Že se jedna více či méně početná grupa sebere a vyrazí směrem ku Praze, zatímco druhá ledva překročí hranici okresu, na to jsme už zvyklí. Ale aby se během jednoho víkendu naše protentokrát osmičlenná sborná rozptýlila hned do čtyř destinací, to tu skutečně ještě nebylo. Tedy, možná bylo, ale za poslední tři-čtyři roky určitě ne, protože bychom si to pamatovali. Seběhlo se to tak, že v sobotu 28. února se hrály turnaje na Dobré Vodě, v Plzni a v Českém Krumlově a v neděli 1. března turnaj v Plzni.
Dnešní doba hrozně moc fandí metrikám jako například rentabilita, produktivita, stabilita, obratovost a jim podobné ukazatele, takže abychom byli in a hlavně efektivní, radostnou zprávu z turnajů jsme pojali formou časosběrného dokumentu. Čtyři turnaje ve dvou dnech – v jednom článku! Takže místo „Tu máš, čerte, kropáč!“ je tu „Tu máš, anděli, klobásu!“ Pohodlně se uvelebte a počtěte si o tom, jak se měli:
- v sobotu
- na GPB U13 Terka Cábová a Týnka Sovová,
- na GPE U13 Lojzík Bedlivý a Tomík Cába
- na GPB dospělých Saša Chládek a Pepa Fošum
- v neděli na GPE U13 Bertík a Honzík Kadlecovi.
Sobota 28.2.
GPB U13 – Plzeň
Zatímco se Terka s Týnkou naháněly se svými mixovými spoluhráči, rodičovský doprovod již finálně rozlepil oko a jal se pídit o kávovaru a pípě. Úspěšně, neb v tamní kantýně se funkční pípa skutečně nachází a i když jsme v Plzni už dlouho nebyli, paměť nás zatím mnoho nezlobí.
Zkraje dne ještě nefungovaly terminály, a tak svižnou ženu za pultem napadlo, že v zájmu urychlení nebezpečně narůstající fronty se začnou psát lístky na jméno a platit budeme průběžně. Coby první ve frontě stojící obdržel lístek pan Zevl, a tak jsme se spolu s kamarády z Vodňan neprodleně shodli na tom, že i my se jmenujeme pan Zevl. Panu Zevlovi se to viditelně moc nelíbilo, ale protože jsme byli čtyři, nic nenamítal. A protože další za námi stojící si mysleli, že jmenovat se pan Zevl je dobrý nápad, mohl to mít pan Zevl drahé, ale protože opakovaný vtip už není vtipem, vysvětlili jsme jim, že je to jen takové škádlení a pan Zevl je kamarád náš, ne jejich. Takže my se pak jejich kamarády rozhodně nestali.
To ani nevadilo, horší však bylo zjištění, že Plzeň (zase) neměli točenou. Ovšem paní zpoza pultu se opět vyznamenala a situaci výtečně zachránila bezplatnou sušenkou. Prý byla ke kávě zdarma, my ovšem víme své.
V televizním programu lze najít obskurní reality show, jejíž podstatou je výměna životních partnerů. Samozřejmě časově ohraničená a samozřejmě za úplatu. Pomiňme samotnou bizarnost toho, že takovou bizarnost někdo vůbec natočí, že se to vysílá a ještě se na to někdo dívá, natož v prime-timu a otázku, k čemu kromě rychlého získání určitého finančního obnosu a ztráty sebeúcty je účast v tomto pořadu vlastně dobrá. My si totiž část scénáře účelově vypůjčili, totiž ryze pro badmintonové účely. Takže se teď stalo to, že oproti nedávnému GPA se provedla menší výměna spoluhráčů a Terezka nastoupila s Míšou Hermannem (BK Benátky nad Jizerou). S Peťou Ondrákem (SKB ČK), jejím minulým mixovým spoluhráčem, si dnes zahrála Týnka. Takže nejen klub za klub, ale téměř i kluk za kluk! Sice bezplatně, ale co už.
Vydařenější vystoupení to bylo opět pro Terku. Přes Sáru Hubínkovou (SK Prosek Praha) a Kryštofa Kočího (BK Arion Praha) se po třech setech 21-14, 16-21 a 21-17 nakonec prosekali, Nikola Pári (SKP Kometa Brno) a Dominik Pech (Badminton Hořovice) už byli soupeři z kategorie „letos ještě neřešitelné“. Popis jejich vlastností (starší, větší, zkušenější a kdovíjaké ještě) se dal shrnout do prostého „objektivně lepší“, takže výsledek 7-21 a 12-21 nás ani moc nemrzel. Terku samozřejmě ano, ale těmhle bourákům ještě neumíme okopat kotníky tak, aby to pro ně představovalo zásadní potíž.
