Našlapaný rodinný turnaj!

I letos si o předsváteční sobotě  dala dostaveníčko křemežská mládež, která pod záštitou „Přemluv mámu/tátu/dědu/bábu (nebo i schopnou tetičku)“ nalákala své příbuzné, aby jim ukázala, co se za uplynulý rok v badmintonu naučila nového. Pranic nevadilo, že slogan je to letitý a politicky poněkud zprofanovaný…hlavně byl totiž úderný. Jinak si skutečnost že opět padl účastnický rekord skutečně nelze vysvětlit. Buď jak buď – do našlapané haly si našlo cestu celkem již 17 (!!!) dvojic. Tělocvična se tak letos řádně zatřásla a atmosféra? Ta brala dech. Doslova.

Systém turnaje

Celkem se nám ustálila varianta dvou skupin, ve kterých si každý s každým zahraje dvousetový zápas (který tedy klidně může skončit 1:1) a o konečné pořadí se následně utkají stejně postavené páry z protilehlé skupiny. Letos to tak byly skupiny s 8 a 9 účastníky, oproti loňsku jsme lehce pokrátili sety a hrálo se tak do 9ti bodů. Ne, že bychom nechtěli sportumilným dychtivcům ubírat společné rodinné zážitky, ale od 16ti hodin se v tělocvičně chystal jiný program, bylo tedy třeba hýbnout kostrami. Navíc o to větší prostor pak zbyl na regeneraci. Tu ocenili zejména badmintonem mnohdy velmi nepolíbení rodiče.

V tělocvičně se postupně všichni rozprostřeli podle toho, jak jim nejlépe vyhovovalo. Často tak, že rodiče v blízkosti těsné koutku s občerstvením a děti kdekoliv, kde nebyli rodiče.

Zápasy odstartovaly záhy a jakkoliv byla atmosféra přátelská, na kurtech se to rvalo do posledního pírka. Tatínek Michal hecoval tatínka Vildu, že si před společným zápasem měl dát o kávu více, aby oba měli kávy tři. Dalšího tatínka Davida turnaj pohltil natolik, že při dlouhých skluzech doslova propálil své ledva dvanáctileté hodobožové tepláky. Důraz jako při horním švihu se nevyplatil tatínkovi Karlovi, který hodlal nátlakový grif zápěstím použít k brysknímu otevření lahvované minerálky, protože pitný režim mezi náročnými zápasy je záhodno dodržovat. Otvíráku nemaje, jal se pídit po odpovídajícím ekvivalentu a to se stalo osudné noži zahálejícímu na plechu s perníkem. Silák Karel jej zlomil těsně u střenky, naštěstí žádný jiný materiál – o měkkých tkáních nemluvě – již ve zbytku dne k újmě nepřišel.

Nutno podotknout, že nebyla nouze o překvapení, povětšinou pro rodiče. Ti ovládají účetnictví, vícestopá vozidla, rozumí rozdílu mezi u-dlátem a v-dlátem, o jejich rajské by Pohlreich rád psal báseň a vyznají se v počtech. Není tak divu, že i badminton zvládají skvěle. Ale bylo vidět, že v této aktivitě oproti svým potomkům už někteří začínají poněkud ztrácet. A další někteří ještě více, než poněkud. Co naplat, učení dělá mistra a u nemálo párů už bylo vidět, že rodič sice obecně drží basu i kasu, ale na kurtu už často hledí, aby to svému/své mladší hlavně moc nekazil. A taky často sám zjistí, že kurt je vážně celkem velký, i když jsou tam dva, zatímco ta strana za sítí je na správné umístění úderu zase nějaká malá.

Zápasy ve skupinách

Dopoledne tedy uběhlo jako voda a po sedmi až osmi zápasech – podle toho, jestli jste hráli ve Skupině A, nebo Skupině B) – bylo jasné, kdo dál bude hrát s kým a hlavně o co.

Ne, že by nikdo nechtěl vyhrát – naopak, většinou chtějí vyhrát všichni. Nikoliv překvapivě, ostatně proč jinak vstávat před rozbřeskem a táhnout se v čase pro víkend krajně urážejícím do studené tělocvičny.

