Koná-li se badmintonový turnaj hned 3. ledna, chtělo by se říci, že start do nového roku je to doslova jako víno. Ovšem protože pořadatelským městem sobotního GPC U13+U17 byly Vodňany, známá kapří líheň, místo extraktu, zasíření a cukernatosti se posuzovala pevnost a kvalita masa, výtěžnost a vliv stresu před výlovem. Poslední uvedené hraje podstatnou roli i v badmintonu, zde zejména „během výlovu“.
Smočit rakety vyrazili mezi mladší žáky Terka Cábová, Týnka Sovová, Tomík Cába a Honzík Kadlec a do dorostu lehce nakoukla Barča Sovová. Mohlo nás být i víc, ale Marťu Vrbovou nakonec složila akutní viróza a to před návratem do školy prostě nechceš.
Zato soupeřů bylo požehnaně – sjelo se celkem 50 hráčů. Nejpočetněji zastoupeni byli samozřejmě domácí, dorazili i z ČB, ČK, Královy Lhoty, Plzně, Prahy a Liberce.
Proto bylo dost nanic, že jakkoliv se hrály krásné zápasy, ve kterých nebyla nouze o překvapivé výsledky, organizačně se dalo leccos udělat ještě lépe.
Smíšená čtyřhra
U13
Z dob spartských bojovníků víme, že pokud náhodou nezvítězili, jediný přijatelný způsob porážky byl vrátit se z bitvy tzv. „na štítě“, jinak měli doma zle. V současnosti už přece jen převládá poněkud civilizovanější pohled, navíc k odpalování míčků se raketa hodí o něco lépe, než dřevěný – a tím pádem zbytečně těžký – bronzem potažený hoplon.
Ale přece jen poněkud „na štítě“ skončily všechny naše páry hned po prvních zápasech. Honzík s Matyldou Kalčíkovou (Vodňany) měli proti domácí Tereze Bílé a strakonickému Danu Přechovi ambici hlavně si zahrát. Zkraje zápasu zkoušeli i vyhrát, ale zkušenosti a fyzická převaha soupeřů hrály proti nim. V prvním kole vyfičeli také Terka s Tomíkem, pozdější finalisté Nela Kuklová a Jakub Sivák (oba Vodňany) spolu hrají déle a hlavně domácí borec má nahráno víc, než oba naši dohromady a tady to taky nešlo. A nevyšlo to ani Týnce se Štěpánem Trhlíkem (Plzeň) – nad jejich síly byli (rovněž domácí) Gabriela Začková a Tom Zima. Nad tím, kolikrát Týnka při zápase trefila míček rámem (24x) žasl i plzeňský trenér.
U17
Blízko hezkému úspěchu byla Barča, která s Vojtou Kašínem bojovala až do těsné koncovky třetího setu proti Viki Pouzarové (ČB) a Tungu Lam Nguyenovi (Králova Lhota). Medaile ve vyšší kategorii byla opravdu blízko, ale co naplat – i tady byli soupeři nakonec lepší.
Dvouhra
U13
Kluci dnes vajíčko…Tomík se nesrovnal s nátlakovou hrou Dana Přecha a i přes snaživý výkon mu podlehl ve dvou setech. V zápase o pořadí se potkal s Lubošem Zvonkem (Králova Lhota), ale ani tady mu pšenka nekvetla…Zvoňa je přece jen starší a zkušenější.
Honzík se nádherně porafal s Hynkem Štikou (ČK), ale ve třetím setu mu došel fištrón a asi i trochu síly, Štikoun mu prokousal síťku a drze uplaval! A nakonec proti Štěpánu Trhlíkovi by moc šancí neměl, i kdyby na kurtu popoběhl o něco více. Přece jen to byla premiéra v U13 a přestupy do vyšších kategoriích bývají zhusta poněkud méně příjemné, že…
Dívky byly toho dne trochu jako den a noc. Týnka po klidném výkonu přehrála Sofinku Pišlovou (ČK) a ve druhém kole ji čekala známá „Zuzka“ – Gia Han Pham (Králova Lhota). A jak pěkně se Zuzka poučila před měsícem v Krumlově, tak ještě o kousek lépe se poučila teď Týnka. Co naplat, hra soupeři přímo do ruky vede leckam, jen ne k úspěchu a Zuzka byla dnes až příliš hbitá a Týnka až příliš poněkud neklidná.
