Prazvláštní měsíční krajina, rozbrázděná erozí a pokrytá žlutou a bílou vrstvou vysrážených minerálních solí. Tak vypadá evropská rarita – národní přírodní rezervace Soos, rozlehlé rašeliniště s řadou minerálních pramenů, přezdívaná český Yellowstone. Nachází se celkem daleko od Křemže, takže proč by tam člověk jezdil. Navíc, když relativně za humny je nikoliv drak, ale Naučná stezka Olšina, kde se člověk úplně stejně prochází povalovým chodníkem skrz mokřady, jenže tam zase z jezírka nebublá kysličník. A když jsme zjistili, že se v nedaleké Aši čistě náhodou koná v sobotu 26. října turnaj GPC U13 a U15, bylo rozhodnuto. Týnka a Barča Sovovy sbalily rakety a jelo se. V neděli na bahenní sopky a v sobotu na badminton.
GPC je zárukou určité úrovně, takže jsme čekali, že to bude kvalitativně dost podobné turnaji v Č. Krumlově. S tím rozdílem, že Barča nehrála mix, protože kluků je obecně poslední dobou holt málo. Jestli se radši učí, nebo mastí playstation, těžko říci.
Z jihu Čech kromě nás vyrazily ještě kamarádky z Vodňan Amča a Sofča Kapustovy, se kterými se Týnka a Barča domluvily na společnou čtyřhru, a pak ještě další kamarádi ze Strakonic. S těmi jsme už nehráli, jen opět proti nim. Bohužel. Přítomnost dalších jihočeských hráčů ovšem zmiňuji z důvodu zcela zištného a tím je los. Nikoliv však přežvýkavý sudokopytník kamčatský, evropský, nebo snad západokanadský, ale Aschus Tournamentus, prachobyčejné turnajové rozlosování. V obou kategoriích hrálo vždy 10 dívek – dohromady tedy 20, z nich bylo 5 Jihočešek. A los vyšel tak čarokrásně, že všechny musely hrát předkolo. Z toho dokonce 4 hrály proti sobě. Viděl jsem už leccos, ale náhodu tak náhodnou opravdu ještě ne. Spáchat něco podobného Moudrý klobouk, sám sebe zašije a dobrovolně skočí do letaxového one-way eskortu směr Mordor. Ale co, člověk to spolkne, protože tak nepřijel brečet ale hrát a jde na kafe. To za dvacku od usměvavé domácí trenérky vlastně nebylo vůbec špatný!
Smíšená čtyřhra
…se týkala pouze Týnky, která hrála spolu se Štěpánem Trhlíkem (BA Plzeň). Zatímco první kolo proti domácím Kristýně Čitanové a Jiřímu Turianovi znamenalo rychlých 21-9 a 21-14, čtvrtfinále bylo konečnou už od pohledu. Nasazené trojky a pozdější vítězové Gabriela Kovandová (VK Badminton Aš) a Tadeáš Hladík (Klatovy) jsou totiž úplně jinde nejen papírově, ale i věkem a obecně schopnostmi a umem. Může nás těšit, že prohra se se urodila po výkonu podstatně statečnějším, než by napovídal výsledek 6-21 a 13-21. Být nejmladším párem a přesto se prosekat do čtvrtfinále každopádně zasloužilo odměnu v podobě rychlého cukru z bufíku.
Dvouhra
Předkolo znamenalo pro Týnku těžkou práci, protože Sofinka Kapustová (Vodňany) je kvalitní hráčka a hlavně kamarádka, takže zápasy proti ní nejsou snadné. Během podobných mačů člověku hercna opouští tělo a se slovy „jdu napřed, vidíme se za chvíli“ se imaginárně odebere někam směrem k áru. Ale jak tam o ni nikdo nestojí, tak se zase vrátí zpátky a dál trpíme spolu. Protože na zápas, kde se z metru smečuje do půlky sítě, kurt se přestřelí dohromady asi tak šestkrát a přesný úder po čáře aby člověk pohledal, se dívat nechceš. 15-21, 21-17 a 21-16. Fuj.
Ve čtvrtfinále nastoupila proti Janě Nové (BA Plzeň) už klidná a soustředěná a CHTĚLA. Bohužel až moc, i když tady by to stejně asi ještě nevyšlo. Soupeřka měla ránu jako když kopne kůň a ač si Týnka nakopat nenechala, chyb z přemíry snahy tam bylo požehnaně. 13-21 a 12-21 sice průběhu úplně neodpovídá, ale zároveň zlehka naznačuje, pro koho to utkání byla zábava. Pro nás moc ne. Každopádně – mezi čtvrtfinálovými účastnicemi byla Týnka opět tou nejmladší.
Barča věděla, že proti Denise Trhlíkové (BA Plzeň) bude třeba nejen trpělivosti, ale taky trochu toho rebelství – nahrbit se a nenechat se od soupeřky jen tak beztrestně tlouct. Nakonec to o kousek nevyšlo a prohrála 18-21 a 16-21, ale já zpupně tvrdím, že to byl zdaleka nejlepší singlový výkon, co jsem od ní kdy viděl. A hlavně se z té o hlavu vyšší, rychlejší a silnější ne…to…nepoto. Těch 40 minut makačky do roztřesení nohou sice nepřineslo radost, ale Barča si dokázala, že i proti těm starším už umí hrát vyrovnaně.
Čtyřhra
Týnka se Sofinkou Kapustovou hrály proti Janě Nové a Elišce Charouzové (Klatovy) a tady jsme mrkali ne na drát, ale asi tak na čtyři. Protože ty naše dvě malé si vehementně odmítaly připustit, že výhra nad soupeřkami o dva roky staršími se prostě nečeká. Po prvním setu, který drze získaly 21-18, si ve druhém trochu odpočaly 9-21 a ve třetím se držely ještě do stavu 14-15, aby nakonec pukly 16-21. A ještě si dovolily nebrečet, rošťandy!
Barča si v U15 zahrála 2 zápasy. S Amčou Kapustovou pokračují ve vzestupném trendu, protože na podzim má jejich hra dost jiné parametry, než na jaře. A není to omlouvání proher. Semifinálové soupeřky Gabriela Kovandová a Stela Kuntová (Badminton VK Aš) jsou přece jen trochu jiná liga a podle výsledku 9-21 a 15-21 je vidět, že se nepovedl vlastně akorát ten první set. V zápase o bronz proti Bětce Hrdličkové (Strakonice) a Emmě Kyselové (SK Prosek Praha) se navíc kvalitní hra celkem projevila i na výsledku, který napovídá, že to klidně mohlo být naopak. No a za 20-22 a 18-21 asi člověk své znavené dítě do kola vplétat nebude.
Domů jsme tedy nejeli s bůhvíjakými fanglemi, ale už vůbec ne na štítě. Týnčina čtvrtfinále ve vyšší věkové kategorii a Barčino znovuzískané sebevědomí za to stálo.
Čau příště!