nás z iluzorních představ probraly tím, že… prostě přijely. Byly totiž tak vynikající, že to stačilo. Zápas proti Španělce Barča nezačala dobře, o pauze se za stavu 1-11 vymlouvala, že jí to vůbec nejde a v opaku příchylnosti k veškerenstvu a hlavně bůhdarmém máváním raketou pokračovala až do konce prvního setu. Pak naštěstí pochopila, že hra na střed a polovysoké klíry k úspěchu nevedou a začala soupeřku víc honit do rohů. Ne, že by to vedlo k epochální otočce, ale aspoň jsme protivnici přiměli vytlačit na čelo asi tři kapky potu…první set byl pořádné ¡Hasta luego! – 4-21, druhý už trochu statečnějších 9-21. Když i přes zkušenost, že se rube hned od první výměny o několik hodin později začala zápas proti soupeřce ze Slovenska navlas stejně, říkal si člověk, jestli ho nešálí zrak, takže si jej pro jistotu promnul a bohužel, nešálil. Sebeuvědomění teď naštěstí přišlo hned v pauze a nakonec to díky výrazně lepšímu hernímu projevu dopadlo 8-21 a 9-21. Barča se neměla zač stydět, od druhé poloviny prvního setu hrála na hraně svých možností, ale to tak holt bývá, když o hlavu vyšší soupeřka je k tomu ještě pekelně rychlá.
Rovněž ve čtvrtek nastoupily do dvouher i Terka s Týnkou. Terezka hrála ten den jen jeden zápas a čtvrteční soupeřka Ecrin Ela Boyraz (TUR) byla na výši po všech směrech – jak vzrůstem, tak herně (sakra!). V prvním setu na své poměry nezvykle nervózní Terka kupila až příliš nevynucených chyb. Druhý byl sice výrazně lepší, ale ziskem prvního dějství posílená soupeřka svou hru ještě povýšila (tuplem sakra!) a horlivě bojující Terezce obrat nepovolila – 7-21, 13-21.
Týnka začala proti Patrycji Jagusiak, čerstvé člence polského reprezentačního výběru U13 a herně to byl zajímavý part. Většina výměn byla dlouhých a poutavých, ale od samého začátku bylo vidět, že vytáhlá soupeřka to má v ruce přece jen více. Když Týnka získala bod, ona udělala dva…a tak se to táhlo během celého zápasu, který pro nás dopadl 11-21 a 10-21. Další soupeřkou byla Zeynep Ela Sivasli (TUR), Týnka byla hned od začátku na kurtu lepší a kdyby o pauze vedla 11-4, nikdo by ani nepípnul, jenže o pauze to bylo 7-11, což byla dost čára přes rozpočet. Týnka si soupeřku pravidelně rozběhala, aby z jasné pozice trefila pásku nebo dala aut…zápas, ve kterém si soupeřka sama uhrála maximálně 15 bodů, bychom za běžných okolností vyhráli, ale povedlo se nám až příliš trojkombinací „páska-aut-rám“ a nakonec z toho byla prohra 16-21, 14-21.
Pro Terezku byl její páteční zápas proti Kristýnce Černé hlavně o sběru zkušeností. Pokud někdo v utkání proti aktuální české jedničce čekal vítězství, měli by mu na víkend zarazit vycházky…ale my jsme skromní, tak jsme čekali hlavně co nejsrdnatější výkon, protože víme, že když Terka ucítí kostičku, umí moc hezky rafnout. Ovšem Kristýnce přece jen oči rozhodně zatlačit neumíme, ona je cirka o 2,5 parníku před námi a na kurtu člověku nedá prostor pro jakoukoliv nesmělost a plachost. Terezka padla 8-21 a 6-21…výsledkově bubu, ale proti těmhle hráčkám bývá výsledek ne vždy úplně vypovídající. Snaha byla, hodně věcí se povedlo a potěšilo hlavně zjištění, že i nejlepší české hráčky už umíme pořádně protáhnout (sice jen občas, ale přece).
Večer pro nás přišel zlatý hřeb. Čtyřhra a jako soupeřky nasazené jedničky – Japonka Riko Amano a Němka čínského původu Mira Tai Loi! O obou si můžete už teď leccos najít na internetu a pro představu – první jmenovaná si na tomto turnaji uhrála dvě semifinále (dvouhra a smíšená čtyřhra), druhá jmenovaná se ve dvouhře prosekala do čtvrtfinále…ovšem v kategorii U15, kdy sundala holky, které by například s Barčou udělaly krátkou-suchou. To jen tak pro předběžnou představu, co umí dívky, které hrají od 4-5ti let a trénují 4x týdně. Terka s Týnkou si tu představu udělaly naprosto konkrétní a i když dostaly 5-21 a 7-21, prostě…tohle nevadilo. Nebylo to totiž o tom, že by soupeřky pětkrát zkazily podání, třikrát napálily síť a čtyřikrát daly aut…zní to možná zpupně, ale naše holky zahrály vážně skvěle!
Terezka spolu se Štěpánem Trhlíkem (BA Plzeň) ještě v pátek večer odehráli smíšenou čtyřhru proti Sragvi Swasthika Mekam a Georgi Manojovi, z jejichž jmen anglický původ přímo stříká. Říci se k tomu dá asi to, že to měli dost stejné, jako Týnka se Štěpánem Klimajem (Karlovy Vary) v sobotu ráno proti Turkům Ravze Özdemir a Kağanovi Demircioğlu. Nebo takhle…Terezka padla 8-21 a 11-21, Týnka 8-21 a 8-21, takže když ne stejné, tak hodně podobné. V obou případech soupeři o hlavu vyšší, silnější a celkově prostě úplně jinde. Na GPC to naši umí rozbalit pěkně, tady zatím jen porovnáváme, kolik nám ještě schází do té nějaké „středně evropské“ úrovně…a byť určitou kvalitu máme, zatím ještě neumíme být dostatečně konzistentní.
Náš třetí ročník zážitkové turistiky tedy opět skončil singlovými nepostupy ze skupin a rychlými odchody v párovkách. Alibisticky tvrdíme, že nás výsledky zas tak nepřekvapily, mezinárodní úroveň je pořád někde jinde, než nějaké GPC a nemálo medailistek z českých celostátních turnajů pohořelo ve skupinách. Co nás zahřálo, byla bojovnost všech třech dívek. Barča, Terka i Týnka na kurtech nechaly všechno a s tím, že ani to nejlepší nemusí vždy stačit, se holt čas od času musí smířit i ti, kteří jsou mnohem lepší než my.
Opět mnohokrát děkujeme klubu za úžasnou podporu, která na turnajích této úrovně rozhodně není samozřejmostí!
Čau příště!