Udržet prápor tak, aby krásně vlál, tak bylo na Terezce, která měla jakožto 3/4. nasazená první kolo volné. No a Terka tu standartu vynesla zase div ne až na vrchol! První zápas proti srdnatě bojující Tereze Bílé (Vodňany) byl ještě poměrně nervózní, čtvrtfinále proti Adélce Svobodové (MTAC Praha) zase o trochu klidnější. Záludné to bylo v semifinále, domácí Gabriela Začková totiž na domácích prknech hrála vpravdě životní turnaj a znamenitě těžila ze své výškové převahy. Cesta k vítězství tady byla pořádně klikatá, ale Terka naštěstí všechny zákruty vybrala a stejně jako v Krumlově dofrčela až do finále, opět proti Emě Peckové. Sice to zase bylo 0-2, ale jak minule chuť zvítězit svazovala, teď naopak hnala dopředu. Zápas to byl nádherný a i přes prohru 18-21, 20-22 nás hlavně zahřál moment, kdy Ema po svém vítězství ještě přišla Terezce pogratulovat k předvedenému výkonu. Takové uznání těší dvojnásob a děkujeme za něj!
U17
Ač tohle slovní spojení nemáme rádi, proti dívkám o kategorii vyšším si Barča přijela hlavně zahrát. A zahrála si fest. Na honěnou a je třeba přiznat, že v roli lovce úplně nebyla. Protože nasazená jednička Nikol Kudrnáčová je trošku jinde…účastnice MČR U15 i U17 Barče hezky prohnala perka a ač se snaha cenila, na výsledku se to moc neprojevilo. Něco podobného byl i zápas o pořadí proti Lucii Kudrnáčové (ano, sestra výše uvedené). Výkon fajn, výsledek naprd. Ale čtvrtfinále na U17 není úplně špatné.
Čtyřhra
U13
Honzík s Tomíkem si mohli hned zkraje radostně poskočit – šli totiž rovnou do semifinále a to znamenalo co? Ano, medaili! Pravda, nasazené jedničky, plzeňští Jakub Plundrich a Štěpán Trhlík jim hned zfleku naznačili, že s jinou než bronzovou nemohou počítat, ale začít svou turnajovou pouť v U13 hned plackou? Proč ne!
2T během čtvrtfinálového zápasu proti Adélce Svobodové a Lucince Bednářové (ne, není to shoda jmen 😉) hrály jako kdyby jedna měla ruku v kapse a druhá se drbala za uchem, za což sklidily menší opak pochvaly od svých pupkatých tatinů. Ale vědomy si staré pravdy „Střez se naštvat toho, kdo má klíče od auta!“ moudře potlačily chuť oba ústnaté chytrolíny vyplísnit a svůj klid rozvinuly směrem ku zlepšení výkonu v dalším zápase. V semifinále tak díky o parník lepší soustředěnosti odehrály krásný zápas proti Emě Peckové a Marušce Vrchotické. Sice nebyl vítězný, ale za prohru tohoto formátu zaslouží pochvalu a klobouček dolů! A kromě pochvaly byla i další medaile!
U17
Barča hrála s Míšou Jersonovou a protože zde byly opět jen čtyři páry, znamenalo to co? Ano, medaili. Byť se ve formátu každý s každým k vítěznému zápasu neprosekaly a byla tak vlastně „jen bramborová“, odehrály tři vyrovnané bitvy proti sestrám Kudrnáčovým (Plzeň), Viki Pouzarové s Eliškou Vychodilovou a Amče Kapustové (Vodňany) s Barčou Polívkovou (Králova Lhota).
Takže se přivezlo pět kusů, z toho jeden bramborový, a dokonce jich mohlo být i více. Párkrát chyběla trocha toho štěstíčka, které holt zrovna sedlo na toho druhého, jindy více píle a soustředěnosti. Ale tak to holt v životě bývá.
Akorát ten Jenda se po vyhlášení zdekoval takovým fofrem, že ani na společné fotce s medailemi chybí. Ale my mu to rádi odpustili!
Čau příště!