Fanfáry z nedávné rakouské šavlovačky ledva dozněly a už byl čas zase ošetřit grip a naladit strunu aspoň na šestnáct kilo vertikálně a patnáct kilo horizontálně. Povedený úder pak zní skoro stejně dobře, jako když do toho v televizi mlátí ti kluci z Asie. A že pořádné pecky budou třeba, bylo nabíledni – kvapem se totiž blížila událost roku, MČR veteránů 2025!
Klubový šerif Michal Koudelka tedy jako už mnohokrát předtím začal po 17. hodině ledničku obcházet na půl druhého metru, večerní romantiku vyměnil za rotoped a schody do tělocvičny cestou na trénink vždy bral na střídačku po levé nebo pravé noze, samozřejmě vždy po dvou a se švihadlem. Po několika asketických týdnech mohl Michal konstatovat, že tělo drží jako pancéřák, mladý sparing stále úpí večer víc, než po ránu on a švih se ostří jako katana.
Na taktické přípravě s letitým kumpánem Honzou Jiráskem nebylo vlastně co měnit. Už se ví, že když Honza udělá krok, tak Michal přidá dva a jsou hnedle tam, kde potřebují. A protože teď budou hrát jen proti Čechům, nemusí se motivovat ostrým slovem – jednomu stačí na patě se otočit a parťák bude hnedle vědět, že nastal čas se soupeři zatočit!
Po dvou úspěšných ročnících v Plzni se akce přesunula do pražské Badminton Arény Skalka. Takže to bylo o dost blíž a místo výjezdu den předem hezky vstávačka volně na osmičku a po příjezdu výtečná quesadilla s přiloženou variací salátů v přilehlé restauraci Starý pán…no prostě po-ho-DA.
K tomu se na hale opět po roce sešli snad úplně se všemi starými i méně starými známými a kromě obligátních životních peripetií, kotníků, zápěstí, kolen a zad byly letos horkým tématem více či méně omezené funkce rotátorových manžet. Nedílnou součástí debaty byly i postupy správné aplikace francovkové vody a tygří masti. To víte…veteráni.
Každopádně po 15. hodině rázný korkometčík Michal a laskavý pastýř přední části kurtu Honza polkli poslední doušky dobré brazilské kávy a navlhčili podrážky. Věděli, že šichta bude dlouhá.
🆚 1. kolo – pražský otvírák
Začala zkřížením raket s pražskou dvojicí Petr Horský & Vít Šeďa a start jako z učebnice to tedy věru nebyl. První set se nesl v duchu oboustranné nervozity, kdy se skóre přelévalo a žádná z dvojic si nevytvořila rozhodující náskok. Za stavu 20:20 ale Honza s jemností japonského kaligrafa rafinovaně vytáhl diagonální kraťas a o chvíli později Michal dokonal první set nekompromisní smečí. 22:20 – drama jak se patří.
Ve druhém setu si naši stateční kvalitní obranou udrželi dotírající soupeře dostatečně od těla a trpělivou hrou krůček po krůčku zvyšovali náskok až na konečných 21:15, čímž si odškrtli první kolo. Uf.
🆚 Čtvrtfinále – plzeňské kladivo
Plzeňská dvojice Tomáš Knopp & Václav Mirvald vtrhla na kurt s energií tanku a chutí přestřílet vše, co letí. Naši to však zklidnili – Honza rozdával klíry do zadních rohů jako by měl zabudovanou GPS, Michal tam po čáře skládal jednu pecku za druhou, jen to štípalo! Pohodových 21:14 nesignalizovalo kdovíjakou zápletku, ale ouha – druhý set soupeř přitvrdil, zrychlil mezihru a vymáčkl nás až na 18:21.
V rozhodujícím setu Honza s Michalem konstatovali, že když to doteď nešlo silou, tak to zkusí ještě větší silou. K tomu přidali tolik potřebný klid ukázalo se, že letos prostě absolvovali těžší zápasy, než jejich toho dne vynikající protivníci. 21:15 ve třetím a šlo se rvát o medaile, uf, uf!
🆚 Semifinále – kladenští vlci uloveni!
Nasazené jedničky – Jiří Konupka & Vratislav Vlk – sice už měly titul z loňska, ale rozhodně nehodlaly svěsit hlavy a odevzdat hračky včetně Krymu. Do zápasu mistrovských dvojic z posledních dvou let vletěly ve velkém stylu a naši po výsledku 11:21 pocítili spolu s do té doby nepoznanou slabinou v přední části kurtu i jistý závan nejistoty. Jenže! Michal to potom přepnul do absolutního bubák-módu, kdy bylo jedno, jestli letěl klír, nebo smeč – všechno to mazalo čáry a když už se to soupeřům povedlo vzít, na síti číhal Honza se svým prohozovým kolotočem. 21:13 a z mraků začalo zase vykukovat sluníčko. Třetí set díky výsledku 21:11 mohl působit, že soupeřům odešla invence v jeden moment spolu s nohami, ale i badminton je hra chyb a v rozhodujícím dějství jich soupeři udělali o něco více, než naši. Nám to vůbec nevadilo, protože postup do FINÁLE byl tu! Třikrát uf.
🆚 Finále – prosecká esa na mušce
Na závěr turnaje čekali Radovan Gregor & Jan Jurka – nasazené dvojky a elegáni s raketou. První set se nesl ve znamení výměn delších než sezóna Hry o trůny, ale v koncovce jsme o chlup uletěli – 19:21.
Naštěstí přišla odpověď jako řemen, kdy díky kouzlům nemála okamžiků šlo druhý set směle označit jako skutečný uragán. Michal povýšil razanci svých smečí na úroveň „ultranásilí“ a Honza to na síti čistil s lehkostí balet-majstra. 21:9, show pokračuje.
Třetí set už byl o srdci, o potu, o švihu. Bylo tam všechno, co jste ten den viděli, ale co jste neviděli, byla VŮLE. Táhlo se to vyrovnaně až do konce a Honza s Michalem potom toho morálu prostě ukázali krapet víc! Pateticky řečeno – zlaté dílo bylo dokonáno!
🏆 Zlato pro mistry!
Honzovi a Michalovi, dvěma báječným mužům s raketami, tak po dvou letech opět v dojetím roztřesených dlaních spočinuly mistrovské diplomy a z jejich hrudí se začala linout záře – nikoliv rudá nad Kladnem, ale zlatá směrem do Ústí a Křemže.
Nutno neskromně podotknout, že zcela zaslouženě!
