Kvalifikace U13 + GPC U17 = bronzový sixpack

Za příjemně prosluněného – badmintonově tedy zcela ideálního – počasí proběhlo v sobotu 1. listopadu další dostaveníčko v tónech brnkání korkem na multifilamentní materiály. Turnaj jako každý jiný, chtělo by se říci. Ovšem tentokrát ve vzduchu viselo cosi jiného a věru to nebyl standardní odér tělocvičný, který se táhne napříč budovou a kulminuje úměrně s blízkostí chlapeckých šaten. Atmosféra byla lehce napjatá, protože u označení typu turnaje kromě GPD U13 honosně svítilo vztahové adjektivum KVALIFIKAČNÍ. Ano, šavlovačka prvního listopadového dne skýtala vítězům možnost startovat na republikovém mistrovství v kategorii U13. A Brno, kde se šampionát koná, je jak známo zlatá loď – za děvčaty z Brna choď.

Mezi 29ti hráči dalo všanc své schopnosti 8 hráčů TJ Sokol Křemže – Terka Cábová, Lucka Soukupová, Lojzík Bedlivý, Tomík Cába, Honza Čerkl, Honza Nováček, Mára Oberpfalzer a Vojta Prayer.

Když k tomu připočteme Marťu Vrbovou a Filipa Šálka, kteří startovali na souběžně hraném GPC U17, počet křemežšťáků se zakulatil na dvouciferném čísle 10. Nádhera!

Smíšená čtyřhra

U13

Hned šest z našich nastoupilo do vůbec prvních zápasů turnaje. A protože někteří hráli v párech proti „těm svým“, bylo jasné, že minimálně dvě čtvrtfinále budou! To proto, že Terka s Čerklem měli jakožto 3-4. nasazený pár volný los.

Nejprve se představili Lucka s Márou, kteří proti Lojzíkovi a Emmě Doškářové (ČB) splnili roli papírových favoritů a zvítězili 21–14 a 21–13. Na to, že pro Lojzíka se jednalo o vůbec první turnajový zápas, tak spolu s o rok mladší parťačkou na své tréninkové kamarády tlačili moc pěkně. Vítězná dvojice nastoupila ve čtvrtfinále proti nasazeným trojkám – domácím Emě Peckové a Zdeňku Jersonovi a zde už bylo k překvapení přece jen příliš daleko. Ovšem první set byl opravdu statečný a konečných 14–21 a 5–21 vskutku neznačí nějaký debakl.

Těžký zápas čekal Tomíka s Terezkou Samkovou (ČB) proti krumlovským Natce Pišlové a Petru Ondrákovi. Rychlost nechyběla – v tom je Tomík celý taťka – ale zkušenosti, přehled a důraz už přece jen ano, a tak viděli povětšinou jen temnotu. A ne proto, že by jim spadla kápě. Mladičká dvojice padla 1-21 a 8-21.  

Na vedlejším kurtu hráli Vojta s Maruškou Vrchotickou (ČB) proti Nováčkovi a Verče Kašínové (ČB). Tenhle zápas už byl o dost vyrovnanější – 21–18 a 21–16 – a kromě dívčího aspektu rozhodlo i to, že Vojtova razance znamená prostě pořád o něco víc, než Nováčkův herní důvtip. Vojta a Maruška dostali odměnou zápas proti Terce s Čerklem, kteří po nervozním protečeném prvním setu měli do zenového rozpoložení poněkud daleko. Nakonec ovšem nervozitu setřásli a začali Marušku s Vojtou silně utlačovat, aby spolu s klidem našli i nakonec relativně poklidnou cestu k vítězství 15–21, 21–6 a 21–9.

Semifinálová dvojice Edita Brejchová (Králova Lhota) a David Hrdlička (Strakonice) už ovšem měla tóninu posazenou o pár křížků výše a tam se vítězství úplně čekat nedalo. Pozdější vítězové disciplíny si nehodlali dělat problém a ačkoliv to našim nehrálo nikterak falešně, na víc než 7-21 a 11-21 to nestačilo. Jenže – byla za to bronzová medaile, takže první jupí toho dne bylo na světě!

