O víkendu 7. – 8. února se v Českém Krumlově odehrál první letošní celostátní turnaj GPA kategorie U13. Sice díky startu XXV. zimních olympijských v Miláně a Cortině trochu mimo proud všeobecného zájmu, ale přece. S ohledem na skutečnost, že účastnit se mohou pouze nejlepší hráči této věkové kategorie, lze uronit pověstnou slzu radosti už jen nad tím, že právo startu si díky krásným výsledkům z posledních měsíců vybojovaly i Terezka Cábová a Týnka Sovová. Dokonce ve všech třech disciplínách.
Několikrát jsme zaslechli, že na turnaje GPE, GPD a GPC se jezdí pro herní zkušenosti a sebevědomí a na GPA se jezdí pro body. Těžko říci, sto lidí má sto chutí a má-li někdo rád řízek, salátem ho neuctíš. Pravdou je, že bez pro někoho poněkud obskurních „Expedic Apalucha“ směrem Brno, Aš či v neděli Praha by to sebevědomí asi nepřišlo. Navíc možnost startu na turnaji, kde má místo pouze nejlepší osmadvacítka republikového žebříčku holkám rozhodně nespadla do klína jen tak.
Očekávat, že turnajem proplujeme volně jako loďka romanticky nesoucí zamilovaný pár plavbou jezírkem by zavánělo ještě čímsi onačejším, než pouhou naivitou, na druhou stranu jsme na kurt nešli před…po…krčeni očekávaje bití. Věděli jsme, že v prvním kole může přijít jak soupeř z kategorie „snad to půjde“, tak klidně hned jeden z favoritů na vítězství.
Poté, co jsme nafasovali lahodný kokosový mls od sponzora místního klubu se prostory zahalily do badmintonového smogu a turnaj začal.
Smíšená čtyřhra
Terka spojila síly s Peťou Ondrákem (SKB Český Krumlov) a Týnka hrála s Mikulášem Chalupou (BK Benátky nad Jizerou).
O Terčiných soupeřích Vandě Filípkové a Vendelínu Čermákovi jsme věděli pouze to, že jsou o rok starší a že přijeli z Pardubic. Na kurtu jsme zjistili, že u nás je blond dívka, u nich chlapec a šli jsme se mlátit. Vstup do turnaje to byl sice nervózní, ale zdařilý, protože po dvou těsných setech 21–16 a 21–19 si Terka připsala své první vítězství!
V dalším kole už šlo do tuhého. Doslova, protože před námi v podobě třetího nasazeného páru Kristýnky Černé a Nikoly Honce (oba SK Prosek Praha) vyrostla hotová zeď. Takže jsme zkusili zjistit pravdivost tvrzení, že „hlavou zeď neprorazíš“. Takhle…ono by se to dalo nějak ošulit, ale to bychom s sebou kromě té hlavy museli vzít něco střelného prachu, nebo aspoň pětikilový hammer. Ale protože na kurt se smí nosit pouze ten grafito-karbonový co má jedva osm deka, tu zeď jsme ani nepoškrábali…3–21 a 1–21. Žádný z pokusů o odpor se nesetkal ani a náznakem pochopení, žádné chápavé pinkání, které občas v zápasech se slabšími soupeři provozujeme my – aby si přece ti malí trochu zahráli. Pozdější bronzoví medailisté hráli skutečně naplno, bez ohledu na soupeře šli vyhrát a tečka. Ovšem kanára jsme zahnali a že se o něj ti lumpové z Práglu opravdu snažili! První z lekcí toho dne – zajímáme se pouze o svůj výkon.
Jednu výchovnou o výkonu absolvovala i Týnka, hned v prvním kole proti Beatě Brejchové (SK Králova Lhota) a Jakubu Plundrichovi (BA Plzeň). Stejně jako Terka to měla vyrovnané a nelze tvrdit, že by s Mikym zápas promrskali. Jen prostě…když necháte soupeře dvakrát dotáhnout pětibodové manko a za stavu 20-17 místo tlaku na dotažení setu začnete čekat na chybu, o poučení si doslova škemráte. A nelze se divit, že protivníci zaplesají a zhusta vám jej dopřejí. V druhém setu už hrála prim spíš naše nervozita a získaný klid soupeřů. Výsledku 21–23 a 16–21 je škoda, klidně to mohlo být naopak.
Dvouhra
V mezičase jsme pak v rámci suchoúnorové družby v olympijském duchu po očku sledovali soupeřky. Spousta z nich už do toho uměla bacit líp než nebožtík praděda rákoskou do koberce, a tak jsme si říkali, jestli to sousto vážně není moc velké. A nebylo, protože když naše holky přišly na kurt, viděli jsme, že i ten vyšší rychlostní stupeň umí a přestřelit kurt najednou není problém.
Do hlavy se tak plíživě vkrádala myšlenka, že ani v singlu by to nemuselo být úplně beznadějné. I když tedy pro Týnku vlastně ano. Zjištění, že nastoupí proti páté nasazené Kristýnce Černé, totiž bylo Avada Kedavra už při pohledu na los. Pravda, sice se potkaly vítězky dvou lednových turnajů GPC na Astře, ale tím podobnost končila. Týnka totiž hrála kategorii U13, zatímco její soupeřka kategorii U15. V samotném zápase i přes Týnčinu slušnou úderovou pluralitu se tak začala brána do dalšího kola zavírat velice rychle. Několik závanů naděje sice v prvním setu přišlo, ale pojítko mezi nasazením a úspěchem nám Kristýnka přešmikla bez vyšších emocí. Přes zdařené herní defilé Týnka prohrála 8–21 a 5–21. Druhou z lekcí toho dne bylo zjištění, že před zápasem je třeba pořádně se rozcvičit. Pohybem, nikoliv s telefonem v ruce, protože prochladlá měkká tkáň před zápasem, ve kterém se nezastavíš, věští potíže.
