Po dvou týdnech, během kterých se z pohledu mladších žáků dělo dohromady vlastně úplné prd, přišla sobota 29. března, kdy se konal turnaj GPC U13 + U19. Že sobotní úklid pokoje zcela výjimečně zůstane opět na maminkách tedy bylo nabíledni, neb děti se vezly za sportovní zahálkou do Budějc.
Protože Lojzík Bedlivý se z důvodu zranění horní části těla ocitl na listině zraněných hráčů, Čerklík zmizel neznámo kam a Tomík Cába ještě ve středu drtil prášky v hmoždíři, byla třináctková sestava početně poněkud útlejší, nicméně úplně stejně bojovná.
Odrbat další tuby míčků vyrazili Terka Cábová, Týnka Sovová, Vojta Prayer a Bertík a Honzík Kadlecovi. A protože juniorovi Filipu Šálkovi se asi taky nechtělo nic dělat, zaokrouhlil svou přítomností počet křemežských hráčů na příjemný půltucet.
Smíšená čtyřhra
U13
Nejmenší borec naší výpravy Bertík se na párovky ještě necítil, a tak volně korzoval po hale, zobal sváču a mastil karty s taťkou.
Vojta už zkraje týdne věděl, že mix bude hrát s cca o hlavu méně ztepilou Leontinou Švecovou (Strakonice), se kterou jim posledně lepilo moc pěkně. Jak ovšem všichni víme, není každý den posvícení v podobě přívětivého losu. Ač se Leoni schovávala za sítí velmi umně a Práya hrdinně pálil své obávané naskakované smeče, nasazené trojky Ema Pecková a Zdeněk Jerson (oba ČB) měly pro náš hurá-styl pramálo pochopení a zvítězily 21-7 a 21-8.
Drobné zaškobrtnutí předvedli Týnka s Peťou Ondrákem (ČK) proti Verče Kašínové (ČB) a Danu Přechovi (Strakonice). Drobné asi jako když vrchní nesouce pět orosených mazlíků v jedné ruce a čtyři hlavní chody v druhé ruce podklouzne na muším hovínku a ve snaze krok na poslední chvíli zpevnit a situaci zachránit nakonec chmeleným mokem opláchne sám sebe na durch a knedlíky za pomoci svíčkové omáčky přilepí na strop. Když Týnka s Peťou po dvanáctibodové (!) šňůře utekli na 15-9, svět se zdál být růžovým, ale pak přišlo to obrazné podklouznutí (ve skutečnosti jich bylo asi tak dvanáct až třináct, nebo tak nějak) a najednou to i přes setbol ve druhém setu bylo 18-21 a 21-23…což se kousalo hodně blbě.
Kvalitní výkon předvedla Terezka se Štěpánem Trhlíkem (Plzeň), kteří se výtečně doplňovali už nedávno ve Vodňanech. Nástrahou prvního kola v podobě Sofinky Kapustové (stáleještěVodňany) a Hynka Štiky (ČK) prošli v dobrém tempu i formě 21-12, 21-15 a stejně jako posledně v kapří mecce si ve čtvrtfinále brousili kinžál na třetí nasazený pár, tentokrát v podobě Nely Kuklové a Kuby Siváka (oba Vodňany). Že se medaile nakonec nepovede, rozhodla hlavně lepší sehranost soupeřů, která se projevila ve chvílích, kdy se po našem výtečném prvním setu zápas lámal. Ve druhém a třetím si Nela s Kubou pokaždé těsně za půlkou vypracovali mírný náskok, který se s během spousty dlouhých a dramatických výměn vždy ukázal jako rozhodující. Na to, že Terka se Štěpánem spolu hráli teprve čtvrtý zápas, snesl jejich výkon proti výborně hrajícím soupeřům velmi vysoké měřítko. Ačkoliv pak poněkud nasupeně rychle zmizeli vyfunět vztek z prohry, dospělí si mohli foukat. Hra byla pěkná!
