V termínu konání turnaje celostátního významu se dlouho dopředu plánované rodinné výlety odkládají na neurčito, domácí práce za vás radostně sfoukne milující sourozenec a mlha nemlha, srnky nesrnky, prostě se jede hrát! Dalším důvodem obětovat sobotní vyspávačku byl spojený turnaj GPA+GPB U13, který se po necelých dvou měsících odehrál opět v Plzni. A protože byl do podzimu posledním, nebylo o čem. Na badminton se jede!
K naší radosti měly právo startu ve všech disciplínách hned dvě hráčky našeho klubu. Bohužel, nejkrásnější dres tentokrát vynesla pouze Týnka Sovová, protože termín konání se zcela nepochopitelně kryl s župním přeborem v gymnastice a šplhu v Písku. Ten totiž měla už někdy od ledna v merku Terezka Cábová, takže zpočátku nepříjemné dilema se rozhodla řešit v duchu sportovní diverzifikace. Že nápad jet si trochu šplhnout nebyl nakonec úplně špatný, dokazuje celkové 8. místo – vlastně takové čtvrtfinále – z celkem 30ti účastnic, věru pěkný výsledek.
Do Plzně se sjelo na 80 hráčů, v rámci obou genderů početně téměř fifty-fifty a ještě se to rozdělilo na poloviny. Hezky-pěkně podle žebříčku – prvních 20 postavených hráček/hráčů hrálo turnaj GPA, zbylých 20 hráček/hráčů ohrálo turnaj GPB.
Na toto rozdělení trochu dojela Týnka se Štěpánem Klimajem (TJ Slovan Karlovy Vary) v mixu. Byli poslední pár v GPA – kdyby se z kategorie GPB odhlásila byť jediná noha, hráli by GPB jako nasazené jedničky.
Takhle jim los zvesela nahulákal…chvilka napětí…stále chvilka napětí…ANO – nasazené trojky Kristýnku Černou a Honzu Ševčíka (oba SK Prosek Praha). Jo, to jsou ti, kteří to na „nás“ v Krumlově zkoušeli na kanára, holomci! Týnka se Štěpánkem se hned zkraje odvážně rozhodli ignorovat výškový a věkový rozdíl, ale ten herní se obalamutit nedal. Byl totiž vpravdě olbřímí. Když se soupeři rozhodli, že jim míček prostě nespadne, tak jim prostě nespadl. Člověk by jim rád poradil, že když na naši polovinu kvůli nim padá v jednom kuse, tak na tu jejich by mohl padnout taky – a více, než když se náhodou nedohodnou, kdo poběží dozadu, ale bohužel. Ne, že by se naši malí nesnažili…zadní rohy vymetali pěkně, kraťasy jim šly, ale pozdější finalisté jim vystavili hezký účet v podobě výčtu asi čtrnácti drobností, které ve výsledku dělají ten rozdíl 7-21 a 6-21.
To bylo asi do jedenácti všechno a člověk mohl rozbalit svačinu, naslouchat moudrým hovorům zkušenějších a tvářit se tak, aby to vypadalo, že ví, o čem ostatní mluví.
Potom přišla dvouhra a vize, že by se Týnka opět potkala s Kristýnkou, ale to by musela přejít přes první kolo, ve kterém číhala Emma Stoklasová (TJ Slavoj Český Těšín). Terezka proti ní v březnu hrála úžasný tříseťák, ale teď bylo od začátku vidět, že soupeřka v mezičase opět nasála něco vysokooktanového badmintonového nektaru. Pohyb a dynamiku má díky svým dlouhým nohám Týnka pořád lepší, ve variabilitě úderů a kvalitě jejich provedení ovšem tahala za výrazně delší kus špagátu Emma. Potěšující je skutečnost, že po pomalejším rozjezdu se Týnka soupeřce herně vyrovnala, méně potěšující byla míra emocí, se kterými ještě pořád neumíme dostatečně pracovat. Ale to je to poučení do budoucna. Výsledek 11-21 a 11-21 odpovídal, s klidnější hlavou by se Týnka možná dostala na 17…ale na postup vážně ne.
Byl tu ovšem ještě zápas o pořadí proti Sáře Chybové (MTAC Praha). Jeho průběh snese suché konstatování, že tak to bývá, když se hráčka po klidném prvním setu rozhodne předvést odhodlání nenechat se omezovat fakty ani logikou, hru vymění za pinkání do ruky „na paní radovou“ a sama tak pozve soupeřku zpět do zápasu. Divák následně zažije takovou emoční oscilaci, že mít na sobě v danou chvíli EKG monitor, po sejmutí té krabičky by jej domů nepustili ani po reversu podepsaném vlastní krví. 21-17, 17-21 a 21-19…
Po nezbytném doplnění cukru a tekuté chmelené byliny byl čas najít domluvenou spoluhráčku do čtyřhry. Brzy jsme zjistili, že Hanka Stehlíková (BK Liberec) je sympatická, badmintonově správně od rány, navíc měla taky tmavé tričko – co víc si přát!
Jak byl los třeba v mixu trošku nepříznivý, tak při žrebování čtyřhry nás Bůh úplně miloval – první kolo volné a rovnou čtvrtfinále, tzn. hned bitva o medaile!
Týnka s Hankou tak měly možnost hezky okouknout své soupeřky, aby věděly, co na ně platí! Taktiku získat v každém setu buď o dva body víc než soupeř (nebo v nejzazším případě uzmout set v poměru 30-29), se ovšem dodržet nepovedlo a badmintonový svár o to, kdo bude druhý den hrát semifinále, byl nakonec vyřešen nad očekávání rychle. Od první výměny totiž Eliška Karkanová (SKP Kometa Brno) a Emma Stoklasová otevřely stavidla a našim dívkám nebyla nic platná ani přítomnost libereckého trenéra, kterému vlastně nezbylo nic jiného, než lomit rukama. Samozřejmě imaginárně, protože melancholická nálada na hráčky přichází často znenadání a zejména vinou prý zlého pohledu usmívajících se dospěláků. V prvním setu se naše dívky nesrovnaly snad ani v postavení na kurtu, v druhém už to bylo trochu lepší, ale jak napovídá výsledek 2-21 a 10-21, tady to na zisk medaile opravdu nebylo.
Další účast na celostátním turnaji tak posloužila jako vítaná možnost sběru informací o tom, co je třeba ještě umět, aby se s takovými bomberkami dalo příště hrát zase o něco vyrovnaněji. A že to časem bude vážně lepší, je snad jasný!
Čau příště!