Uplynulý víkend byl opět ve znamení lítého boje o nějaké ty diplomy/medaile…někdy i obojí. Pozorný čtenář našich sociálních sítí ví, že se v sobotu 11. října na turnajích představilo celkem 5 našich hráčů. Na přípravky U11 do Strakonic přijeli vynést nejkrásnější dresy Týnka Sovová, Tomík Cába a Kadlecovic Hubert a Jenda, v Táboře na GPC U15 předvedla badminton-walk Barča Sovová. A cinkalo to!
U11 – Strakonice
Ve Strakonicích byla účast zase hezkých šest kvartetů, akorát na rozdíl od zářijového turnaje nepřijel nikdo z ČB. To mrzelo hlavně Týnku, která do Strakonic jela kvůli očekávanému zápasu proti Marušce Vrchotické…tak holt někdy příště.
Každopádně se to hrálo tak, že chlapci a děvčata byli rozděleni pouze dle kategorií na U10 a U11, a tak nebyl čas ptát se, kdo je kdo.
Hubert na svém druhém turnaji hrál kategorii U10 a zase si pocvičil servis, zase si přišel na nové věci a rozhodně na pár hezkých výsledků. Pravda, více si soupeři přišli na něj, ale to tak prostě je. Spolu se startovným se holt zezačátku platí i nováčkovská daň, známe to všichni.
V kategorii U11 se mimo jiných sešli i Tomík, Honzík a Týnka. Doslova i na kurtu a byly z toho zajímavé mače, kdy jeden vždycky cenil zuby na druhého, ten mu odpovídal mračením a na konci si nakonec všichni plácli. Protože konec dobrý – všechno dobré!
Upřímně…tady máme přehled jen o medailistech, celkové výsledky se nikam nedávaly. Navíc maminka není coby reportérka tak zuřivá jako já a velkej Tomík se věnoval hlavně koučinku. Což bylo super, protože ToCa tomu z pozice bývalého hráče rozumí. I když – ne zas tak bývalého, protože vrby u tělocvičny ševelí o jakémsi jeho reunionu, ale nebudeme předbíhat, chi chi.
A tak víme to, že všichni si vyhráli pár zápasů, že kluci hráli odvážně a taky při vzájemných zápasech našich – ať už kluků, nebo kluků s Týnkou – bylo srdce na odchodu z tělocvičny. Takže to bylo pěkný, nikdo se nezranil a máme dvě medaile. Zlatou a bronzovou.
GPC U15 – Tábor
V Táboře byla účast o poznání hojnější a mezi 14ti dívkami a 19ti chlapci si dělala zálusk na nějaký ten počinek i Barča.
Po delší době si zahrála se svým standardním spoluhráčem Vojtou Kašínem (ČB) a tady se to dá hodnotit veskrze pozitivně. Soupeři pro první kolo byli domácí Denisa Kozáková a Matěj Merxbauer a už při rozehře byl výškový rozdíl téměř hlavy a půl celkem zábavný. Při zápase se naštěstí usmívali hlavně Barča s Vojtou, kteří chytli hned od začátku slinu a domácí „dvě věže“ po výsledku 21-9 a 21-9 zbourali až nečekaně rychle. Takový průběh jsme skutečně nečekali, ale že by nám vadil, se samozřejmě říci nedalo. Takže v dobrém rozpoložení jsme přijali i zjištění, že ve čtvrtfinále se bude hrát proti turnajovým jedničkám Justýně Rumlové a Danielu Musilovi (TJ Astra Zahradní Město). Tam Barča s Vojtou dělali, co mohli, ale protože mladí soupeři toho umí výrazně víc, tak moc nezmohli. Výsledek 7-21 a 12-21 celkem realisticky odpovídal průběhu zápasu. Věci, které naši umí, na hobbíky stačí…na budoucí reprezentanty ani náhodou. Aspoň byl důvod převléci trika, protože teď byla pěkně zpocená.
Po delší době zápas proti relativně neznámé soupeřce čekal Barču ve dvouhře. S Editou Brejchovou (SK Králova Lhota) se v singlu ještě nepotkala, takže to byla vítaná změna. I když – jak se to vezme, protože přes ni do čtvrtfinále neprošla. Výsledek 15-21 a 11-21 napovídá, že o fous to teda nebylo, soupeřka rozhodně zahrála líp. Jen škoda hlavy, která od poloviny prvního setu neuměla vysvětlit ruce, že ze zadních pozic se nesmečuje a drajvy půl metru nad síť se trestají. Kór když protihráčka umí moc hezkým podseknutím zkrátit hru tak půl metru za síť a na požádání vymete libovolný růžek kurtu. Takže soupeřka trestala a Barča běhala a budiž jí ke cti aspoň to, že až do konce a na nic se nevyprdla. Jenže to ani naši reprezentanti v honitbě míče kopaného na výletě u oveček a k ničemu jim to nebylo. Příště je třeba hrát chytřeji.
Zápas o pořadí proti Nancy Fárkové (Vodňany) nekladl otázku zda, ale o kolik. Barča ho sice neodehrála úplně v lesku, ale 21-11 a 21-11 bylo jasných a klidných.
Trošku kotrmelec byla čtyřhra, protože jak Barče, tak Míše Jersonové (ČB) onemocněly jejich stálé spoluhráčky, takže se před rozlosováním turnaje na místě domluvily spolu. Pozitivní na tom bylo, že šly rovnou do semifinále, trochu na nic pak soupeřky Justýna Rumlová a Eliška Vychodilová (ČB). Bohužel hlavně proto, že rozhodně nehrály na nic a naopak na Barče s Míšou přece jen byla vidět nesehranost. Hlavně v prvním setu, kdy 12–21 bylo až nečekaně rychlých. Herně jinak naprosto vyrovnaný druhý set rozhodla dvouminutovka hrůzy hned na začátku, kdy Barča s Míšou povolily soupeřkám utéct do šestibodového trháku. Pak se jaly pod tlakem honit bycha, ale tu páska, tu čára zvenčí…inu, jak ukazuje výsledek 17-21, tak nakonec nedohonily. Byla z toho tedy trochu smutná, ale přece nakonec bronzová medaile. A pro Barču poučení, že „What goes up must go down“ není jen odkaz na Newtonův gravitační zákon, nebo na letitou pecku od Tyrona Davise, ale prostá rada, že cokoliv se ve čtyřhře zvedne nahoru, musí jít okamžitě dolů. Je vidět, že badmintonová i životní hantýrka často jedno jsou.
Kolem půl šesté večer tedy Barča v Táboře přidala poslední proměnnou do rovnice, kterou ve Strakonicích rozepsali Kadlec boys, Tomík a Týnka:
A tak se sbalily saky, rakety, boty a paky a jelo se domů. Ze Strakonic přes Mekáč, z Tábora přes dálnici. Medaile po cestě hezky hřály, a tak nikdo nesakroval…nebylo totiž proč.
Čau příště!