Chce-li dnešní mládež dát něčemu punc intenzity a kromobyčejného významu, používá k tomu slovo „mega“. Starší ročníky patrně moc neví, o co jde, ale tento zesilovač se o víkendu vážně hodil. Na budějckém GPC U15 v sobotu 10. ledna přesně toto slovo štymovalo jako úderný doplněk k definici úspěchu našich hráček Barči Sovové a Janči Kuntové. Když tedy řekneme, že si to sedlo jako p*del na hrnec, budou tomu snad rozumět bez výjimky všichni!
Smíšená čtyřhra
Jančin spoluhráč do mixu byl pro tento den Erik Dvořák (ČB), o kterém je známo, že je badmintonová těžká váha. Ve čtvrtfinále narazili na domácí mladíky Emu Peckovou a Zdeňka Jersona, kteří chvíli správně těžili z jejich nesehranosti a první set byl až do stavu 17-19 dramatický. Janča s Erikem se ovšem z této nepříjemné situace zvládli dostat a otočili na 21-19. Druhý set rozhodla za stavu 6-6 sedmibodová šňůra a pak už se řeč nevedla. Naši zvítězili 21–19 a 21–13 a postoupili do semifinále!
Na vedlejším kurtu se Barča s Vojtou Kašínem postavili proti vodňanským Gabriele Začkové a Tomu Zimovi, které zpočátku nechali možná až příliš moc hrát a první set dovedli ke zdárnému konci až díky závěrečnému šestibodovému trháku. Druhý naopak nezačali kdovíjak odvážně a za chvíli prohrávali 3-7. Potom si asi řekli, že není úplně fér dávat soupeři klamnou naději na vítězství, rychle otočili na 11-7 a zbytek zápasu si pohlídali na konečných 21-15 a 21-11.
Semifináloví protivníci…ne, že by úplně budili hrůzu, ale byli předzvěstí hodně těžké práce s nejistým výsledkem. Jisté bylo leda to, že to že bude třeba jít až někam za dvě hrany, ale záhy jsme zjistili, že proti Jolaně Coufalové (SK Prosek Praha) s Jakubem Kuglerem (MTAC Praha) a Isabele Svitáčové (ČK) s Tadeášem Hladíkem (Klatovy) to na postup dnes nebude.
Janča s Erikem proti pražskému tandemu v prvním setu ještě snížili na 9-13, ale za chvíli to bylo 9-18 a ke zdramatizování zápasu nakonec nestačilo ani nadějné vedení 10-7 ve druhém setu. Jedna křemežsko-budějcká dvojice po výsledku 12–21 a 11–21 tak brala bronzovou medaili.
Druhá křemežsko-budějcká dvojice je v souběžně hraném utkání dost napodobila. Barča s Vojtou sice proti druhým jmenovaným odskočili na 8-3, čímž ovšem talentované soupeře zjevně vydráždili k rotyce s nádechem inferna. Buch-buch…10–21 a 15–21.
Tito protivníci prostě spadali do kategorie těžko hratelných a i kdyby se kdokoliv z našich třeba postavil na hlavu, stejně by to nepomohlo. Obrazně řečeno, ani ve skutečnosti. Takže bronzové medaile lze brát jako hezký úspěch!
Dvouhra
Když hraješ předkolo, máš radost. A když ho hraješ proti tréninkové parťačce, se kterou máš bilanci lehce überzápornou, máš tuplem radost. A když se ti povede na konci prvního setu jít do trháku, abys to pak nakonec ani přes veškerou snahu nedotáhla do konce, je to radost na třetí. Takže pak už ve druhém setu je koncentrace trochu pryč. A jak známo – můžeš mít čerstvý výplet, přesnou ruku a být tam včas nohama. Ale když tam nejsi hlavou, je to k prdu. Takže asi takhle to měla Barča proti Aničce Dvořákové (ČK), když musela zkousnout bolestivých 20–22 a 13–21.
A trochu podobně to měla Janča proti Gabriele Začkové z Vodňan. Hned zkraje zdrhneš o čtyři body a je to v pohodě. Potom ti podjedou nohy a soupeřka má čtyři setboly, ty se dotáhneš na 19-20, ale pak to z metru blbě trefíš. Ve druhém setu se rveš do konce, ale tam už pracuje nervozita a při vlastních setbolech tuplem… 19–21 a 21–23 ukazuje, že to klidně mohlo být obráceně. Tady byla medaile hodně, hodně blízko!
Čtyřhra
V poslední disciplíně si los drobně zažertoval a poslal naše holky proti sobě. Takže na jedné straně Janča v páru s Jolanou Coufalovou, na druhé Barča s Bětkou Hrdličkovou (Strakonice). Pro obě dívky sice nepříjemné, ale protože tím byla zajištěna finálová účast, mohli jsme si vlastně foukat.
Vzájemný souboj nakonec rozhodl zejména lidský faktor. B+B už proti sobě několikrát hrály a dobře věděly, jak si rozdělit role. Než totiž Janča s Jolčou stihly najít společnou řeč, byl první set pryč. Druhý zahájily pořádným náporem a šly do vedení 11-6. Bětka s Barčou musely zpytovat svědomí, protože díky ležérnosti si mohly zadělat na drama. Nakonec udělaly to nejjednodušší – přestaly vymýšlet a začaly opět přemýšlet. Za chvíli bylo srovnáno a po výsledku 21–7 a 21–19 nakonec do finále postoupily Barča s Bětkou.
Zápas proti krumlovským Aničce Dvořákové a Ise Svitáčové byl jako v obráceném gardu. Místy nervózní a až do samého konce vyrovnaný první set se zlomil na naši stranu po chybě soupeřky a následném Barčině zakončení. Ve druhém setu Bětka s Barčou zpřesnily hru a šly rychle do vedení. Ačkoliv soupeřky ještě snížily na 7-11, naše dívky hrály uvolněně a soupeřky na zvrat už nenašly síly. Konečný výsledek tak byl 21–19 a 21–8 a jak by konstatoval MMA bijec Jiří Procházka – vítězství! Nebylo sice vykoupeno omlácenými žebry a zfialovělým jařmovým obloukem, ale lehce se rozhodně nerodilo.
Dvě medaile pro Janču i Barču…asi nebudeme tvrdit, že jsme takovou úrodu čekali. Pravda – na placku nebo dvě jsme si mysleli, ale že jsou z toho rovnou čtyři – a z toho jedna zlatá – vysoce překonalo naše očekávání. Díky letí rovněž do Prahy a Strakonic oběma spoluhráčkám našich děvčat!
