GPC U13+U15 – 12 medailí z Krumlova!

V sobotu 6. prosince se v Českém Krumlově konal turnaj GPC kategorií U13 a U15. Ovšem den předem poměrně značnou skupinu hráčů odnesl čert a několik dalších se po příletu anděla na budějcké náměstí zatoulalo do Rockle Clubu, kde se následně nadobro ztratilo ve Stavu Beztíže. A tak se onoho lehce pošmourného rána na druhé straně kleťského masivu sešlo 6 hráčů TJ Sokol Křemže. S ohledem na poslední turnaje překvapivě málo, ale nebyl čas ptát se, kde je kdo.

Pro nový velmi vítaný dárek od tamního sponzora (omotávku žluté/bílé barvy) tak vyrazili v kategorii U13 Terka Cábová, Týnka Sovová, Lojzík Bedlivý a Mára Ober(pfalzer), v U15 Janča Kuntová, Barča Sovová. O tom, že nemálo z našich si dělalo čáku na oblíbenou laskominu od Mixitu, která se spolu s krásnými medailemi fasuje na stupních vítězů, ani nemluvě.

SMÍŠENÁ ČTYŘHRA

U13

Protože naši dorazili vyváženi nejen početně, ale i genderově, bylo jasné, že se do první disciplíny popárují spolu a nikdo nezůstane plonk.

Týnka s Lojzíkem turnaj odstartovali…aby zase vcelku rychle – a přiznejme si, že očekávaně – skončili. Důvodem jejich konce byla zejména sehranost soupeřů Gia Han Pham (které nikdo neřekne jinak, než Zuzka)-Luboš Zvonek z SK Králova Lhota. Týnka a Lojzík sice v prvním setu předvedli statečný výkon, poté však protivníci hru výrazně zpřesnili. Nadšení našich deblistů tak postupně vyprchalo až na konečných 17-21 a 5-21. Na jednu stranu trochu škoda, protože ve čtvrtfinále by je čekali soupeři, kteří se dali hrát…ale protože ti v osmifinále se hrát nedali, nakonec brali bronzovou medaili oni. My snad příště.

Protože do singlu pak bylo celkem daleko, Týnka si mezitím začala skládat z raket, které si napůjčovala od vedle bivakujících hráčů, stromeček, jehož špičku hodlala ozdobit badmintonovým míčkem. Ale stromeček se jí nakonec moc nelíbil, tak místo něj nakonec udělala kolečko – bylo působivější pravidelností i výškou. A míček se na něj nakonec taky hezky šikoval!

Postup do dalšího se úplně nečekal ani od Terky s Márou. Domácí Natka Pišlová a Peťa Ondrák mají v součtu nahráno přece jen víc a v prvním rychlém setu to bylo znát. Tam hodně pomohly dobré postřehy od Jirky Cáby a hlavně následné zklidnění hry, protože najednou to – světe div se! – šlo. A jak! 11–21, 23–21 a 22–10 znamenalo postup do semifinále. Nasazené jedničky Ema Pecková a Zdeněk Jerson (ČB) si v něm už postup pohlídaly, ale jak napovídá konečný výsledek 14–21, 14–21, naši jim to vůbec neusnadnili! Navíc medaile z GPC se obzvlášť cení. Tyhle byly pro dnešek pro Terku a Máru první a jak se později ukázalo, zdaleka ne poslední.

U15

I když mix o kategorii výš žádnou hitparádu nepřinesl. Janča spojila síly s táborským Leopoldem Mrázem, ale proti nasazeným jedničkám Elišce Vychodilové a Eriku Dvořákovi (ČB) měli pramálo šancí na úspěch. Jak známo – korek degraduje výplety, zápas proti hlavním favoritům zase nadšení. Pozdější vítězové si zaspárovali 21–6 a 21–6, ale i tak Janča dopadla vlastně líp, než Barča.

Ta spolu s Vojtou Kašínem totiž musela do předkola, kde navíc nakoupili Míšu Jersonovou a Tádu Opálku. Sice si řádně plivli do dlaní a dva a půl setu stavěli na hlavu předpoklady i sebe, ale nadějných 19-18 ve druhém setu nedotáhli a nakonec padli 21–17, 19–21 a 12–21.