Honzíkovi byla na místě domluvena Terka Bílá z Vodňan. Prostor na otázky nebyl, vzhledem k tomu, že byli oba plonkoví, mohli se jeden druhého ptát leda tak na to, jak to zkusí hrát. Matylda Kalčíková (Vodňany) a Bedřich Zvonek (Králova Lhota) se s jejich nátlakovou hrou nesrovnali, což znamenalo postup do dalšího kola po vítězství 21-13 a 21-11! Proti výše již zmíněným Emě Peckové a Zdeňku Jersonovi ovšem už nevyšly tríčky s podáním (občas dlouhé, občas si podával, kdo chtěl) a nefungovalo na ně dokonce ani to, že oba naši jsou leváci…ovšem pecka doprostřed kurtu mezi spoluhráče funguje vždycky, na nás taky, takže tady 12-21 a 7-21.
U19
Stálé partnerky do U19 nemaje, vzal Filip za vděk Elen Perníkovou (ČB). Tedy za vděk…pořádnou poklonu a klobouček a pugét a podobně by holka za ten mix zasloužila! První kolo proti Amče Kapustové a Šimonu Kalčíkovi (oba Vodňany) znamenalo pro naše soupeře dlouhé řezy tupým nožem. Filip je holt starší a Elen výborná, takže 21-8 a 21-11 bylo poměrně rychlých. Pak už bylo semifinále a tam šlo do tuhého, protože když hraješ proti nasazeným jedničkám, špásy jdou stranou. A je-li na druhé straně sítě soupeř z kategorie herně krajně neoblíbených, jdou stranou tuplem. Barbora Tomášková (Kopřivnice) a David Jan Kadeřávek (Tábor) nejsou žádná mladá masíčka a kořínek měli pořádně tuhý, Elen s Filipem měli ovšem lepší fištrón a rotaci. Stejně jako soupeři spolu hráli prvně, ale na rozdíl od protivníků se na kurtu podstatně lépe doplňovali a to bylo spolu s trpělivostí to hlavní. Zásadní momenty byly dva – v prvním setu ze stavu 8-7 úprk na 15-10, ve druhém rychlý start na 8-1. Oboje následně sečetli a podtrhli klidným výkonem až do vítězného konce 21-16 a 21-15. Ve finále zněl úkol jasně – hledat Vanessu Pražákovou (ČK) a snažit se všechno hrát tam, kde nebude ona, ale David Hnaníček (Kometa Brno). Jenže ouha! Člověk to zahrál na síť – tam Vanessa! Takže drop dozadu – tam taky Vanessa! Neděje se často, že by se při mixu zkoušelo hrát hlavně na chlapce, ale tady jiná možnost prostě nebyla. A i když někde chvíli byla, hnedle tam přiletěla i Vanessa, navíc synek z pod Špilasu taky nedržel raketu úplně poprvé. Co naplat…soupeři byli lepší, ovšem Elen s Filipem po výsledku 14-21 a 9-21 nakonec získali (i tak krásnou) stříbrnou medaili!
Dvouhra
U13
Přibližně 42 minut před polednem přišel čas i pro Bertíka, který nastoupil proti Luboši Zvonkovi (Králova Lhota). Jakožto s přehledem nejmladší účastník turnaje bez výsledkových ambicí, zato s úsměvem. Bylo jasné, že o tři roky starší borec si postup pohlídá – a tak se po výsledku 21-3 a 21-3 také stalo – ovšem Bertík se snažil, bojoval a kdyby soupeři sem-tam nebral ty půlmetrové auty, získal by určitě spolu s cennou zkušeností i pár bodů navíc.
V souběžně hraném zápase se bil starší brácha Honza s Danem Přechem (Strakonice). A jak! Soupeřův jinak mimořádně usměvavý doprovod během prvního setu kousal spodní ret, cumlal vlasy a se ztuhlými rysy vzýval všechny satanské bohy, protože to bylo vyrovnané, byť – sportovně uznejme – spíše jistou nervozitou strakonického vlasáče. Když se protihráč po ubojovaném prvním dějství srovnal s Honzíkovým levorukým gardem a výrazně zpřesnil hru, Honzík následně i díky výrazně menší vyhranosti neměl, čím by Dana překvapil a do dalšího kola tak po výsledku 17-21 a 3-21 neprošel.