Protivníky podobného ražení nakoupila i Týnka, bohužel hned v prvním kole. Hana Stehlíková (BK Liberec) a Jan Klimaj (TJ Slovan Karlovy Vary) našim mladým hezky ukázali, jak se to má hrát proti mladším protivníkům. Se vším respektem k soupeři si nedělat problém a prostě hrát to, na co máš – sebevědomě, přesně a když se to sečte, tak vlastně dost suše. V tomto případě 21-11 a 21-13. Týnku s Peťou ještě čekal zápas o pořadí proti Adélce Svobodové (MTAC Praha) a Adamu Pechlátovi (BK Liberec) a protože od poloviny druhého setu naznali, že hrát všechno buď polovysoké doprostřed, nebo do ruky chlapečkovi je úplně vynikající nápad, zpočátku dost nadějně rozehraný zápas naprosto nepřekvapivě ztratili 21-19, 11-21 a 16-21.
Do dvouher vstupovala Terezka v roli 5/8. nasazené hráčky – měla tím pádem první kolo volné. V tom druhém jí bohužel pod ruku přišla Emma Stoklasová (TJ Slavoj Český Těšín). Nebo takhle – to slovo bohužel použijeme jen a pouze kvůli výsledku 17-21, 22-20 a 15-21. Herně pecka, zápas jako řemen, kdy Terezka prostě nemohla udělat nic navíc. Proti ní stála soupeřka, která už teď jede ve výrazně ostřejším tréninkovém režimu, zatímco my 4-5 tréninků týdně absolvovat prostě nehodláme. Takže Emmě patří veškerý kredit, vítězství si zasloužila a že se do budoucna ještě zlepší, je díky její oddanosti a píli zcela nabíledni.
Start do zápasu prvního kola, kdy rychle tečeš 0-6, by člověk nepřál ani tomu, kdo po vás během vyučování flusbrokem zákeřně metá uslintané papírové kuličky, případně pálí lupou do zátylku a o přestávkách trhá mouchám nožičky. Týnka se naštěstí nenechala rozhodit, do zápasu proti Vandě Filípkové (TJ Sokol Polabiny Pardubice) se zvládla ještě během prvního setu vrátit, i když jí nakonec utekl v nastavení. Jenže v tom druhém přestaly fungovat věci, které předtím nosily body a bylo skončilo to 22-24 a 12-21.
Zápas o pořadí proti Marušce Vrchotické (ČB) už v jejích očích nic neřešil, protože chtěla být jinde, a tak v něm vlastně nebyla hlavou. Jako celek to bylo bez drajvu s několika světlými chvilkami, které ovšem nestačily na víc, než 12-21 a 16-21…zase jsme se holt poučili.
Mezitím dobrá sranda na hale i v bufáči a pár společných fotek s českými jedničkami, kdy naše krásné dresy, ve Strakonicích dle nejpřísnějších pravidel Chambre Syndicale de la Haute Couture odborně slisované, okem znalce zhodnotila a pochvalným zamručením ocenila i vyhlášená odbornice přes módu Tereza Švábíková. Ještěže tohle bylo až po čtyřhře, protože vidět to na kurtu, asi by se na nás tak nezubila.
V deblu jsme se totiž taky poučili. Hezky hned v prvním zápase a co si budem, tady trochu neočekávaně. Jako z toho, že deblová lekce přijde tak brzo. Los v podobě Emy Šimkové (SKP Kometa Brno) a Silvie Ruschkové (FSpS MU Brno) poprvé po dlouhé době nebyl z těch úplně nejtěžších a holky si myslely na odvetu proti silným ostravským soupeřkám. Takže chválily dne před večer a to se nevyplácí, i když začátek byl nadějný a 8-3 a 11-7 nevěštilo kdovíjaké potíže. Jenže když potíže nemáme, tak si je sami uděláme. Těžko říci, jeslti díky momentálnímu návalu sebe-masochismu, nebo prostě jen tak z plezíru. Takže zatímco Terka s Týnkou ještě na konci prvního setu disponovaly dvěma setboly, si jej nakonec nechaly těsně utéct. V druhém setu už soupeřky hrály v klidu a my úplně bez nápadu, což nestačilo na nic lepšího, než 22-24 a 12-24.
V posledním zápase dne se holky aspoň trochu spravily, střetnutí s Adélkou Svobodovou a Maruškou Kubešovou (SKP Kometa Brno) byl tah na jednu bránu a vítězství 21-10 a 21-9 bylo relativně rychlé a klidné.
GPE U13 – Dobrá Voda
Na Dobré Vodě se Lojzík s Tomíkem hned zkraje dne dozvěděli, že se nebudou hrát pouze singly, ale také smíšená čtyřhra. Takže – Tomík měl pro ten den novou nejlepší kámošku Matyldu Kalčíkovou (TJ Sokol Vodňany) a Lojzík se seznámil s Antonií Boubínovou (TJ Sokol Doubravka – to je od Plzně, kdyby někdo nevěděl).
Ovšem začalo se dvouhrami a tam nejvíc zvonil vzájemný zápas našich chlapců. Protože! Jak měl Tomík dosud ve zvyku Lojzíka v rámci tréninkových zápasů vždycky trochu sejmout, tak tady se karta obrátila a ne, že by žák byl lepší mistra, ale prostě Lojzík se pochlapil a zvítězil 10-15, 15-9 a 15-6. Tomíka to mohlo mrzet hlavně proto, že když se po honu počítali zajíci – a protože tady byla rovnost poměru zápasů, i setů, tak se porovnával i rozdíl mezi získanými a ztracenými body – tenhle zápas ho stál bronzovou medaili.
