Hrát proti soupeřkám z jihu Čech s občasným zpestřením v podobě dívky z Prahy nebo Plzně není špatné. Ale jak je to pořád dokola furt pryč, začíná to zavánět stále stupňující se jednotvárností, která dříve či později přejde až téměř v nudu. A tak se dvě skoro holé hlavy daly dohromady a vymyslely Terce Cábové a Týnce Sovové zpestření v podobě konfrontace se soupeřkami z jiných krajů. Tím jiných myšleno třeba slezských, zlínských, brněnských, olomóckých a tak všelijak podobně. V termínovém kalendáři na uplynulý víkend svítil jako jediný turnaj GPC U13. Konal se v místě, které údajně neexistuje, k tomu má jiný čas, mluví divně, má šaliny a rozkopané silnice…a ještě je na to všechno pyšné. S bojovností i pokorou sobě vlastní jsme tedy vyrazili do Brna.
Pořadatelský klub SK Brno Slatina disponuje moc hezkou halou. Šest kurtů půvabně nalajnovaných jen na badminton, žádné zhůvěřilosti typu florbal/tenis/basket/volejbal. O vyplétacím servisu, dobrém bufíku a fajnové organizaci vrchní rozhodčí Milušky Dobešové ani nemluvě. To vše pod laskavým dohledem barda Ladi Vorla, letitého kámoše Jirky Holečka…srdce vesničana jen plesalo!
Protože se turnaj losoval už den předem, věděli jsme moc dobře, do čeho jdeme. Už po přihlášení jsme z volných hráčů vyzobli dva borce do mixů. Šli jsme do toho trochu naslepo, ale při poměru tří volných chlapců na sedm dívek nebyl čas ptát se, jak dlouho to kdo hraje. Terka tedy odehrála smíšenou čtyřhru s Ladislavem Vargou z SKP Kometa Brno, Týnka s Tadeášem Kowalczykem z Českého Těšína. A bylo třeba do toho šlápnout hned zkraje, protože soupeři nebyli z nejlehčích.
Terezku s Láďou čekali Linda Voráčová (Zlín) a Matěj Dobeš (SK Brno Slatina) a zápas to byl poněkud neurovnaný. Utkání se protáhlo na tři sety, kdy malí ale šikovní protihráči dokázali využít naší nesehranosti a z ní pramenících chybek a zvítězili 21–16, 13–21 a 21–11.
Týnka s Tádou nastoupili proti Emmě Stoklasové (Č. Těšín) a Matouši Krutilovi (Olomouc) a nasaným dvojkám měli posloužit jako kanónfutr na rozehrání. Ač hlavně druhá polovina prvního setu byla (kulantně řečeno) úplně nanic, druhý set se nám povedl a škoda těsné koncovky…9–21 a 18–21.
V následné dvouhře Týnka nastoupila proti Emě Šimkové (SKP Kometa). Urostlá soupeřka Týnce v prvním setu rychle ukázala, že badmintonový švih není jako práce s buzolou, kde jednou najdete sever a můžete si pískat. Ve druhém setu se Týnka sice dokázala vrátit a ve třetím utekla až na 13-8, ale potom jí odešlo podání, přesnost a hlavně klid. Bohužel všechno najednou a byl konec – 13–21, 21–17 a 18–21.
Tak se šlo pískat a dát přeplést rakety. Ne proto, že by to snad spolu s botami, blbým dresem a nemožným otcem byla jejich vina, ale protože to prostě opravdu bylo třeba.
Na Terezku čekala ve dvouhře soupeřka z mixu. Na Lindě Voráčové byl od loňského zápasu na MČR U11 znát nemalý posun v pohybu a paleta jejích úderů je rovněž o poznání pestřejší, my jsme se naštěstí od té doby také zlepšili. Navíc Terezka mohla díky výškové převaze dát na odiv něco ze své razance, a tak šla po soustředěném výkonu 21–12 a 21–12 do čtvrtfinále.
V něm nastoupila proti ostravské Štěpánce Bruštíkové. Holka sice nebyla úplně modrooká, zato dlouhonohá a k tomu pekelně rychlá. Pro nás šeredná kombinace – kór když se k tomu přidala její přesná ruka a herní vyspělost. Že byla napřed věkově a výškově, s tím umíme pracovat, ale tady byl vidět i náskok herní. A jak rádi používáme příměru, že badminton není playstation, tak pozdější vítězce to dnes se strunným ovladačem šlo prostě lépe. Terezka pozdější vítězce pohříchu zatopila asi nejvíc ze všech a prala se jako ďas. Ale když je soupeřka prostě absolutně všude a smeč ti vrátí buď těsně za síť, nebo do strany na čáru, je to těžký. Na víc, než statečných 15–21 a 11–21 to nestačilo.
Tak jsme pokrčili rameny a zatímco holky vyfucávaly zklamání z dílčího neúspěchu, Jirka polkl smaženku, já štrúdl a zase jsme to měli hezký. A rakety si nechala přeplést i Terezka, protože i když za to taky nemohly, tak to taky bylo třeba!
Sice byl čas k obědu, ale než jsme stihli rozběhnout nějakou Foodoru, rakety byly hotové a hlavně se šlo zase hrát.
Byla tu totiž čtyřhra a pro změnu opět soupeřky ze Zlína, tentokrát Karolína Menšíková a Lucie Škodová. Dívky spolu hrály asi druhý turnaj a vyhranost tam prostě ještě nebyla. T+T si po klidném výkonu došli pro vítězství 21–11, 21–12 a hlavně – pro jistou medaili.
Že bude nakonec bronzová, rozhodl zápas proti nasazeným jedničkám a – pro změnu – pozdějším vítězkám Štěpánce Bruštíkové a Anně Vymazalové. Zkraje zápasu měla slinu hlavně Terezka, která se cítila na revanš za singl a naše dívky šly do rychlého vedení 6-1. Ostravske duo sice obratně vyrovnalo hru a zejména skóre, ovšem Terka s Týnkou nahodily nezmar mód – lepší, než Boušek z Libně, o kterém onehdy Švejk vyprávěl feldkurátovi. Vosumnáctkrát je soupeřky obraly o bod a ony jednadvacetkrát našly odpověď a získaly první set! Zápas rozhodla – a pokud nerozhodla, tak přinejmenším odvrátila jeho běh směrem od nás – situace, kdy po nepřesném verdiktu rozhodčího místo snížení na 15-17 přišlo 14-18. Následovala ztráta koncentrace a myšlenkový pád někam do Tartaru. Ten je pod zemí tak hluboko, jak vysoko je nad ní nebe…to jen tak pro představu. Ve třetím setu už byl proti nám nedostatek morálu, patrně i sil a zejména klidně a přesně hrající soupeřky. Finále, byť bylo v jeden moment skutečně velice blízko, nám nakonec po výsledku 21–18, 17–21, 7–21 uteklo.
Na závěr ještě společná fotka s klukem z olympiády – deblovým specialistou Adamem Mendrekem a bylo to! Párové disciplíny dnes byly velmi povedené a i když v singlech to byla trochu pruda, nakonec v Brně žádná nuda. Takže v tom starém filmu pěkně kecali!