U17

Marťa nastoupila stejně jako nedávno v Krumlově do mixu spolu s Ríšou Samkem (ČB). Posledně jim to lepilo moc pěkně, jenže teď se s nimi turnajový žreb vůbec nepáral a hezky zplna hrdla jim napálil turnajové trojky Šárku Dvořákovou (ČB) a Felixe Kyzlíka (SK Hamr). Ti dva mají dohromady odehráno lehce přes 1000 zápasů, tak co k tomu více. Naši se nakonec protrpěli k 4–21 a 7–21, proti takové kvalitě ani příkladná snaha nestačila.

Přes první kolo naopak prošel Filip spolu s Bětkou Hrdličkovou (Strakonice) po zápasu proti domácím Elišce Vychodilové a Tadeáši Opálkovi v relativním klidu. Věková, váhová i výšková převaha byly znát a 21-9 a 21-10. Čtvrtfináloví soupeři Nina Radová a Martin Štika (oba ČK) už měli mít trochu tvrdší krunýřek, ale nakonec sami odhalili měkké tkáně pro ně až nezvykle vysokým počtem chyb a Bětka s Filipem šli po výsledku 21–10 a 21–11 do semifinále. Tam odehráli vyrovnaný zápas proti Viktorii Pouzarové (ČB) a Šimonu Soukupovi (SK Hamr), ale právě pražský borec si zápas tak trochu ukradl pro sebe. Právem. Sice to byla pro něj práce a zase práce, ale kladivo mu z ruky rozhodně nepadalo a Bětka s Filipem tak museli sklopit hlavu po výsledku 19–21 a 18–21. Každopádně – Filip tak bral další křemežskou medaili, opět bronzovou!

Dvouhra

U13

Lucka to měla trochu ode zdi ke zdi. V prvním kole Maruška Vrchotická, která má moc pěknou ruku a na její hru je fajn se dívat. Ne však patříte-li do tábora soupeřů. Vědoma si Lucčiny výškové převahy s ní prostě zahrála hru „honěná do 4 rohů“. Luci se snažila, pár hezkých kraťasů se jí povedlo, ale není ještě tak vyhraná, aby Marušce mohla zatopit na víc, než 6-21 a 8-21. V zápase o pořadí proti Matyldě Kalčíkové (Vodňany) zkraje trochu ztrácela, aby pak využila svého přehledu, délky ruky a kroku a zápas dovedla ke klidnému vítězství 21–12 a 21–6. A sebe tak k dělenému 9. místu.

Terku čekala na třetím turnaji po sobě stejná soupeřka – Sofča Kapustová (Vodňany). Kamarádka, která byla pro tento turnaj i spoluhráčkou do čtyřhry. A jak je obvykle nepříjemné hrát proti kamarádkám, tak teď to působilo dojmem, jako by holky kamarádky vůbec nebyly. Minimálně pro tento zápas dala Terka všechny sympatie stranou a zvítězila výrazných 21-6 a 21-7. Čtvrtfinálovou soupeřkou byla domácí nasazená trojka Ema Pecková a tady se výplety drhly o stodevět. Potenciální malá blonďatá kořist totiž hřbet sama od sebe ani trochu neohla, a tak se zápas protáhl až do třetího setu. Tam už Terka dosáhla svého laktátového prahu a rovnováha mezi pohybem po kurtu a úderovou přesností se lehce vytratila. Nicméně 16–21, 21–16 a 8–21 proti soupeřce, která nám ještě před rokem zhasínala světla na požádání je počin hodný přinejmenším obdivného zamručení. Dělené 5. místo, hm, hm, hm!

Turnajová premiéra s sebou často nese povinnost hrát roli kanónfutru pro některého z favoritů. A ta role rozhodně není příjemná. Body nemáš, v žebříčku nejsi, tak alou hrát proti nejlepšímu. Však by Mára mohl vyprávět. A po sobotě bude moci vyprávět i Lojzík, jaké to bylo proti nasazené jedničce Zdeňku Jersonovi a že nebyla prča všechno to oběhat. Z výsledku 8-21 a 7-21 je celkem patrné, kdo tahal za delší konec špagátu, ale hlavní je, že Lojzík makal i za jednoznačného stavu až do konce a nic nevypustil. Stejně tak v zápase o pořadí proti Danielu Přechovi (Strakonice) byla kůrka až moc tvrdá a konečných 10-21 a 10-21 ukazuje rozdíl mezi začátečníkem a hochem, který má letos odehráno už na 50 zápasů. Transformace z tréninkového módu do turnajového si prostě žádá svůj čas. Berme to motivačně – hrál čtvrtfinále hned na svém prvním turnaji. Tečka. Historii stačí to dělené 5. místo, na víc se neptá. Navíc, když to maminka podchytí ve správný čas podstrčenou krmí neapolské kvality, neúspěch se polyká snáze. Doslova.

