V sobotu 4. října vyrazila Týnka Sovová do Prahy. Nikoliv však na nákupy, ale na Hamr, kde se odehrál turnaj GPD. Protože se jednalo o spojený turnaj věkových kategorií U13 a U17, dalo se předpokládat, že stejně jako minulý týden v Krumlově to bude dlouhý den. Věru byl. A díky třem momentům zlomu i dost skvělý.
Na Hamru to na člověka zase dýchlo, protože v květnu si tam Barča s Týnkou moc hezky zahrály. Teď nás hned po ránu přivítal výtečný hemeďour, zákusků plná výloha…no Týnka mě dolů do haly táhla smykem.
Každopádně hlavně jsme tam byli hlavně kvůli badmintonu a ten se hned od začátku hrál moc pěkný. Ve smíšené čtyřhře Týnka s Mikulášem Chalupou (BK 1973 Benátky nad Jizerou) nastoupili proti Nele Kuklové a Jakubu Sivákovi z Vodňan. Ti našim mladým rychle připomněli, že jen na krásu se nehraje. Tedy, ono třeba i hraje, ale nevyhraje, protože hlavní je skóre. Od našich tam totiž bylo až moc nepřesností a když se k tomu přidalo zjištění, že Týnce se muselo podání zdržet cestou někde u Příbrami, bylo z toho trochu smutných 15-21 a 13-21.
Takže nálada nebyla nejlepší a protože jsme hráli vlastně až v 10, byl pomalu čas k obědu, protože do dvouher bylo ještě daleko. To byl první moment zlomu. Týnka totiž po svíčkové se čtyřmi viditelně pookřála a napětí povolilo.
K tomu se ještě v hale cestou na Memoriál Konstantina Holobradého nachomýtla Lucka Černá, která Týnku s Barčou často trénuje v Krumlově. Týnku se Sofinkou Kapustovou povzbudila milými slovy a obě z jejích rad čerpaly ve zbytku turnaje. Zároveň asi Lucce taky něco poradily, protože ta na turnaji GPA vydřela 3. místo ve čtyřhře. Gratulujeme!
První kolo dvouher měla Týnka volné, v osmifinále nastoupila proti Alžbětě Válkové (TJ Astra Zahradní Město). V březnu s ní hrála ve Štěrboholech a tu těsnou prohru (16-21 a 20-22) a hlavně následné slzičky jsem si dobře pamatoval. Týnka asi taky, protože po výhře 21-6 a 21-8 teď byly slzičky na druhé straně a zase se šlo do restauračky.
Ve čtvrtfinále další „stará známá“ – Adélka Havlásková (SK Prosek). Pamatujeme si ji už z před dvou let z Letňan, kdy tehdy přehrála kromě Týnky i Terezku Cábovou. Zatímco Terka se jí už revanšovala (v únoru 11-4 a 11-3 na MČR), my se s ní dosud nepotkali. Až dnes. Tedy v sobotu. Po nástupu jako z učebnice přes 11-4 až do 18-12 žádný problém…a pak bác – prohra v prvním setu ze tří setbolů. Protože už jsme něco objeli, víme, co pak většinou následuje. Odevzdání hraček včetně Krymu a vzteklé, leč pokorné dohrání zápasu, míček jako dárek soupeřce za výprask a následný úprk do temných zákoutí areálu. Samozřejmě až poté, co se raketa a boty za trest pohodí na hromadu, aby mohly přemýšlet o svém výkonu. Jenže přišel druhý bod zlomu. Týnka totiž pochopila, že co je pryč, na to se nemyslí a šla hrát. K tomu ve chvíli z nejtemnějších Týnce konečně dorazilo podání. Prý se zdrželo u Řitky a najednou to šlo. 20-22, 21-19 a 21-13 a radost, protože SEMIFINÁLE. S prázdnou se domů nepojede, takže pohoda a šlo se s holkama mačkat do telefonu.
Do zápasu o finále nastoupila Zuzana Dobešová (TJ Astra Zahradní Město) coby turnajová dvojka s patřičným sebevědomím, jsa na výši věkem, vzrůstem, žebříčkem i aglomerací. Byla téměř doma a připravena zvítězit. Ale v polovině prvního setu několika chybami z lehkých pozic obnažila lýtko, což byl třetí bod zlomu. Dívka s přímým přístupem k traktoru se zakousla a získala první set. To nebyl průběh, který by se čekal. Navíc ve druhém setu se Týnka zahryzla ještě víc a skóre tak začalo plíživě narůstat. Najednou tu bylo 20-14…a povedlo se neprohrát…22-20 a 21-16.