V zápase Vojty proti Štěpánu Trhlíkovi (Plzeň) sice v náš prospěch hrál věk a vzrůst, nicméně s ohledem na soupeřovy zkušenosti a rozmanitost úderové palety to beztak bylo asi jako kdybychom šli s flobertkou proti pušce Heckler & Koch. Ve fotbale borec zaklepe trenkama a už se za halasného dožadování pokutového kopu válí jako mandelinka bramborová, tady borec zaklepal trenkama a byl za pár kroků na druhé straně kurtu. Přesto té intenzitě a herní jistotě Vojta statečně vzdoroval celý první set a kousek druhého, aby nakonec skončil na štítě 16-21, 8-21.
Mače o pořadí měly zábavný nádech, protože Honzík si zahrál s Viktorem Kulybou (ČB), se kterým se měl krátce nato skamarádit ve společné čtyřhře. Na kamarádšofty byl ale ještě čas, a tak se spolu pomlátili ne na meče, ale na dva sety, které z našeho pohledu 18-21 a 14-21 nakonec bral Viktor.
Soubojem ryze křemežským bylo střetnutí Vojty a Bertíka. Bertík se usmíval pořád i přesto, že Práya zaparkoval svůj modus operandi někde na středu kurtu a sympaticky si s Bertíkem zapinkal. Takže menší byl spokojený, že si zahrál, větší, že zvítězil 21-8 a 21-8.
Vojta pak pro tento den už badminton odpískal – hned poté co si ještě zapískal, ho vyzvedla mamka a odfrčeli neznámo kam, pravděpodobně k domovu. Spoluhráče do čtyřhry tentokrát neměl, tak jakýpak copak.
Týnka, pořád lehce neklidná po nepovedeném mixu, odehrála velmi soustředěné první kolo proti Andrejce Dvořákové (ČK), aby ve čtvrtfinále nastoupila proti Sofince Kapustové (užbrzyČB). Na rozdíl od posledního vzájemného rozklepaného zápasu v Aši to vypadalo jako badminton a navíc se bylo na co dívat. Když Týnce v koncovce druhého setu zase jednou podání dezertovalo kamsi „do neznáma dál“, Sofinka ucítila krev, což Týnce záměr postopit dál a nejlépe na dva poněkud zkomplikovalo. A protože Sofče se nechtělo prohrát na dva, zapla motory a ejhle, byl tu set třetí. Ten rozhodly dva důležité momenty. Zaprvé se Sofince toho dne moc nechtělo běhat a zadruhé si toho Týnka všimla. Protože kdyby ne, bylo drama ještě větší. Takhle naštěstí 21-12, 21-23 a 21-12 a semifinále! V něm už nasazená jednička Ema Pecková byla prostě lepší, proti téhle hráčce zběsilé útokem-tok nefunguje ani náhodou…Týnku tohle zjištění stálo celkem rychlý první set, ale ve druhém se díky trpělivé hře držela až do stavu 13-15, kdy jí proti pozdější vítězce celé disciplíny definitivně došly síly. Bylo tedy jasné, že po výsledku 10-21 a 15-21 křemežské finále nakonec nebude ani dnes, zato bude další medaile – bronzová!
Terezka coby nasazená dvojka měla první kolo volné a ve čtvrtfinále čelila mimořádně rozjeté dívce – vodňanské Gabriele Začkové. Soupeřka delší týdne před výplatou, která má ránu jak z kanónu a k tomu nebývá líná na krok, představuje pro hráčku standardního vzrůstu často problém z kategorie obtížně řešitelných, dnes navíc byla povzbuzena stříbrným úspěchem ve smíšené čtyřhře! Terezka ovšem nenechala nic náhodě, zapojila hlavu a zkušenosti tak, aby soupeřka musela zapojit hlavně nohy a výhradně údery spodem. Takže ty defenzivní. Fungovalo to jedna báseň, a tak si Terka po výsledku 21-13 a 21-15 mohla spokojeně poskočit, protože semifinále bylo na světě! Tam se hrálo proti Zuzce (Gia Han Pham, Králova Lhota) a mělo to skoro úplně všechno. Převalit ve třetím setu Terka za stavu 18-19 ten kraťas přes síť, mělo by to i vítězný konec. Zápas, kdy hlavně rozhodující sada přiměla diváky okusovat rty, nervózně přešlapovat, lomit rukama a drtit nehty mezi zubama, nakonec rozhodla až těsná koncovka a do finále šla po výsledku 17-21, 21-17, 18-21 nakonec Zuzka. Z chvilkového zklamání se ale nakonec vyloupla radost z bronzové medaile!
