V sobotu 20. září se v Českých Budějovicích konal turnaj GPA U15, kterého se po delší době opět účastnil hráč našeho klubu. Do smíšené čtyřhry zasáhla Barča Sovová, která nastoupila po boku Vaška Půlpána (SKB Č. Krumlov).
Pro hráčku, která kouzlu opeřeného anděla zkázy (rozuměj badmintonového míčku) podlehla teprve před třemi lety, je účast na celostátním turnaji a možnost poměřit se s kompletní republikovou špičkou možnost sbírat cenné zkušenosti a taky trochu za odměnu. Při vzpomínce na květnové GPB, kde se jí po dvou výhrách povedlo prokousat se až na konečné 5. místo, si Barča v koutku duše myslela na vyhraný zápas. Ambice a zdravé sebevědomí jsou fajn a bez nich to nejde, zde však dostaly první trhlinu už v pátek v 16:13 SEČ. To se během losu na online platformě objevili soupeři pro první kolo a bác ho – pátá nasazená dvojice. Obvykle bojovné motto „Není důležité zúčastnit se, ale vyhrát!“ tedy bylo třeba lehce pozměnit na poněkud laskavější „Dnes sice nevyhraju, ale hodně se poučím!“. Pokud v tom pozorný čtenář vidí náznak coubertinovského šmrncu, tak vidí naprosto správně.
Určitá naděje svitla v sobotu přibližně v 8:58. To proto, že dvě minuty před oficiálním nástupem na kurt na meeting pointu nebylo po Dorotě Kastnerové (TJ Montas Hradec Králové) a Marku Zaňkovi (BR-Badminton Rychnov nad Kněžnou) ani vidu, ani slechu. Tato naděje však byla života vpravdě jepičího – soupeři se prostě vinou frekventovaného průchodu kolem dveří k bufetu cestou na zápas lehce zpozdili. Druhý zádrhel přišel ve chvíli, kdy do červena sladěná dvojice zjistila, že soupeři skutečně nejsou členy reprezentačního výběru proto, že potajmu nosí trenérům vajíčka. Zmiňovaná chvíle přišla bohužel záhy po našem moc hezkém vstupu do zápasu, kdy Barča s Vášou hodlali ukázat, že nedají kůži lacino. Ovšem turnajové pětky tento ambiciózní náznak zcela nepochopitelně naprosto ignorovaly a drze otočily na 4-1. Poté sice naši mistrnou hypnózou donutili soupeře k chybě na servisu, čímž snížili na 2-4, Východočechy tím však zjevně vydráždili…k tomu, že roztočili pořádnou centrifugu. Nutno dodat, že Barča má centrifugu velmi nerada. A jak jsem tak koukal, Vašek ji v tu chvíli taky moc nemusel.
Mladí reprezentanti během 16timinutové smršti předvedli takový šum svistu, že i nebožtík Dan Nekonečný by obdivně vyplivl zlaté konfety a utrousil cosi o vesmírné lehkosti. Tu demonstroval i výsledek 21-4 a 21-4, na který vítězové potřebovali dvě napití a zvládli jej bez ručníku. Krutý, ale zasloužený, rozdíl v kvalitě byl skutečně ohromný.
Jako takhle, hezké věci tam Barča s Vaškem měli – každý tak tři, možná i čtyři. Několikrát se jim povedlo hezky odbránit nástup soupeřů hned v zárodku, pár kvalitních drajvů po čáře a hezké přenesení hry do stran tam taky bylo…ale marná sláva, až příliš často je protivníci až příliš rychle donutili k chybě, kterou sami obratem trestali. Tam bylo vážně hezky vidět, jak my s třemi tréninky týdně víme, co kam zahrát – a chceme to tam zahrát, jen se to ne vždy povede. A taky to, jak ti s dvoufázovými tréninky na téměř denní bázi taky vědí, co kam zahrát – ale oni to tam zahrát umí. Kdykoliv.
Ne, denně trénovat nezačneme. Ale vidíme, že i z vesnice se mezi ty, kteří už léta opravdu dřou jako psi, dostat dá a časem přijde i o něco důstojnější role. A to taky není málo.
Čau na dalších turnajích!