Ve finále ovšem čekala Justýna Dlouhá z BK Arion Praha. Další z těch, co jsou v plusu minimálně o deset. Centimetrů i kilogramů. Tahle byla navíc nasazená jednička a začátek podle toho vypadal. V pauze to bylo 7-11, soupeřka rostla a za stavu 15-20 byla všude. V tu chvíli jsem už měl nakročeno, že brzy půjdu uklidňovat. Týnka ale na pseudomotivační citáty evidentně neměla náladu, a tak to najednou bylo 21-20 a za chvíli 25-23. Protihráčka si pak plivla do dlaně a zkusila to silou a to bylo dobře. Protože hned zkraje setu se pár svižných pokusů nepovedlo a Týnka jí utekla. Sem-tam sice z Prahy na jih přiletělo opravdu pěkné dělo, ale naštěstí to často bylo takříkajíc do ruky, nebo kousek od ruky a to umíme hrát. Tedy – Týnka to umí hrát. Justýna z Prahy to ještě několikrát zkusila, ale Justýna z Křemže ji k žádné šňůře nepustila a…25-23 a 21-10!
Po návalu radosti – přece jen to bylo první vítězství na turnaji vyšší věkové kategorie, navíc mezi 24ti soupeřkami – bylo třeba osušit pot, protože se šlo na čtyřhru!
Druhá párová disciplína ovšem začala nejošklivějším zápasem, co jsem u našich dětí viděl. Kateřina Jeníková a Anna Skořepová z TJ Astra Zahradní Město již během rozehry trousily poznámky o prťavé a ušaté a nepochybovaly o jasném vítězství. Když je naše dívky začaly vyvádět z omylu, uchýlily se k hádkám o jasné míčky a poznámky typu „dyk to byla čára jak svině“ z jejich strany kurtu létaly během celého zápasu. Týnka s Adélkou Svobodovou (MTAC Praha) s tím v deseti letech ještě neumí pracovat a byly pořádně vzteklé. Naštěstí si včas uvědomily, že přesně tohle jejich soupeřky chtějí, zvládly se uklidnit a nakonec zvítězily 21-19, 12-21 a 21-18. Na to, že šlo o první kolo turnaje byla míra hulvátství poražených celkem překvapivá. I pro sprosťáka, jakým je pisatel těchto řádků…no co už…
Proto bylo čtvrtfinále zápasem za odměnu. Protihráčky Nicole Fialová a Barbora Mudrová z TJ SPOJE Praha navíc hrály svůj první turnaj. Naše dívky je přivítaly, nechaly je trochu zahrát a aspoň si mohly procvičit údery na další kolo, protože servis byl pro změnu zase někde na dortu. Po čtvrtém podání do půlky sítě jsem ho radši následoval a holky to mezitím po setech 21-9 a 21-8 doklohnily do bojů o medaile.
Nasazené dvojky Nelča Kuklová a Sofinka Kapustová, naše kamarádky z Vodňan, byly jistotou třaskavého průběhu zápasu. A povedlo se to po všech směrech – spokojenější jsme nakonec po vítězství 21-18 a 21-17 byli my. Ale ani soupeři nakonec nesakrovali, protože medaile není nikdy zmetek a tyhle vzájemné zápasy jsou vždycky všechno, jen ne příjemné. Toho dne byla prostě za snahu více odměněna naše děvčata.
Den jak sen ale nakonec přece jen nakonec skončil tak, jak začal – tedy prohrou. Porážka je sice vždycky nanic, ale v osm večer už to více než o síle úderu bývá o síle vůle. A v tomhle směru už měla Týnka přece jen už dost, Adélka taky a klubové spoluhráčky Justýna Dlouhá a Barbora Vojtová v těch rozhodujících momentech udržely klid. Dvě malé se sice ve druhém setu ještě hecly na setbol, ale nakonec to do třetího setu nedotáhly a po prohře 12-21 a 20-22 braly stříbrné medaile.
Na nedávném GPC si Týnka odehrála jen tři zápasy, takže jsme do Prahy jeli s vizí hlavně si zahrát trochu víc. Třeba 5-6 zápasů, k tomu snad nějaká bronzová medaile a bude to fajn den. Že těch zápasů Týnka nakonec odehrála 9, je super. A že z toho byly medaile stříbrná a zlatá, je ohromný bonus. Nečekaný, ale bereme ho.
Čau příště!