Tomík v prvním kole hrál proti Nováčkovi a postavil na hlavu všechna očekávání. Jednak ta o době trvání zápasu. Asi se shodneme, že za 40 minut lze stihnout leccos – od polknutí obědu přes dezert a kávu až po přelouskání části denního tisku v místě vysoce soukromém. Bez minuty přesně takhle dlouho se spolu mazali ti dva. A druhé na hlavu postavené očekávání bylo to o výsledku, protože…nováček předčil Nováčka. Překvapivě, těsně 19-21, 21-17 a 23-21, ale přece. Po konci zápasu se halou rozezněl hurónský řev, protože…přece vyhrála Křemže a spokojení byli všichni. Tomík, že vyhrál a Nováček, že může jít pískat! ToCa-senior pak Tomíka radostně vzepřel, dvakráte obtočil kolem pasu a radostně odešel do bufáče na vývar, protože jednak bylo poledne a druhak měli točené. No takže šli skoro všichni! Čtvrtfinále proti Davidu Hrdličkovi už byla konečná v podobě 7-21 a 15-21. Ovšem dělené páté místo, spolu s Lojzíkem dva nejmladší čtvrtfinalisti…no a zase se šlo na jedno. Forma tak gradovala nejen na kurtu!

Na umpire si po prvním kole vylezli i Mára a Vojta. Mára to měl proti Danielu Přechovi hodně o kousek, 19–21 a 23–25 fakt nebylo daleko od překvapení. Naopak Jakub Sivák (Vodňany) žádné drama nepřipustil. Vojta sice několikrát moc hezky natáhnul na své pověstné dělo, ale asi z přemíry snahy toho hodně lítalo do půlky sítě, nebo i z jasných pozic ven. Někdy prostě ten den holt není a 7-21 a 6-21 ukazuje, že fakt nebyl, jen ten výsledek byl přece jen trochu krutý a Vojta by si zasloužil aspoň dvojciferné skóre. Náladu si každopádně pak spravili ve vzájemném zápasu o umístění a i když tady bral vítězství 21-13, 21-23 a 21-14 nakonec Marek, Vojta se nijak stydět nemusel. No…a jak byl Mára v ráži, střihnul si ještě jeden zápas s komradem Nováčkem a zase to dopadlo tak, že měli radost oba. Mára z vítězství 21-9 a 21-17, Nováček z dalšího odpískaného zápasu!

A Čerkl celým dnem plul v módu „tady mě máte – třeste se!“. Jakožto nasazená trojka měl první kolo volné, a tak zkušeně s pomocí mobilního telefonu nabíral síly po náročném mixu. Byly totiž potřeba. Po nervózním startu čtvrtfinále proti Danielu Přechovi za stavu 1:1 na sety zapnul forsáž a prořítil se 21-19, 20-22 a 21-14 až do semifinále. Tam Zdeněk Jerson dělal všechno, co bylo v jeho silách a nakonec těch sil měl více, aby našeho hocha kadeřavého umlátil 21-18 a 23-21. Ovšem zas tolik to nevadilo, protože byla další medaile – pro Čerklíka už druhá bronzová!

U17

První kolo dívčí dvouhry přineslo Martě zajímavou soupeřku. Denisa Kozáková (Tábor) je sice hráčka kategorie U15, je však o hlavu vyšší a bouchnout do toho umí taky pěkně. Ovšem výrazně dlouhé nohy mohou být občas i na škodu, nebývá totiž vždy snadné je rychle rozhýbat. Což Marťa hnedle zkraje zápasu odhalila a v dalším průběhu z tohoto zjištění bezostyšně tyla. To stačilo, 21-9 a 21-15. Osmifinále už ale znamenalo konečnou, protože proti Elišce Vychodilové (ČB) si neklademe otázku, zda vyhrajeme, ale jak moc se poučíme. Tak vynikající už je, bohužel pro nás. 8-21 a 10-21 je bolavých a proti mladé holce tuplem, ale je třeba si uvědomit, že za sítí stála (velmi pravděpodobně) budoucí reprezentantka s úplně jiným tréninkovým režimem. Zápas o pořadí hrála Marťa proti Barboře Polívkové (Králova Lhota) a vedlo se hned od začátku…takže nakonec nedotaženého prvního setu byla škoda. Zase se jednou ukázalo, že čím víc se chce, tak tím hůř to jde, a tak – i přes jako obvykle statečný a bojovný výkon – z toho nakonec byla prohra 15-21 a 12-21.  

