V den jarní rovnodennosti si připomínáme hned několik událostí – namátkou se slaví například Světový den poezie, Mezinárodní den lesů, narozeniny má oscarový herec Gary Oldman a v roce 1963 definitivně zavřel krám alcatrazký betonový wellness. To ovšem neznamená, že by se 21. března nehrál badmiton! Hrál, čehož využila trojice našich hráčů a rozjela se na Dobrou Vodu na U11 a do Prahy na GPB U15.
Sjezd na 136. Kilometru dálnice D3 v sobotu využili Kačenka Bukovinská a Bertík Kadlec.
Dobrovodské turnaje přípravek získávají na čím dál větším věhlasu. Jak přátelským prostředím, tak průběžně zvyšující se sportovní úrovní a zejména pro děti ultradůležitými věcnými cenami. Jinde se totiž diplomy za umístění v první polovině druhého půltuctu běžně neudělují.
Bertík nastoupil v kategorii U11, kde sehrál 5 ostrých zápasů a v konkurenci mj. účastníků letošního MČR U11 si vedl dobře. Ne tedy, že by skončil třetí, to třeba někdy přespříště, ale zase se mu povedlo to důležité – zvítězit v zápase! S budějickým Marianem Tůmou sehrál Bertík vyrovnaný první set, druhý rozhodly o něco větší zkušenosti našeho hráče a výhra 15-10 a 15-3 byla na světě! Ostatní soupeři z Vodňan a zejména Č. Krumlova byli objektivně nad naše síly, na druhou stranu se vždycky povedl aspoň jeden set výsledkově vyrovnaný. Konečné šesté místo tak má svou váhu.
Kačenka hrála spolu s dalšími šesti dívkami z ČB, Strakonic, Dobré Vody a Vodňan v kategorii U10 a tady, mňo…to psalo ostře, jasně a hluboko do papíru. Protože! Kačka z těch šesti soupeřek porazila hned pět, nedopadlo to jen s pozdější vítězkou Viktorií Beckerovou, navíc na tři sety, takže super jako! Pro naši nejmladší koroptvičku je tady první medaile…Kačenka sice v rámci své roztomile buldočí zarputilosti lehce skřípěla zuby, že není zlatá, ale co je doma, to se počítá, že, pánové? A stříbro má sakra svou váhu!
Do pražských Štěrbohol je naopak třeba tu D3 sjet úplně celou, k tomu kus středočeské trojky a oblíbenou předpražskou variaci na dopravně-renesanční téma – D1. Všechny zmíněné úseky včetně silnice 143 a boršovské spojky ovšem v sobotu po ránu jely jako po másle, takže než Barča Sovová stihla usnout, už aby zase vstávala, protože se šlo hrát na GPB U15.
Ovšem, jestli nějak blbě rozlepila oko, nebo spoluhráči Ríšovi Samkovi nesedla ranní sváča, těžko říci. Za dobu jen o málo kratší, než kterou průměrný Kubánec potřebuje k řádnému nakrmení atmosféry obláčky z poctivého Robusta, je ve smíšené čtyřhře z kurtu vykouřili Taisiia Afanasenkova a Vojtěch Habarta (oba MTAC Praha). Takže celkem svižně. Paradoxně jim tento zápas sedl o dost hůře, než před dvěma týdny proti výrazně kvalitnějším soupeřům. Inu, co naplat, po rozpinku 11-21 a 8-21 tak člověk jízlivou poznámku typu „Už dlouho jsem vás neviděl hrát tak pěkně!“ raději polkne a jde na kafe. V porovnání s loňskem měli poměrně kyselé, holt nová zrna jsou evidentně dle poslední pražské móde, že káva je jakožto ovoce přece kyselá. Samozřejmě ne tak, jako okurka od profesora Róna z Bubenče, jehož pěstitelský um velebil válečný veterán a kripl Šebek nezapomenutelným způsobem zosobněný Jiřím Kodetem ve filmu Pelíšky, ale prostě tak.
Poměrně kyselý musel být pro Barču i pohled na los dvouhry, protože se tam na ni smála, ano, správně, Taisiia Afanasenkova. Ale los je prostě los a když všemocné tlačítko OK tiskne svým hbitým prstem nejlepší vrchní rozhodčí ever, je jasné, že lepší to prostě být nemohlo. Takže Barča si plivla do dlaní, vlastně tedy pod podrážky, aby to neklouzalo a šla se nenásilně mstít. Nakonec úspěšně, i když ve třetím setu tekla 8-11 a vztekala se, že prý nemůže. Naštěstí s tím fňukáním za stavu 13-17 přestala a vyhrála 21-13, 18-21 a 23-21. Takže za odměnu byla pizza, protože za vyhraný singl na GPB si ji zasloužila a druhak v čase oběda člověk nenechá nebohé dítě vztekle přežvykovat vychladlý toast. Tou největší odměnou však byla možnost popasovat se s nasazenou jedničkou, Dominikou Dufkovou (Pardubice). I když, jak se to vezme…výsledek 9-21, 3-21 vyjadřuje, kdo to měl za odměnu a pro koho to bylo stručně a jasně „papa-čau“. Ale na celostátním turnaji není slabých soupeřů, a tak i dělené 9. místo koneckonců má svou váhu.
A pro velký úspěch čekaly na Barču a Barču Štampachovou (Klatovy) pražské soupeřky i ve čtyřhře. Tentokrát spoluhráčky z BK Arion Praha Marína Čorbová a Dorota Kalivodová. Obě známe dost na to, abychom věděli, že se s nimi dá vyhrát i prohrát a ačkoliv se obě Bařeny klepaly víc, než pověstný drahý pes, než se stihly začít opravdu stresovat, bylo tu vítězství 21-17 a 21-17 a čtvrtfinále! A v něm zase zápas za odměnu, tentokrát proti nasazeným dvojkám Renatě Guziurové a Sabině Wojáczkové (obě TJ Orlová – Lutyně). A tohle odměna fakt byla, protože i když to nedopadlo 16-21 a 14-21, byl to krásný zápas s dlouhými výměnami a i když bylo přece jen vidět, kdo je ten silnější pes, zároveň bylo vidět i to, že si vítězky pěkně mákly. A nakonec…nikoliv Japonec, ale dělené 5. místo, které nepřekvapivě také má svou váhu.
Takže Bertík se zase o něco víc pochlapil, Barča poprvé zvítězila v singlovém zápasu na celostátním turnaji a přidala výborné páté místo ve čtyřhře…no a Kačenka nám už začíná medailově vonět!
Jupí a čau příště!