U19
Filip ve svém prvním zápase stejně jako před dvěma týdny narazil na táborského Matyáše Nováka a stejně jako posledně narazil spíš soupeř do něj, tentokrát 21-3 a 21-5. V semifinále se dnes podruhé potkal s Davidem Hnaníčkem a na kurtu během třísetové bitvy strávil nakonec téměř hodinu! Komeťák po nepovedeném prvním setu výrazně zpřesnil hru a evidentně si naprosto zakázal udělat ve zbytku zápasu jakoukoliv chybu. Během dlouhých výměn dokázal ustát spoustu Filipových útoků a smeče odrážet často téměř nechytatelně přesně za síť. Filip se nakonec po výsledku 21-8, 18-21, 15-21 do finále nepodíval, ale druhá medaile – bronzová – nakonec určitě nebyla k zahození!
Čtyřhra
U13
Druhá párová disciplína nakonec byla doslovnou esencí radosti, protože přinesla další medailovou žeň!
Honzík s Viktorem Kulybou, který teď byl už kamarád, šli do boje proti nasazeným jedničkám Zdeňku Jersonovi (ČB) a Peťovi Ondrákovi (ČK) s šancemi podobnými těm, které má laboratorní myška proti kobře, nicméně…bylo to semifinále, takže prohra 11-21 a 7-21 jim pranic nevadila, protože za ni byla bronzová medaile!
Terka s Týnkou coby turnajové dvojky zase jednou v prvním kole fasovaly soupeřky, se kterými by bylo záhodno potkat se o něco později. Střetnutí s Beatou Brejchovou (Králova Lhota) a Sofinkou Kapustovou (ČB/Vodňany) slibovalo lítou řež, ale…2T předvedly, že když jsou v klidu a soustředěné, hraje se proti nim těžko. Na Beatě se Sofčou se začala až příliš brzy projevovat nervozita, naše holky naopak skoro nekazily a po výsledku 21-12, 21-13 postoupily do semifinále. Tam v úplně stejně klidném módu přehrály Verču Kašínovou a Terku Samkovou (obě ČB) téměř stejných 21-11 a 21-13 a bylo tu finále! První společné, takže radost se násobila. Ale asi byla moc velká, nebo moc brzo…Ema Pecková a Maruška Vrchotická totiž hračky bez boje odevzdat nehodlaly a hlavně první jmenovaná na kurtu vládla hlavou klidnou, nohou rychlou a rukou tvrdou a přesnou. Naše malé se naopak trochu zavrtaly v žáru momentu a když to místo do volných prostorů tlučeš soupeřkám do raket, tak prostě finále uteče. Nehrály špatně – hrály „pouze“ to, co jim soupeřky dovolily a tentokrát jim nedovolily víc, než 10-21 a 15-21. Ale byla za to stříbrná medaile!
U19
Deblovou parádu zkompletoval Filip! Ve dvojici s Davidem Hnaníčkem vytvořili pár s údernou silou kategorie „allmighty“ a přes táborské semifinálové protivníky Matěje Merxbauera a Matyáše Nováka se přehnali 21-5, 21-4. Finále proti Davidu Štěrbovi (Kopřivnice) a Martinu Štikovi (ČK) nabídlo další badmintonový spektákl. Hoši na sebe během 54ti minut plnotučné podívané stříleli ostrými – míčky i pohledy. První set urvali naši v nastavení, ve druhém škoda mrzkého startu, kdy začali hrát až od stavu 1-7…třeba to mohlo být na dva. Ovšem co se nepovedlo ve druhém, povedlo se ve třetím. Ostrý start hned zkraje, k tomu pohodlný náskok, který se dařilo neustále navyšovat….a už to jelo…a dojelo k 22-20, 18-21 a 21-14. Zlato pro Filipa!
Závěrem se sluší pochválit, protože za 8 umístění na stupních vítězů ani nelze jinak!
Medailistům gratulace, ostatním dík za nasazení, bojovnost a speciálně Bertíkovi za odvahu, maminkám za svačinu a Jirkovi za koučink!
Čau příště!