Snad každý aspoň jednou v životě zažil, že vyrazil někam, kam se mu vlastně jako úplně nechtělo. Někam, kam slíbil dorazit, ale ještě první minuty po příchodu uvažoval, že se s výmluvou na bublající vodu na zapnutém sporáku, případně zapojenou žehličku pozvolna vypalující otvor do oblíbeného svršku, nejlépe kombinací obojího, zdekuje kamkoliv jinam. Lhostejno, zda šel na návštěvu, večírek, nebo třeba…do zaměstnání. No a nakonec z návštěvy bylo mecheche, které končí hluboko po půlnoci za asistence blikajících majáků a brunátných sousedů. Z nevinného večírku se vyklubala akce roku, po které jste se vzbudili o dva dny později v cizí zemi. A něco podobného se událo v neděli!
Výše zmíněné ambivalentní pocity jsme zažívali z narychlo „upečeného“ výjezdu na pražský turnaj GPC U13. Nechtělo se, ale pokud jsme chtěli mít jistotu účasti na celostátním turnaji GPA U13 – který se navíc koná v Č. Krumlově – nešlo to jinak. Tedy…šlo, ale to by se před týdnem musel povést ten singl v Brně, no. A protože Terce Cábové se povedl a v ostatních disciplínách to měla taky na tuty, vyrazila v neděli na do areálu TJ ASTRA Zahradní Město jen Týnka. Úkol zněl jasně – vyhrát aspoň jeden singlový zápas.
První lehká obava „s kým budeme hrát mixa“ se rozptýlila hned po vstupu do budovy. V chodbě při přezouvání jsme potkali tatínka se dvěma hochy, ten se Týnky zeptal, jestli je volná do mixu, Týnka řekla, že ano…a už jsme věděli.
Co na tom, že karlovarský Štěpán Klimaj byl asi o půl hlavy menší, na velikosti v tomto případě věru nezáleželo. Jakožto hosté jsme šli hezky do předkola…mladí se aspoň díky tomu hezky sehráli…první zápas, druhý zápas…a bylo tu semifinále proti druhému nasazenému páru. Co na tom, že Týnka se Štěpánem koukali na pražskou dvojici s lehce zakloněnými hlavami, na velikosti totiž nezáleželo ani v tomto případě. Protože se povedlo odpružit komplikaci v podobě prvního ztraceného setu, zápas krásně otočit a hlavně – zvítězit i v tom následujícím proti Nele Kuklové a Kubovi Sivákovi (oba Vodňany) 21–7 a 21–15. První medaile ze smíšené čtyřhry a hned zlatá! Vítaná vzpruha – síť totiž hned vypadala nižší a soupeři pomalejší.
Druhá lehká obava přišla ve čtvrtfinále dvouhry, kdy domácí Aneta Kornélie Bednaříková utekla na 14-18. Naštěstí to za chvíli bylo 21–18 a 21–15 a to už pak byly pocity jako v situaci, kdy hokejový nároďák brání těsné vedení, čtyři sekundy před koncem zápasu se puk pomalu sune ze třetiny, Jakub Voráček rozkouše sluchátka a Robert Záruba freneticky zvěstuje, že „Už je to v pořádku“. Bylo, protože vítězství v tomto zápase znamenalo pro Týnku jistotu, že do Krumlova na GPA se jede!
Ovšem i tak přišla třetí obava – a to ve chvíli, kdy vyklidněná Týnka odehrála první semifinálový set proti proti Sáře Hubínkové (SK Prosek Praha) jako ponocná. Hrát v kraťasech, patrně by měla i ruku v kapse. Vztekla se, že ho prohrála zbytečně, zastřelila mě pohledem, když jsem jí to potvrdil a potom už začala hrát…16–21, 21–11 a 21–16.
Sára Chybová (MTAC Praha) sice během svého semifinále ukázkově dopadala na pravou nohu a spoustu míčků ani nedobíhala, ve finále ovšem na kulhání buď neměla čas, nebo na něj zapomněla, nevím. Sice byla celý zápas jako na perkách, naštěstí jí to ani v kombinaci s moc šikovnou (levou) rukou nestačilo. Týnka jí dopřála oddechu až cestou k síti po vítězství 21–15, 21–14. Druhá zlatá!
Čtyřhru Týnka hrála s Nelou Kuklovou (Vodňany) a kromě barvy triček jim to ladilo moc pěkně. Opět se potvrdilo, že být nasazený je lepší, než být nenasazený. Dívky šly rovnou do semifinále, kde si proti objektivně slabším soupeřkám udělaly takovou dělbu práce. Že Nelča to tam bouchne a Týnka dle potřeby dorazí…prostě jako když doma jeden vynáší smetí a druhý cídí kliky. Fungovalo to v semifinále i ve finále proti Sáře Hubínkové a Barboře Vojtové (BK Arion Praha). Klidných 21–10 a 21–15 znamenalo třetí zlatou medaili.
Známé kdyby dává do souvislosti přítomnost ryb v zadní části těla s neexistencí rybníků. Tzn. kdybychom v Brně v tom smutném zápase zvítězili a díky bodům za čtvrtfinále získali jistotu startu na celostátním turnaji, nikam jsme nejeli. A neprožili bychom výsledkově dokonalý turnaj. Jak málo někdy stačí…
Čau příště!