Těžká jsou sobotní rána badmintonistova. Obzvlášť ve chvíli, kdy po statečném zjišťování pravdivosti tvrzení, že „Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly“ tvrdě na vlastní kůži, játra i peněženku tento zjistil, že…cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly. Když dobré vůle vyrazíte na turnaj s hezkým předstihem, abyste se po nízkokalorické večeři pokojně uvelebili v hotelové kukani a za družného hovoru spřádali plány na anexi jubilejního 20. CeDéčka (spojeného GPD+GPC dospělých v Plzni), co se vlastně může stát? Kdo má všech pět pohromadě, tuší. Kdo viděl snímek The Hangover, ví. Škyt.
Inu, dva badec-maršálci Bery a Saša naznali, že před závěrečným kolem 2. ligy družstev je třeba poladit formu a ještě lépe se sehrát. No a kde jinde vhodně zatížit výplety, ještě trochu ošoupat podrážky…a chtělo by se dodat, že také vynést nejkrásnější dresy, ale tihle dva na to nehrají..než v Plzni na turnaji, na který rádi jezdí hráči ze všech koutů republiky. Ano, Jupiterském CéDéčku, kde se mastí dohromady GPC a GPD – takže se mohou hrát klidně dvě kategorie naráz. V mládežnických kategoriích je takové počínání zapovězeno, ale dospělí jsou tvrďáci jiného kalibru, takže se to dá.
A protože se hrály všechny disciplíny, bylo třeba vymyslet párovky. Slovo dalo slovo a chlapci se domluvili jednak spolu do čtyřhry, druhak s dívkami Barborou Kubákovou a Vanesou Šemberovou. Obě jsou sice také sokolkami z ČB, ale protože mají obě stejně dlouhé vlasy, stejně bílé šaty a během společné čtyřhry je na kurtu lze rozlišit jedině podle typu účesu (culík vs. cop) a barvy obuvi, není divu, že v kuloárech jsou obecně známy jako „Bílý balet“.
Chlapci se sice chvíli nemohli dohodnout, ale protože Bára není na starší a Vanes to bylo jedno, dopadlo to tak, že Saša hrál s Barčou a Bery utvořil pár s Vanes. Hlavně proto, že se mu líbily její růžové boty.
Úderný kvartet naznal, že hlásí-li sobotní předpověď cca 18°C, pravděpodobnost ranní námrazy je nadmíru vysoké a místo risku ranní klouzačky bude lepší vyrazit již v pátek. Tak se tedy stalo, všichni se ubytovali ve stylu „kluci přízemní kamrlík, dívky střešní apartmá“ a šlo se na véču. Tam se zdroje odpojily od reality a na vlně kola-espresso-džus-matonka-domácímalinovka-čaj-fanta (ve skutečnosti pivo-prosecco-mojito-b52-gin&tonic-Manhattan-Old Fashioned-C.H.Mumm) odcestovaly zcela mimo známé galaxie. Není tedy divu, že po dlouhé noci přišla rána v podobě po všech směrech těžkého rána.
Smíšená čtyřhra
Ani tento drobný renonc ovšem neubral oběma jihočeským párům na jejich vrozené kreativitě a herní eleganci, ačkoliv Baru a Saša fasovali velmi tvrdě – rovnou nasazené trojky domácí Soňu Königsmarkovou a libereckého Mirka Šídu – a tak se jejich ucho utrhlo hned zkraje dne 16-21 a 9-21. Spravili se 21-17 a 21-17 v zápase o pořadí proti Ditě Smejkalové (SK Jupiter) a Michalovi Haršanyimu (TJ Slovan Vesec).
Vanes a Bery ovšem udrželi slinu z večera a postupně devastovali ambice vodňanských dvojčat Bouberlových, Martiny Šmídové (BKV Plzeň) a Jiřího Stehlíka (BK Králův Dvůr) a královédvorských Natálie Šlosarové a Martina Červenky. Svého stropu dosáhli v semifinále, nabušená domácí dvojice Klára Benediktová a Jan Viktora, toho dne druhá nasazená, působila přece jen o něco čerstvěji a jihočeská dvojice po statečném výkonu a výsledku 19-21 a 15-21 tak sebrala bronzovou medaili.
Dvouhra
Veletěžkou práci připravil oběma našim výtečníkům los dvouhry. Petr nastoupil proti mosteckému Danielu Ickertovi a padla kosa na kámen, protože po setech 11-21, 21-10 a 10-21 byl čas pokrčit rameny a podat soupeři ruku s tím, že byl lepší na víc dnes prostě nebylo. Vítěz hrál svůj strop, prosekal se až do semifinále a pro Beryho bylo přece jen hlavní s výhledem na ligový finiš udržet tělo v provozuschopném stavu – tzn. zdravém stavu. Saša sice v prvním a moc hezkém zápase přešel po výsledku 21-17 a 21-15 přes hořovického Jana Mikulu, v dalším kole ovšem číhal pátý nasazený Tomáš Patera z MTAC Praha. Chlapci sice budou spolu za pár týdnů patrně válčit v křemežském dresu o postup do 1. ligy družstev, ovšem badminton je sport veskrze indivindi a na turnaji jednotlivců se na družstva nehraje. Saša favoritem nebyl a zápas dopadl podle předpokladů 16-21 a 4-21…aspoň první set snesl parametry nejvyšší.
Čtyřhra
Pauza před čtyřhrou utekla jako voda a už po cirka 3 hodinách byl čas zahřát měkké tkáně a plivnout si pod nohy – královská disciplína našich jinochů byla zde!
Bodů v dospěláckém žebříčku nemaje, museli Bery a Saša do šití pěkně zhurta, rovnou proti turnajovým dvojkám Ladislavu Fuksovi a Davidu Sklářovi z SK Hamr. Na úvod velmi těžká práce, výkon ovšem byl soustředěný a výsledek byl 21-15, 21-17, takže čtvrtfinále! V něm věkově poněkud nesourodá dvojice Vladimír Svoboda (SK Hamr, 2011) a Michal Haršanyi (TJ Slovan Vesec, 1974). Zatímco ten první ještě nebyl tak zkušený, druhý byl už „zkušený“ přece jen trochu moc na to, aby zvládli čelit Beryho kanónu a Sašově mravenčí práci na síti…když k tomu přičteme výhodu vzájemné herní kompatibility, po výsledku 21-12 a 21-16 se šli porvat o finále naši hoši. V něm se střetli s libereckými Františkem Beranem a Mirkem Šídou, nálada gradovala, forma naštěstí také a povedlo se vždycky zkraje setů rychle vybudovat náskok, který vedl ke konečnému skóre 21-14 a 21-11 a hlavně postupu do FINÁLE! Mostečtí protivníci Daniel Ickert a Jan Port zejména díky druhému jmenovanému disponovali zkušenostmi vpravdě olbřímími, jenže Bery měl na svého singlového přemožitele pořádnou žízeň, Saša se také nehodlal nechat zahanbit a…21-17, 21-16 a vítězství bylo na světě!
Životem lehce znavená výprava tak už kolem půlnoci balila bagy, medaile a pantofle a vydala se na nikým a ničím nerušenou cestu k domovu. Že ti dva mezuláni v neděli vynechali trénink, jsme jim za ty dvě medaile rádi odpustili.
Čau příště!