Nástrahami prvního kola tak prošla aspoň Terka, která v prvním kole proti Sáře Hubínkové (SK Prosek) naplno zúročila své zkušenosti, herní přehled a důraz. V zápase jsou nejhorší první dva-tři sety, pak už to jde…Terezka ovšem soupeřce dopřála pouze ty dva a zjištění, že to půjde až někdy jindy proti někomu jinému. Klidná, sebevědomá a ve správných momentech dostatečně nátlaková hra přinesla odměnu v podobě výhry 21–16 a 21–11.
Osmifinále už byl strop. Hned od pohledu, protože třetí nasazená Eva Wierzgoňová (Kabal Team Karviná) působila majestátně už při nástupu na kurt. Fyzicky i herně mimořádně disponovaná soupeřka v druhé polovině prvního setu možná trochu ztratila koncentraci, díky čemuž statečně se rvoucí Terka na chvíli zahlédla světlo na konci tunelu. Sice okamžitě rafla a dotáhla se celkem blízko, pak ovšem soupeřka zapla forsáž a druhý set už byl rychlý a zběsilý. Sice jsme dělali vše proto, abychom dostáli pravdivosti tvrzení, že „Favorit nevyhrává“, ale protože to platí pouze v derby, navíc fotbalovém, byla nám tato sugesce nakonec k ničemu. Herní přehled, variabilita úderů a hlavně ohromná síla znamenaly pro výborným prvním setem znavenou Terezku smrtící koktejl s příchutí 15–21 a 3–21. Ani tady to dál prostě nešlo. Třetí z lekcí toho dne byla na téma „Nejde-li to silou, půjde to větší silou.“
Čtyřhra
Ve společné čtyřhře naše dívky nastoupily proti Barboře Vojtové a Dorotě Kalivodové (obě BK Arion Praha) a rozkaz zněl jasně. Hrát jen a pouze na první jmenovanou. Druhé jsme se sice taky nebáli, jen je prostě vážně dobrá, tak proč ji nechávat zbytečně vyniknout! Jenže holky byly zase v nějakém ponocném módu a i když první set tak nějak uklohnily (hurá, to zase ne, že ne), přišlo na ně něco, co známý filmový filozof golfového života Roy McAvoy celkem trefně pojmenoval jako „chytit prasení“. Zrovna, když jsme jim vysvětlovali, že nejsou na Slovensku, aby se po kurtu pohybovaly rychlostí maximálně 5 km/h, se ve chvíli z nejtemnějších (3-11 v druhém setu) u nás nachomýtl Honza Bednář a poučil nás, že dívky obecně je třeba během zápasu správně zbláznit. Asi jsme koukali celkem jalově, takže zakroutil hlavou, vyhnal nás z židle a ukázal nám, jak to udělat. Protože T+T se ještě v druhém setu celkem našly a když z 9-12 ve třetím setu otočily na 17-12 a konečných 22–20, 13–21, 21–16, málem jsme se radostí zbláznili i my.
Takže jsme ho ukecali, aby zůstal i na čtvrtfinále, protože tam spolu s námi byly i Štěpánka Bruštíková a Anna Vymazalová (BK Ostrava). Třetí nasazený pár byl opticky hratelný, před měsícem to s nimi v Brně byla bitva na žákovské parametry div ne epická. Honza rychle vyzunkl kafe a sérií dalších rychlých rad hru našich dívek zase o něco povýšil, ovšem penetrovat semifinálovou bránu se nakonec nepovedlo. Nástroje a počet úderů na plochu za sítí by k tomu byly, ale kvalita dívek odrážejících naše útoky byla dnes už nad naše síly a Týnce se opět ozvala výše zmíněná měkká tkáň. Ve druhém setu už naplno. Terezka za ní oběhala, co mohla, taky naplno. Ale na víc, než 16–21 a 9–21 se unavené holky už nezmohly. Kvalitu soupeřek ovšem nebudeme zpochybňovat, jejich sehranost je prostě ještě pořád lepší, než ta naše.
Po úspěšných turnajích krajského formátu byla sobotní část turnaje pro Terku s Týnkou první opravdovou konfrontací s republikovou špičkou. Lze směle tvrdit, že se i těm z nejlepších herně přinejmenším vyrovnaly. Takže kolik třešní, tolik višní – z předvedené hry máme radost. Z hlediska nasazení a kvality každá odehrály turnaj blízko hranice svých možností.
A z výsledků máme radost taky – naše dívky odehrály dohromady 10 zápasů, z nichž 4 byly vítězné! Terezka zvítězila třikrát, Týnka jednou a pochvalu zaslouží zejména za celkové 5. místo ve čtyřhře. Na turnaji nejvyšší kategorie je to moc hezký úspěch.
Zápasy se špičkovými soupeři nám zatím přinesou hlavně zvýšenou vlhkost svršků, o propocených kadeřích a schváceném výrazu nemluvě. Ale zjištění, že do topu nám toho vlastně nechybí tak úplně hodně – proti o rok starším soupeřkám vlastně jen ty centimetry a kilogramy – je příjemné.
A pro holky super motivace do dalších turnajů…teď už včetně těch celostátních.
Čau příště!