Táborskému protihráči čelil ve svém prvním zápase i Filip a jak dokládá výsledek 21–7 a 21–13, proti Matěji Merxbauerovi (Tábor) předvedl rovněž kvalitní výkon. Plus když ve čtvrtfinále zahrál Jaroslav Rothbauer (ČB) klír do všem křemežšťákům známého Holečkova čtverce (ok, pro těch šest přespolních čtenářů – čtverec v levé zadní části kurtu – v deblu krásně trefené místo, v singlu aut) a Filip vedl už 19-12, vypadalo to, že slunce prosvítilo i jinak neprostupné závěsy. Ale pak se asi muselo zatáhnout, protože to najednou bylo 19-20 a za chvilku byl set pryč. Ve druhém Filip ještě snížil na 15-16, zkusil i výměnu míčku, ale nakonec ani teď na neoblíbeného soupeře nestačil, tentokrát 21–23 a 17–21.

Čtyřhra

U13

Terka si prožila los v edici „zcela neúprosný“. V tandemu se Sofčou Kapustovou šly na nasazené jedničky Isabelu Svitáčovou a Aničku Dvořákovou, proti kterým se sice dá hrát, ale vyhrát…prostě fakt ne. Tak zatínáme zuby a chválíme…za hru to jde, výsledek 9-21 a 7-21 je proti těmto soupeřkám trochu podružný.

Stejně tak těžko mohla něco uklohnit Lucka s Emmou Doškářovou. Nebyly slepé, nebyly hluché a věděly, kudy se vydat – jenže kam namířily míček, tam číhala raketa buď Emy Peckové, nebo Marušky Vrchotické. Takže těžké, přetěžké a nakonec neřešitelné, 10–21 a 9–21.

Podobně těžkou roli měli Lojzík s Tomíkem proti Petru Ondrákovi (ČK) s Danielem Přechem. Zkusili to, ale proti ostrým soupeřům je třeba mít ostré nejen výrazy a aspoňže na kurtu nevypadali úplně bezprizorně herně a po konečných 10–21 a 13–21 ani výsledkově.

Zbylé dvě naše dvojice se sešly na jednom kurtu a zde drželi delší konec gripu Čerkl s Márou. Vojta s Nováčkem se sice chutí zvítězit přímo hemžili, ale – jako ten den už několikrát – i teď platilo, že ani to nejlepší někdy nestačí. Čerkl a Mára si po vítězství 21–18, 22–24 a 21–17 zahráli semifinále proti Davidu Hrdličkovi a Jakubu Sivákovi a hlavně ve druhém setu předvedli vzepětí odpovídající slušné dávce drzosti. Zkušenosti a kvalita ovšem byly na straně vítězů, kteří našim fešákům jemně ukázali, že jejich místo je přece jen ještě jinde…a to na bronzovém stupínku. Takže nakonec dobrý, doslova!

U17

Filip tentokrát vytvořil značně nesourodou dvojici s Tung Lam Nguenem (Králova Lhota). Výškově, barvou vlasů a zejména věkem, protože malý borec s cizokrajnými kořeny je stále ještě kategorie U13. To sice neznamená, že by měl raketu na drbání za uchem, jenže Šimon Kalčík a Martin Štika (ČK) prostě představují sehranější tandem. Bojovalo se naplno, ale soupeři byli 15–21 a 17–21 lepší.

Už slabých pět hodin po západu slunce tak bylo jasné, že turnaj skončil pro naše hráče tak pěkně, že pěkněji snad ani být nemohlo.

Na finále prostě nemáme – naprosto objektivně si přiznejme, že krutopřísný výraz na kurtu soupeře nevyděsí, na druhou stranu potěšilo zjištění, že už se nenecháme kdovíjak řezat. Pochvalu zaslouží bez vyjímky všichni, jak tady, tak rozhodně i doma. Ale nad rámec je třeba vyzdvihnout nového závoďáka Lojzíka, nad očekávání komplexně hrajícího Máru, životní singly absolvující Terku a medailového hrabivce Čerkla.

Díky za půl tucet bronzu a čau příště!