Dvouhra

U13

Ačkoliv dívka má přednost ve východových dveřích z restaurace i v životě, dnes zištně začneme chlapci. Zatímco si Mára po mixu tlačil plíce zpátky do hrudního koše, na kurt nakráčel Lojzík proti Hynku Štikovi. A země se zachvěla. Ne tedy hned, protože ještě předtím musela nastoupit Bedlivá maminka. Znaje všechna zákoutí mysli svého synátora, Lojzíka po lehce nepovedeném prvním setu odkabonila tak, že frajer celý zápas ukázkově otočil. A to prosím hrál proti účastníkovi letošního (a patrně i příštího) MČR U11, který mu v prvním setu naložil 10-21…aby to po jemné Lucčině intervenci dál bylo 21–19 a 21–18! Takže semifinále a medaile pro borce, který je věkem stále U11 a hraje svůj teprve druhý turnaj! Co na tom, že Tobiáš Opálka (ČB) už Lojzíka nechal jen párkrát pinknout 5–21 a 6–21. Tak ještě jednou – semifinále, navíc na GPC, a medaile! Tahle byla pro dnešek třetí.

Mezitím se Mára vydýchal, ale na Luboše Zvonka to přece jen nestačilo, protože ten kluk má prostě víc nahráno. První set se sice trochu nepovedl a i když to běhavý soupeř v druhém setu pod kontrolou úplně neměl, dopadlo to nakonec 7–21 a 16–21.

Týnka se proti Natce Pišlové asi špatně rozehrála, protože ve hře pochybných parametrů pokračovala i během zápasu. První set z vedení 15-12 ztratila 18–21. Ve druhém vedla 20-13, aby vyhrála 21–19 a ve třetím vedla 8-0 a 11-4, aby vyhrála…ano, správně…21–19. Sice z kurtu přišla klidná, že si prý věřila…my uvěřili opravdu až po té poslední výměně. Ufff. Nevyzpytatelná soupeřka na ni číhala ve čtvrtfinále. Již dříve zmíněná Zuzka budila respekt už kvůli mohutnějšímu vzrůstu a protože nedávno ovládla turnaj GPD U13 v Plzni, podceňovat ji bylo skutečně neradno. Takže Týnka nic nepodcenila a i když zkraje druhého setu člověku za stavu 3-8 nebylo úplně do skoku, nakonec to bylo na dva – 21–16 a 21–19.

A protože mezitím o pár kurtů vedle přehrála ve svém čtvrtfinále jedna Terka (naše) druhou Terku (Samkovou) klidných 21–9, 21–6, bylo jisté, že obě naše dívky budou mít medaili!

Semifinále se hrála souběžně a člověku v jednu chvíli šla hlava kolem, protože nevěděl, kam se dívat dřív!

Terezka proti Marušce Vrchotické? Splendidní. V prvním setu jí asi nejdřív trochu padaly vlasy do čela, ale když si je za stavu 12-17 odfoukla, nádherně otočila na 21–19. Ve druhé sadě pokračovala v nátlakové hře, zvítězila 21–14 a urvala finále!

Jestli mohlo být ryze křemežské? Mohlo by – nestát na vedlejším kurtu proti Týnce Ema Pecková. Herně se jí už vyrovnáme, porazit ji ještě neumíme. Týnka ji sice v prvním setu díky trpělivé a přesné hře přehrála, ale v dalším průběhu už na celoplošnou hru neměla dost sil a na finále po výsledku 21–13, 14–21 a 6–21 nedosáhla. Nakonec ani Terezka se svým bombardónem na Emu ve finále nestačila…13–21 a 15–21 ukazuje, že tady ještě o kousek zaostáváme. Každopádně…bronzová a stříbrná…medaile čtvrtá a pátá!

U15

Barče s Jančou los dvouhry vyjevil za příští soupeřky jejich deblové spoluhráčky, takže z temných výrazů jejich obličejů bylo patrné, že radostí se přímo hemžily. Ostatně měly důvod – obě soupeřky jsou dlouhé jak týden před výplatou a na jeden jejich krok musí Janča udělat kroky dva a Barča skoro tři.

Janča proti Denise Kozákové (Tábor) herně nezaostávala a svým hezkým a přesným podáním několikrát donutila soupeřku řádně ohnout záda. Rozdíl udělala jediná věc – turnajové zkušenosti. To je tak, když hlava postupně začne na tělo řvát, tělo se sekne a snaha ten rozpor mezi nimi nemá šanci urovnat…14–21 a 8–21. Zápas o pořadí proti domácí Nikol Zuzákové se nesl v podobném duchu, i tady má Janča letos v porovnání se soupeřkou odpinkáno podstatně méně a v exponovaných okamžicích šla ruka přece jen o něco lépe soupeřce…srdnatý výkon stačil na 15–21 a 13–21.

