Uplynulý víkend byl ve znamení mnoha krajských turnajů GPC. Ty se hrály leckde, a tak stačilo jen vybrat, jestli člověk promrská letos první regulérně jarní konec týdne sobotní cestou do Aše, Prahy, Pardubic, Ústí nad Labem, Vesce, případně Karviné, nebo nedělním bad-tripem do Benátek nad Jizerou, či Vodňan. Případně kombinací obojího. I to jde a víme, že i tací jsou…ale my ne.
Každopádně v sobotu 7. března vyrazila na GPC U15 do Vinoře Barča Sovová. Plán byl prostý – zahrát si co nejvíce zápasů, pokud možno nevyhučet v prvních kolech a když si to jó sedne, tak třeba lehce vyplundrovat tamní šuplík s medailemi.
Druhá část bohužel dostala na frak hned ve smíšené čtyřhře, kde spolu se Štěpánem Smékalem (TJ Astra Zahradní Město) v prvním kole narazili na Dominiku Cvikovou a Jiřího Končela (oba Super Stars Most). Sice ukázkově sladili úbory, myšlenky a nakonec i hru, jen ten postup těsně utekl. Téměř hodinový zápas se protáhl až do nastavení třetího setu a městyso-městská dvojice rupla 16–21, 21–16 a 21–23.
Při pohledu na jméno soupeřky do prvního kola dvouhry člověk opět lehce zcepeněl, zároveň k tomu povytáhl obočí, zda jej nešálí zrak. Protože jsme asi úplně poprvé ever byli jasnými favority! Adélka Svobodová (MTAC Praha) jakožto „mladší třináctka“ šla na turnaj vyšší kategorie jednak sbírat zkušenosti, druhak proto, že to má z domova asi 200 metrů, a tak hrála v klidu. Barča ovšem taky a po zodpovědném výkonu a vítězství 21–3 a 21–11 ji ve čtvrtfinále čekala nasazená trojka Justýnka Rumlová (TJ Astra Zahradní Město). Tam už naše zbraně dořinčely, ale prohra 13–21 a 17–21 patřila do kategorie statečných. Škoda ve druhém setu těch pěti-šesti nevynucených chyb z dobrých pozic, ale předvedená hra byla už co k čemu.
Takže jsme si dali pizzu a jali se spřádat taktiku na čtyřhru, kde jsme spolu s Barčou Štampachovou (Klatovy) nastoupili proti Dominice Cvikové a Kristýně Nedvědové (obě Super Stars Most). Viděli jsme je poprvé, a tak nebylo o čem…místo zkoumavého přešlapování u sítě začít sebevědomě a pak se uvidí.
A vidělo…na to, že obě Bařeny dosud hrály maximálně proti sobě a nikoliv spolu, to proti klubovým spoluhráčkám až na svízelný druhý set vůbec nepojaly „Into the unknown“, ale pořádně hromovým „Na semifináleeee“ – 21–13, 17–21 a 21–9. Ve hře o postup do finále už ale list moc nešustil. Hlavně proto, že si 2B řekly, že když to šlo silou předtím, půjde to i teď…ale ono to nešlo, protože v podobě Elišky Smékalové a Justýnky Rumlové (obě TJ Astra Zahradní Město) před nimi vyrostly překážky tak košaté, že prostřelit se nedaly. Mlátit tak do sebe nenechaly ani trochu a byly prostě lepší. Lze zpupně tvrdit, že herně to bylo na víc, než 12–21 a 9–21…ale na postup rozhodně ne. A tady hlavně byla už ta medaile a to se taky trochu cení, že.
V neděli 8. března se konalo GPC U13+U17 ve Vodňanech, kde se stejné kategorie hrály hned zkraje roku. Takže pachatelé se vrátili na místo činu, byť v poněkud komprimované sestavě Terka + Tomík Cábovi. Spolu s nimi dorazilo celkem 62 hráčů – mj. až z Kopřivnice. Všichni si společně užili neděli badmintonem doslova požehnanou, protože když se tři týdny před termínem konání někdo rozhodne turnaj přesunout na neděli, tak to prostě musí být super, i kdyby nebylo.
