Odehraje-li se badmintonový turnaj v den výročí mučednické smrti věhlasného kněze San Valentina, je již od jeho zveřejnění v termínovém kalendáři nade vší pochybnost, že průběh tohoto klání bude prosycen láskou, tolerancí a obecnou příchylností k veškerenstvu. Možná ne úplně od nepaměti – ale od vzniku našeho sportu naprosto jednoznačně – totiž platí, že jediná a pořádná romantika se může odehrát jen na badmintonovém kurtu. Takže když se 14. února hrál turnaj GPC kategorií U15+U17, nemohlo se tak stát bez účasti hráčů našeho klubu. V něžném badmintonovém opojení vyrazily do ČB Barča Sovová a Marťa Vrbová a svou účastí zaokrouhlily počet hráčů na úhledných 55.
Ne, že by naše dívky měly zas až takové roupy jako odvážný kněz, který se neostýchal jít doslova prsama proti vrchnosti a dál oddávat tajné milence i přes explicitní zákaz. Ale k tomu, aby se na konci dne mohl jeden postavit na stupně vítězů a za mohutného potlesku posledních devíti rodičů a třinácti hráčů se nechal opentlit nějakou tou medailí, bylo třeba předvést trochu víc, než laškovné pohledy a zářivé úsměvy. Na protihráče to možná zabíralo, ale na protihráčky nikoliv. Dívky jsou holt vzájemně k sobě tak nějak ostřejší.
Protože kategorie U17 toho dne trpěla na nedostatek maskulinity (rozuměj chlapců) a Marťa se díky značnému převisu něžnější tříčtvrtiny účastnic do hry nedostala, hrála smíšenou čtyřhru nakonec jen Barča v U15.
Spolu s Vojtou Kašínem (ČB) prošli prvním kolem proti Nele Kuklové a Jakubu Sivákovi (oba Vodňany) po výsledku 21-13, 21-13 v solidním tempu, i nasazení tam bylo. Ve čtvrtfinále už ovšem padla pověstná kosa na kámen. Byla budějcko-pražská v podobě Elišky Vychodilové (ČB) a Štěpána Smékala (TJ Astra Zahradní Město), kteří našim moc hezky rozčísli pěšinky. I když, jak se to vezme, výsledek 7-21 a 9-21 napovídá, že pro nás to moc hezké nebylo. Ale když ti padnou klapky a začneš vyhazovat div ne i místo smečí, tak se nemůžeš divit, že.
Dvouhra
Kategorie U15 byla dnes poměrně silně obsazená, v konkurenci dalších 22ti dívek Barču nečekalo nic jednoduchého. V prvním kole se postavila táborské Denise Kozákové, která má dlouhé nejen vlasy, ale zejména i nohy a to tak, že pekelně. Díky nim totiž obsáhne celý kurt diagonálně, horizontálně i vertikálně asi tak na dva a půl kroku. A ještě s výrazem „a to je jako všechno?“. Barča tedy zkusila nasadit rychlou hru s častými změnami směru a rytmu…no a voilà, až na příliš bohorovnou koncovku druhého setu to byl velmi povedený zápas – 21–9, 21–18.
Druhé kolo bylo bez jakéhokoliv náznaku přizdipokakánkovství křížovkou z těch neřešitelných. Protože Eliška Vychodilová (ČB) svůj arzenál badmintonových kleteb které se nepromíjejí zase o něco rozšířila a Barče tak nestačil ani na její poměry velmi dynamický pohyb, hezké čtení hry a několik zajímavě řešených obranných situací. Po výsledku 14–21 a 8–21 Barču mrzelo hlavně to, že se jí v druhém setu nepodařilo dostat aspoň na to dvouciferné číslo. Takhle to vypadá, že zase dostala klacek, ale přitom herně to bylo moc pěkné.
Když se nepovedlo jedné, vzala za to druhá. Marťa se v kategorii U17 opět po čase potkala s Amálkou Kapustovou (Vodňany) a protože to bylo čtvrtfinále, bylo jasné, že vítěz bere vše. Tzn. medaili. Není tedy divu, že jedna druhé nedarovala ani deko a tanec to byl takový, že i autor legendárního vlčího eposu Kevin Costner by uznale odplivl dobrou půl unci žvýkacího tabáku a vysekl vysoce neformální pochvalu „You slayed that s*it!“. Marťa totiž po prvním získaném setu v polovině toho druhého vypadla z rytmu, aby následně po ukázkovém šturmu podávala na vítězství v zápase. Jenže když ji zradilo provedení do té chvíle naprosto přesně zahrávaného úderu těsně za síť, byl tu za chvíli třetí set, ve postupně ztrácela už 9-14 a vypadalo to škaredě. Nicméně Marťa dokázala udržet klid a nevymýšlela nesmysly, protože se to nevyplácí. Za stavu 18-20 předvedla proti dvěma soupeřčiným mečbolům znamenitý odhad a důrazné zakončení a po ukázkovém křížném kraťasu a dalším svižném horním švihu dokonala povstání z pekla do ráje. Aneb 21–17, 21–23, 22–20.