Barča na Elen Evu Tvrdkovou (SK Hamr) už jednu hezkou vzpomínku měla, ovšem není nic staršího, než včerejší noviny. Soupeřka za ten rok od vzájemného zápasu vyrostla po všech směrech. Jak do centimetrů, tak po přestupu do Prahy zejména herně. V prvních dvou setech ji sice Barča nechala vždy trochu utéci, v tom třetím si ale vytřela ospalky z oka hned zezačátku a šla do toho kupředu-levá. Za 48 minut těžké práce se odměnila výhrou 23–21, 21–18, 21–15 a postupem do semifinále. Tam ovšem už netrpělivě přešlapovala Eliška Vychodilová, o které se ví, že její cestovní agentura komukoliv promptně odveze sebeúctu do horoucích pekel snadno, bezplatně a ráda. Jen vy v tu chvíli úplně rádi nejste. Co naplat, 9–21 a 7–21 Barču sice trochu štíplo, ale byla tu její první singlová medaile na GPC! Pro nás ten den šestá.

Čtyřhra

U13

Párové disciplíny znamenaly díky menšímu počtu účastníků pro tři ze čtyř našich párů jisté medaile. To ovšem neznamenalo, že by se naše šestice spokojila s bronzovými – rozkaz zněl totiž jasně. Soupeři nesmí projet za žádnou cenu…brašna nebrašna!

Ovšem Terka s Týnkou už svůj první zápas proti domácím Andrejce Dvořákové a Sofče Pišlové (21–6 a 21–14) dohrávaly v dost zbytečném chill-módu, který si přenesly i do začátku semifinále proti Emě Peckové a Marušce Vrchotické. Bohužel. První set tak nepochopitelně prolumpačily a i když se jim povedlo vyrovnat, ve třetím jim chyběl onen pověstný klid, místo kterého přišla zbrklost. A jak je naším dobrým zvykem, s ní hrát neumíme. Tohle byla škoda – k tomu, aby poslední set ve výsledku 14–21, 21–19, 16–21 byl opačný, chybělo skutečně málo. Ale tak…sedmá a osmá medaile, takže dobrý. Doslova.

Pro Lojzíka a Máru znamenal konečnou zápas proti nasazeným dvojkám. Jejich hlavní palebnou sílu představoval domácí Václav Pilný a když se ho naši pokusili trochu vyřadit ze hry, Luboš Zvonek ukázal, že kromě rychlých nohou má i hezky přiseknuté dropy za síť. 13–21 a 12–21 každopádně znamenalo devátou a desátou medaili.

U15

Koneckonců ani Barča a Janča nepatřily ve svých zápasech k favoritkám.

Janča s Denisou Kozákovou ovšem domácí Annu Dvořákovou a Nikol Zuzákovou zaskočily netradičním rozestavením, kdy Janča na síti sbírala nízké výhozy poté, co Denisa díky své výšce zvládala útočit téměř ze všech pozic. Nečekaně vyrovnaný zápas rozhodla až koncovka třetího setu, kdy domácí hráčky přece jen našly několik mezírek mezi nesehranými protivnicemi. Za výsledek 21–19, 13–21, 17–21 a hlavně za výkon zaslouží Janča velikou pochvalu. Ten den jedenáctá křemežská medaile ji určitě potěšila, škoda jen, že musela odjet dříve. Na ty stupně vítězů si ale určitě sáhne někdy příště.  

Výborný první set sehrály i Barča s Elen Evou Tvrdkovou proti Míše Jersonové a Elišce Vychodilové. To jsou milé holky, všechno, jen na kurtu je máme neradi, protože se nám proti nim nedaří. Teď byla škoda těsného autu za stavu 18-19…místo srovnání stavu tak přišel setbol a druhý set si už vyhranější a hlavně sehranější soupeřky pohlídaly. Barča a Elen tak po výsledku 18–21, 9–21 braly bronzové medaile. Celodenní resumé tak čítalo příjemný půltucet medailí.

🏅 Tabulka medailistů

Výjezd „za kopec“ tak lze hodnotit vysloveně s úsměvem na rtech. Geniálně bezchybné to samozřejmě nebylo – hraje se na kurtu s raketou, ne na kavalci s ovladačem PS/Xboxu – ale k žádným překvapením na náš účet nedošlo. Naši hráči naopak dokázali nejednou uspět v zápasech, kde jim los úplně nepřál a jejich postup se příliš nečekal.

Vypíchneme-li tři nejvýraznější momenty našich hráčů, jsou to bez debat tyto:

1. Terezčino singlové finále
2. Lojzíkův překvapivý postup do semifinále
3. nejdelší singlový zápas dne toho dne, který odehrála Barča, vítězný a medailový

To je pro letošek z žákovských turnajů vše.

Čau příští rok!