Tomík díky přetlaku chlapecké většiny do mixu nezasáhl a dopoledne si odseděl div ne až do poledne. Pak ho ztuhlého a nerozehraného trochu nachytal na švestkách budějcký Viktor Kulyba 15–21 a 4–21…a zase se šlo čekat až někdy do tří odpoledne, tentokrát na zápas o pořadí. Tam už Tomík neponechal nic náhodě, správně se rozcvičil a naladil hlavu. Krumlovského Hynka Štiku se mu tak povedlo přehrát herně i výsledkově dramatických 15–9, 14–16 a 15–13 .
Terezka si smíšenou čtyřhru zahrála, a to se Štěpánem Trhlíkem (BA Plzeň). A to dost pěkně. První kolo proti Terezce Samkové (ČB) a Thien Minh Do (SK Králova Lhota) bylo přesně to, co zdravě nervózní pár potřebuje k načtení kurtu (21–3, 21–7), protože rychlé nakopnutí rotorů do správných otáček bylo na čtvrtfinále sakra třeba. Třetí nasazená dvojice Ema Pecková a Zdeněk Jerson (oba ČB) totiž na nějaké pokusy o pojď-mi-hop nereflektuje a ačkoliv si naši vysnili, že je udělají, tak svůj lehce konspirátorský záměr do reality nakonec neutloukli. 23–25, 21–18 a 20–22 po zápase který bral dech ovšem Terezku zdravě nakrklo.
Do dvouhry totiž vletěla s vervou nenažrané carevny které se zachtělo kaviáru a ačkoliv nejeden čtenář nepochybně zkrabatí čelo s tím, že takový příměr k jedenáctileté dívce působí krajně nemístně, teď své opodstatnění měl. Každý správný vyjednavač a správný šťastně ženatý muž ví, že nejmocnější zbraní je ticho. Jenže Terezka nevyjednává, protože správná dívka to většinou prostě nepotřebuje. V neděli zasedla ke sváteční hostině a trhala. Ačkoliv i přes roli třetí nasazené hráčky neměla volné první kolo, bylo to jedno. První kolo, Tereza Bílá (Vodňany) 21–16, 21–6, čtvrtfinále Verča Kašínová (ČB) 21–16, 21–9 a pomyslný hlavní chod přišel v semifinále proti Emě Peckové (ČB). Té Emě, kterou jsme dosud neporazili a která před týdnem na celostátním GPB U13 získala po úžasných výkonech bronzovou medaili. Terezka ji v jednoznačně nejlepším zápase dne po svém životním výkonu udolala 21–19, 16–21 a 21–19 a potřetí za nedávnou dobu šla do finále! Sladkou tečku v podobě zlatého zákusku jí bohužel nakonec vyzobla Maruška Vrchotická (ČB). Ta proti unavené Terezce pohříchu odehrála výkonem div ne dokonalý zápas a na posmutnělou labužnici tak po výsledku 13–21, 17–21 zbyla stříbrná medaile. V tu chvíli krajně odporná, ale s přihlédnutím k okolnostem a hlavně výkonům cennější než piemontský Tuber Magnatum!
V druhé párové disciplíně byla naopak „plonková“ Terezka, a tak solidárně počkala na Tomíka, který do čtyřhry nastoupil s Vojtěchem Novákem (TJ ČZ Badminton Strakonice). Pocity to byly smíšené, protože domácí Jakub Sivák a Tom Zima ji moc dlouho čekat nenechali. Pro Tomíka s Vojtou to byl hnusný los, proti těmhle borcům se sice trochu hrát dalo, vyhrát ovšem ani náhodou. Od pozdějších finalistů nedostali čuchnout a kromě věkového rozdílu byla znát i jejich nesehranost. Vodňanští šli po výsledku 15–2 a 15–1 zaslouženě dál.
Tři naši ortodoxní účastníci badmintonových zájezdů si tak zase jednou dokázali, že zavřít se v slunný den do tělocvičny a místo bronzu lapat korek a drtit peří mezi zuby není zas takový nesmysl.
Barča může být se sobotní hrou spokojena. Na silně obsazeném turnaji předvedla povedené výkony, hezkou týmovou spolupráci a medaile ze čtyřhry byla zasloužená. Tomík sice doplatil na těžký los, ale čtvrtfinále čtyřhry je fajn počinek a vítězný zápas proti účastníkovi MČR U11 má svou hodnotu. Z Terezčina herního posunu se radostí hemžíme už nějaký pátek a skutečnost, že z krajských turnajů vozí medaile již téměř s železnou pravidelností je dalším důkazem, že když děláš něco navíc, vyplatí se to. Třeba ne hned, ale časem nepochybně ano.
Čau příště!