Singlovou část tak Tomík skončil s pozitivní zápasovou bilancí 3-2 na celkovém čtvrtém místě, Lojzík se po dvou výhrách umístil na krásném pátém místě.
A šlo se čtyřhrovat a pojďme si říci, že proti krumlovské a budějcké dvojici nebyly páry s našimi účastníky badmintonu úplnými favority. Obecně se čekalo, že dvojice z okresního a krajského města si to dají o vítězství a naši chlapci o bronz, ale dopadlo to trošku jinak. Vzájemný zápas Lojzíka a Antonie s Tomíkem a Matyldou skončil lépe pro první jmenované. 15-6, 12-15 a 15-9. Potud ok, z kurtu holt vždycky musí odejít někdo spokojený více, někdo méně. Ale potom ve chvíli, kdy vítězství budějckého páru už bylo ložené a krumlovští Andrea Dvořáková a Adam Zíka šli proti Lojzíkovi s Antonií potvrdit stříbro, se zachvěla země. A to tak, že na dva sety, kdy po překvapivém zisku první sady až v dramatické koncovce udrželi naši potřebný klid i v druhém setu. Zápas tak dotáhli do vítězného konce 17-15 a 15-11 a jeden druhého k úžasné stříbrné medaili!
GPB dospělí – Český Krumlov
Souhrn aktů badmintonových shrňme shrnutím účasti Pepy Fošuma a Saši Chládka na krumlovském Memoriálu Jiřího Frendla. Tady se bohužel odjelo s vajíčkem, dílem i proto, že los byl pořádná mrcha. Pro Pepu sice blikla svíčička naděje, že by si mohl ve druhém kole vyzkoušet konfrontaci se rodilým Indonésanem, Andim Fadel Muhammadem, který od svého loňského příchodu do Česka v singlových zápasech neztratil ani set. Tu mu ovšem sfoukl jeho protivník v prvním kole – prosecký Petr Bříza. Mladý borec, pětka evropského žebříčku kategorie U17 si proti turnajové jedničce evidentně chtěl zahrát o něco víc než Pepa, takže našeho borce po setech 21-9 a 21-15 vyřadil.
Společná čtyřhra Pepy se Sašou proti Jakubovi Bouberlemu (TJ Sokol Vodňany) a Jendovi Bednářovi (MTAC Praha) se na jednu stranu nehodnotí lehce, na druhou stranu vlastně úplně jednoduše. Ať se z v mysli protřepají-nemíchají myšlenky libovolné nálady a pořadí, z klávesnice nakonec vždycky vypadne „zápas blbec“. Asi to mělo jít přes Jendu, jenže to prostě nešlo. 15-21 a 19-21 ukazuje, že třetí set a případná účast ve čtvrtfinále nebyly úplně daleko, ale…ale. Snad příště.
Neděle 1.3.
GPE U13 – Plzeň
Za celostátním GPB U13 v Plzni ještě ani nepadla opona a už se rozběhl turnaj GPE U13. Tam vyrazili Bertík s Honzíkem s vidinou větší porce zápasů, než na standardních turnajích, kde se hraje pavouk.
A rozhodně neprohloupili – bylo to totiž nejen herně povedené, ale zejména medailově úspěšné!
Devět hráčů se rozdělilo do tří skupin, kde se nejprve pobili každý s každým a nejlepší na tom bylo, že postoupil každý. Vítězové skupin do bojů o celkové vítězství, ostatní do zápasů o pořadí. Sice zápasově náročné, ale přesně proto do té Plzně rádi jezdíme!
Takže ve skupině A řádil Bertík. Doslova, protože se mu povedlo vyhrát svůj první zápas – ale jak! 9-21…a pozor…21-2, 21-1! Co na tom, že proti prvnímu nasazenému hráči už úplně nedoplaval a v zápasech o pořadí taky tahal povětšinou za kratší konec gripu. Jenže skončil šestý. Tamtamy hovoří, že na kurtu nevypadal hezky jen díky nejkrásnějšímu dresu, ale i díky zase o něco pestřejší hře, což je dost supr.
Honzík ve skupině B coby druhý nasazený hráč předvedl klidnou hru a dobré rozpoložení potvrdil dvěma vítězstvími. Jedním rychlým a jasným, druhým třísetovým a odmakaným do morku kostí – 23-21, 8-21 a 21-19! Právě ta závěrečná řež mu zajistila postup do boje o celkové prvenství! V rozpinku o zlatou už sice čekali soupeři, kteří byli herně o něco výše, ale zase zkušenost…a hlavně ta medaile, že!
Takže 4 turnaje a 2 medaile. Placky sice tentokrát z turnaje lokálního významu, ale hlavně nás těší skutečnost, že jak holky, tak klucí herně rostou. A baví je to pořád stejně. Co víc si přát?
Čau příště!