Týden se sešel s druhým a opět nastal čas kvalifikačního turnaje na MČR – tentokrát pro kategorii U15. Stejně jako před týdnem bylo i v sobotu 8. listopadu krásné a slunné počasí, které i nyní lákalo ke všemožným venkovním kratochvílím. Takže někdo jel na výlet, jiný spravoval plot, případně byla možnost vydat se na naháňku divokých prasat. K tomu se konal Jihlavský Fler jarmark a Oslava 100 let boleslavské atletiky…zkrátka a dobře – z našich hráčů vyrazila zašít se do Sokolovny tentokrát jen Barča Sovová.
Ve smíšené čtyřhře spolu s Vojtou Kašínem odehrála kvalitní zápas, opět proti domácímu páru. Ovšem ČB nejsou Tábor a proti domácím Elišce Vychodilové a Tadeáši Opálkovi to tentokrát nevyšlo. Polovina prvního setu vyrovnaná, potom bác-ho a soupeři byli pryč. Druhý set začal tak, jak skončil první a jak už dobře víme, tak pozdního bycha těžko honiti. 15–21 a 19–21.
Vše ovšem vzápětí zastínil moment téměř neuvěřitelný – Barča totiž měla letos asi potřetí přijatelný los pro první kolo dvouhry! Proti Natálce Pišlové (ČK) odehrála klidný zápas a po vítězství 21–12 a 21–10 se příjemně naladila na čtvrtfinálový zápas. Tam už jak známo jde o medaile, ale proti Míše Jersonové (ČB) se postup očekávat moc nedal. Barča se sice kousla, ale do téhle soupeřky nám kvalitativně ještě dost chybí. Navíc – když to nejde silou ani větší silou, rychle ani pomalu, ani technicky, vcelku očekávaně člověku tuhnou rysy a mysl začíná obestírat trudomyslnost. Ruka pak nepochopitelně těžkne, soupeř se zdá být všude, každý krok bolí a život je v tu chvíli k prdu. Míša je prostě lepší a ani Barčin zlepšený výkon v druhém setu – díky koučinku Honzy Bednáře, jehož Honza junior hrál přidružený turnaj GPC U19 – ji prostě nezastavil – 11–21 a 8–21.
Opět potěšila čtyřhra, kde spolu s Amčou Kapustovou (Vodňany) předvedly koncentrákovanou sílu badmintonového enzymu, krumlovské Aničku Dvořákovou a Nikol Zuzákovou přehrály v hezkém tempu 21–13 a 21–12 a účastí v semifinále si tak zajistily jistou medaili. Rovnou řekněme, že bronzovou, protože o nějaké lepší se řeč nevedla. Proti Bětce Hrdličkové (Strakonice) a Míše Jersonové totiž umíme jen hrát. Nikoliv vyhrát, což je trochu čára přes rozpočet. Neuchýlit se v druhém setu k možná trochu zbytečnému vyhazování, mohl být výsledek ještě o něco hezčí, než nakonec celkem statečných 15–21 a 13–21. A kromě přijetí pocty za třetí flek hřálo navíc i vědomí, že herně jsme vítězkám zatopili minimálně stejně, jako poražené finalistky.
Závěrečné suma-sumárum. Mix se herně povedl, rozhodoval počet drobných chyb (u nás vyšší) a při herní vyrovnanosti chlapců kvalita protihráčky (u nás nižší). Ráno je holt rozehraný málokdo a telefony se do toho nepočítají. Bohužel. Ale podmínky jsou stejné pro všechny a jak říkáme u nás na vesnici – silnější pes vyhrává. Ve dvouhře se to nemohlo sejít moc jinak a když už, tak hůř…krajské čtvrtfinále je pro Barču letos prostě strop. O čtyřhře už řeč byla, tam jsme spokojení. Ani tady to na postup nebylo, ale medaile se povedla, tak co jako.
Čau příště!