Ovšem při vší úctě k ostatním, poměrně brzy bylo jasné, že čáku na celkové vavříny si budou moci dělat páry tři, maximálně čtyři. Protože na efekt by to bylo vyrovnané, ale když hrají pěkně všichni, musí rozhodnout body.

Nejlépe to ve skupinách psalo Martě a Martinovi Vrbovým, kteří ve skupině B dosáhli ultimátního skóre 8 vítězství při poměru setů 16:0. Vítězové „áčka“ Honza a Honza Čerklovi naopak postupně přikládali do ohně jedno polínko za druhým a ač jim jeden bod i set uzmuli bojovní Bob a Tom, ani o jejich skupinovém prvenství nebylo pochyb. Za zmínku stojí, že i letos se při rovnosti bodů i poměru setů počítaly výměny. Ve skupině takto těsně za sebou skončili Vítek Hůrský a Lojzík Bedlivý se svými tatínky.

Boje o vítězství

Finálový zápas tedy patřil Vrbovým a Čerklovým. Vyhlášený elegán Eric Cantona by při pohledu na vyhrnutý límeček taťky Martina zbledl závistí a Marťa po kurtu doslova létala, jenže…Honzíci se překonávali. Spadnout toho moc nenechali a trpělivou hrou si došli pro celkové vítězství. Na Marťu a Martina tedy zbylo druhé místo.

V bitvě o bronz sice ta životně zkušenější polovina opeřené letky zavřela síť a mladší střílela zezadu jednu pecku za druhou…starší Tomík však správně vyhodnotil, že lepší než obrana je útok a malý Tomík k tomu pak přidal pár lišáckých kraťasů. Bob&Tom tak nakonec Barču s Pavlou v těsných setech přetlačili a Sovíci shrábli bramboru.

Ještě dramatičtější byl zápas mezi Kunticemi a Fleischmannovými, kdy Anička s Michalem po komplikacích v druhém setu nakonec to páté místo ve třetím setu doslova urvali. Janča a Janča tak skončily šesté.

Zápas o sedmé místo si tatínci pohodově odpinkali a do strun za ně hrabali hlavně Týnka a Vítek. Po v úsměvném duchu vedeném zápase se nakonec na sedmém fleku uhnízdili Kulíšci, Hůrští brali osmý flek.

Ani průběžně rostoucí výkon Bedlivého dua Lojzík–Karel nakonec nestačil na hromový odpal Cábovic Raketek. Za ně to kosila hlavně Terezka a spolu s Lenkou tak skončily deváté, chlapci ze Slavče uzavřeli první desítku celkového pořadí.

Střet o první místo v druhé desítce vyzněl vítězně pro Divišovy, i když David svůj outfit spodní části těla rozhodně nešetřil a Vojta chvílemi působil, jako kdyby smečoval ze židle. Bojovnost dnes synovi svého otce a otci svého syna přinesla dvanáctou pozici.

Pozici s oblíbeným číslem třináct si vypinkli první Hálovic. Maminka Hanka s Cábovic Jirkou nechali spíš zahrát Vítka a Elišku. Ta odehrála svůj první turnaj a čtrnácté místo je necelé tři měsíce po prvním tréninku hezký výsledek.

Vzájemné dvojzápasy si odehrála trojice Maříci, Ondřichovi a druzí Hálovic. Posledně jmenovaní Kačka a Hynek brali patnácté místo, Róza s bráchou skončili šestnáctí a Ondřichovi sedmnáctí. Ostatním dvěma zmíněným párům náleží veliká pochvala – jako ryzí hobíci, co s tréninkem začali velmi nedávno, šli odvážně na zteč proti hráčům v pravidelném tréninku!

Děkujeme všem účastníkům za snahu a návštěvníkům za přízeň. Těšíme se na další setkání – tentokrát skutečně brzké, protože už 26. prosince pořádáme Memoriál MUDr. Václava Koudelky – Vánočních M!XY.