Semifinálový zápas proti Elen Perníkové (ČB) snesl určitou analogii se zápasem Barči proti Elišce. Vítězství se zde, při vší úctě, taky úplně čekat nedalo, a tak jej Marťa pojala jako sběr zkušeností. To byl přístup úplně nejvíc nejlepší, protože když už je medaile jistá, můžeš proti favoritce hrát naprosto bez bázně a hany. Takže další povedený výkon, navíc první set se podařil i výsledkově. Ve druhém už si soupeřka na Martiny dropíky dávala přece jen větší pozor a po výsledku 14–21 a 6–21 šla do finále. Odměnou za srdnatý výkon a nasazení byla pro Marťu bronzová medaile.
Čtyřhra
Párové disciplíny jsou pro naše hráče často vítaným zdrojem medailového příjmu, takže si na medaili myslela i Barča. Společně s Eliškou Vychodilovou měly jako třetí nasazený pár volný los a nastoupily tak rovnou do čtvrtfinále. V boji o cenný kov (ve skutečnosti dřevěný výřezek, ale to je jedno – medaile jako medaile) se střetly s Barborou Štampachovou (Klatovy) a Zuzanou Havláskovou (SK Prosek Praha). Že to bude těžké, jsme věděli všichni, ale sebevědomí nám nechybělo, takže naše dívky po nezbytné konzultaci za účelem sjednocení odstínu hracího oděvu čaply rakety a jaly se dobývat místa na stupních vítězů. No a zase padla kosa na kámen, protože ric-pic, bylo to 17–21 a 18–21. Ani drbání pravou rukou za levým uchem nepomohlo vymyslet trefnější konstatování, že ač byly výměny krásné a výkon poctivý, tak soupeřky prostě byly lepší. Škoda akutní strukturální krize, kterou si naše dívky vybraly za nadějného stavu 14-10 ve druhém setu…klidně to mohlo být vítězství na tří, ale to se nedá nic dělat, snad příště.
Marťa si v U17 zahrála zápasy dva. Domluvila se s Viky Pouzarovou (ČB) a nejprve vytáhly do boje proti Amče Kapustové a Barče Polívkové (Králova Lhota). Sice se nedalo úplně říci, že by do zápasu šly v roli favoritek, ale nedalo se říci, ani to, že přijdou, něco odpinkají a pokorně odevzdají hračky včetně Krymu. Rychle ztracený první set sice nevěštil kdovíjaké drama a druhý Marťa s Viky začaly asi tak, jako zakončily ten první, ale od stavu 7-11 začaly z náskoku soupeřek postupně ukrajovat. První nasazená dvojice viditelně znervózněla a zápas tak dospěl až do rozhodující sady. V ní ještě Marťa s Viky snížily na 10-12, ale soupeřky jim nakonec díky lepší připravily prohru 9–21, 21–17 a 17–21.
Proti Denise Kozákové a Lucii Fulínové (obě Tábor) šlo o stříbrnou medaili, čemuž odpovídal nervózní první set. Ten nakonec v dramatické koncovce po odvráceném setbolu urvaly Marťa s Viky. Táborské soupeřky zkraje druhého setu sice ještě snížily na 2-3 a 4-8, ale zde se již začal projevovat klid, který na naši dvojici po ubojované první sadě zapůsobil skutečně blahodárně. Naše dívky výrazně zpřesnily hru, dovolily si údery blíž k čarám a zvítězily 23–21 a 21–12.
Vítězstvím v posledním zápase získala Marťa další medaili a završila tak velmi povedený den! Za bojovné výkony a odvážné úderové kombinace její medailovou sbírku rozšířily bronzová za dvouhru a stříbrná za čtyřhru!
Barče tentokrát turnaj výsledkově nevyšel, ale hlavně ve dvouhře ukázala v porovnání s lednovým GPC U15 značné zlepšení.
Čau příště!