Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá, k dokonalému konci ledna patří MČR jako k velbloudovi hrby. Tak nějak už kdysi pravili (či spíše napsali) klasici slovního humoru Šimek&Grossmann. A měli pravdu. Zase tu byl turnaj nejvyšší důležitosti a zase se to neobešlo bez účasti hráčky TJ Sokol Křemže. Do úhledně kvádrovité haly pardubické univerzity dorazilo to nejlepší z přípravek a jak jsme již předeslali v předchozí větě, nechyběla mezi nimi ani Kačenka Bukovinská. Takže po roce Pardubice. Perníkové a badmintonové tiež.
Kačenka je věkem stále ještě „pod limitem“, a to natolik, že možnost startu v kategorii U11 bude mít ještě příští rok. Vědoma si svých schopností a zejména věkového handicapu, tento turnaj správně brala hlavně jako studnici zkušeností, ze kterých bude moci dosyta čerpat. Sice až v budoucnu, ale přece.
Stejně jako loni se první fáze turnaje odehrála ve 3-4členných skupinách, které byly nalosovány tak, aby se spolu nepotkaly hráčky ze stejné oblasti. Takže si Kačenka zahrála proti dívkám ze severu a východu Čech a z Prahy. Obecně fajn je i to, že ať dítko po bojích ve skupině skončí na jakékoliv pozici, vždycky postoupí dál. První dvě do bojů o medaile a druhé dvě do bojů o pořadí, kde to jsou ještě další 1-2 zápasy.
Navíc se ve vedlejší hale, původně určené pro rozehru, konal Fun Day projektu Bamito. To je taková hezká svazová záležitost mající za cíl oslovit co nejširší spektrum mládeže k tomu, aby přišlo hrát badminton. Je to takovou nenásilnou formou – dovednostní soutěže s opeřenou tématikou, hopsání v pytli, trefování zařízení. Prostě takové „I ty se staň policistou“, ale když je to pro děti, netlačí se tak okatě, ale jen trošku.
I tato kratochvíle bezesporu přispěla ke skutečnosti, že sobotní program se odehrál v klidu, pohodě a obecně bez záchvatů, po nichž by bylo během zápasů či bezprostředně po nich žádat asistence záchranných složek.
Od začátku jsme věděli, že na přepsání dějin to letos asi úplně nebude. Částečně i díky tomu, že s halapartnou nás na kurt nepustili. Kačenka se sice bránila, že jde přece bojovat o vítězství, ale toto vysvětlení se naprosto nepochopitelně nesetkalo s pochopením, a tak holt vzala za vděk tou zbraní s výpletem. A jak do toho vletěla po hlavě, úplně v tašce zapomněla nové boty a pak se přezouvat už nechtělo, protože kdo by se páral se šněrováním, že? Ovšem i tohle byl o dost menší deklas, než zjištění, že ač byl hned vedle jejich hotelu moc pěkný aquapark, naprosto nemožná matka tuto skutečnost před Kačenkou bohapustě zatloukla. Prý by nebyl čas. Takže místo skoku do vodopádu nebo vyzkoušení umělého vlnobití se dcera své matky šla s radostí potit do haly.
Obrněna temnou zarputilostí věděla, že ji čeká těžká práce. To však neznamenalo, že by Kačenka i přes zjevnou a v určitých fázích zápasů poněkud fatální absenci zkušeností házela propletenou směs karbonu a grafitu do žita. Známý gastronomický stratég Jiří Babica totiž správně radí, že „Když nemáte hovězí, dejte tam tohle, tadyto, nebo tamto!“. A tak si Kačenka pomohla…dědečkem z Moravy! Neohrožený senior si totiž neváhal přivstat a dát se odvážně všanc dochvilnosti spojů národního kolejového dopravce. Vše proto, aby podpořil vnučku a se slzou v oku zavzpomínal na doby, kdy raketa vážila asi tolik, co dnes dvě včetně obalu. Navíc coby bývalý hráč přesně věděl, kdy Kačence co říci. A zejména kdy raději nic neříci. Kačenka si postřehy milovaného barda vzala k srdci a ani nepotřebovala žádné uklidňování během zápasů. Narozdíl od lehce zsinalé maminky. Ta průběžně měnila výraz a odstín pleti úměrně výšce soupeřky, se kterou šla Kačenka na kurt.
Feministky by se sice vzteky protočily na patě a třikrát si odplivly, ale „dámské“ označení souboje Davida s Goliášem prostě neexistuje, a tak to shrňme asi tak, že to několikrát bylo „malá proti fakt velké“.
A co si budem. On by nakonec ani ten dřevec s hákem a kudlou letos na soupeřky ještě nestačil. Ale výsledky zápasů proti dívkám z Badminton Proboštov (5-11, 5-11) a TJ Sokol Dobruška (5-11, 6-11) napovídají, že žádná exekuce to nebyla. Sice bylo vidět, že je-li soupeř o rok starší, v této věkové kategorii je po právu favoritem a roli často potvrdí. Ovšem střet s dívkou z TJ Sokol Radotín byl nadějný nejen herně, kdy ke třetímu setu a třeba i vítězství po výsledku 7-11 a 9-11 scházel jen pověstný chlup.
Takže hlavní poučení bylo jasné. Když víme, že zvítězit se asi úplně nepovede, uděláme si to hezké jinak. S půvabem a úsměvem, nejlépe tím co nejzářivějším, předvedeme svůj nejlepší pokus o badminton. Sice to zní jednoduše, ale na kurtu se to často v potu tváře zapomene a po zápase je to pak často tolik výmluv proč to nešlo, že ten malý vztekloun by nakonec už jen za tu invenci zasloužil přinejmenším doktorát.
To naštěstí nebyl Kačenčin případ ani poté, co se v zápasech o pořadí výsledkově nepovedlo přetlačit další starší hráčku z TJ Vitality Slezsko. A nakonec když už se hrálo proti stejně staré dívce z BK Benátky nad Jizerou, bylo to jen těsných 7-11 a 8-11. Tady rozhodly skutečně už jen zkušenosti…a těmi se Kačenka hrající svůj teprve čtvrtý turnaj, ještě úplně nehemží.
Dalším tématem byl tedy další turnaj. Nebylo tak nic snadnějšího, než si s holkama ze Strakonic a Vodňan domluvit, že si to co nejdříve zase pojedou někam společně zamastit. V tomto případě hned na konci prázdnin do Strakonic. Sice se má jet na lyže, ale sorry, 14. února se hraje ve Strakonicích, Valentýn-neValentýn. Z hor se prostě pojede domů o den dřív.
K tomu ještě Kačenka průběžně okoukla materiál, s jakým hrají soupeřky…i v tomto směru splnila účast na MČR svůj účel nadmíru dokonale. Batůžek a sukýnka(y) totiž budou třeba, protože co taky k narozeninám jiného, že?
Vítězství se nakonec vybojovat nepodařilo a Kačenka se umístila na 29. místě. V republice. Jako jedna z nejmladších účastnic. S bojovným výrazem a projevem a na svůj mladinký věk velmi klidnou hlavou.
A my jí děkujeme za vynesení nejkrásnějšího dresu a roztomilou reprezentaci.
Čau příště!