Už od středečního podvečera se ze všech koutů Evropy trousilo do Prahy vše, čemu bylo aspoň 8 let (nejvýš však 14!) a aspoň částečně ovládalo badmintonový švih.
To proto, že ve čtvrtek 29. května odstartoval 4. ročník monstrpodniku Yonex Czech Youth International Prague 2025 a dlouhý byl nejen jménem. Svá více či méně útlá tílka tam rozpohybovalo na 400 (!) hráčů a hráček, kteří opět naprosto spolehlivě zafuněli štěrboholskou halu tak, že se člověk opotil i cestou po schodech dolů!
Náš klub tam opět byl vidět, protože v kategorii U11 se ve dvouhře, mixu a společné čtyřhře představily Terka Cábová a Týnka Sovová a v kategorii U15 hrála singl a smíšenou čtyřhru Barča Sovová, která vyrazila do boje hned ve čtvrtek.
Ve skupině ji řádně vyzpovídaly Ines Duval Arnoult (FRA) a Michelle Chen (ENG). I když byly každá úplně jiná, tak společné měly to, že hrát se proti nim nedalo. Přitom začátek byl nadějný a prvních pět minut jsme si mysleli, že už to umíme. Jenže ono to bylo tím, že Francouzka na začátku asi měla povolený cop, protože když si ho za stavu 1-4 (jasně, Barča vedla!) přitáhla a k tomu poposunula brýle, přišel takový průvan, až jsem chvíli koukal, jaké dveře jsou kde otevřené. A nebyly žádné. Do pauzy už šla soupeřka za stavu 11-5 a zápas si v klidu pohlídala. V druhém zápase to bylo trochu jiné, protože Angličanka se občas dala prostřelit. Asi čtyřikrát. Ale ty nohy…kam se Barča podívala, tam už ne, že běžela, ale rovnou čekala. Byla jak na perkách, k tomu výbornou ruku a když už ji Barča vyhnala do zadního rohu, přišel takový drop, že se dalo leda uznale zatleskat.
Barča se na nic nevykašlala, zkoušela to zleva-zprava, podání skoro nekazila, dropy jí šly a pár hezkých změn rytmu hry se jí taky povedlo, ale…bylo vidět, že ani jedna ze soupeřek prostě nenosí repre hadry jen tak.
To bylo pro čtvrtek všechno a mohlo se jít ven léčit nervy spolu s rodiči podobných hobíků. Měli jsme to vlastně jako na nějakých C/D turnajích, jen obvyklá otázka „Jak se dnes daří?“ doznala drobné změny na trefnější „Tak kolik?“ doprovázené příslušným citoslovcem. Tak jsme si tam vzájemně lízali rány a nakonec z toho bylo ještě fajn odpoledne. Dalo se tam totiž pít točené pivo (ležák, nebo Pale Ale, ale ten Ale byl hnusnej) a zajídat to třeba tortillou a kafe tam taky měli moc dobrý.
V pátek na to vletěly 2T a taky to měly samá cizinka. Terka hrála proti Sabině Mihálikové, o které jsme si zjistili, že je v aktuálním slovenském žebříčku kategorie U11 na 6. místě. Druhá soupeřka byla Almila Guven, o které jsme zjistili maximálně to, že je z Turecka, kde to mastí za Isparta Gençlik Ve Spor İl Müdürlüğü Spor Kulübü.
Terka těžila ze svého vynikajícího pohybu a ostrých, svižných pecek podél čáry…ovšem soupeřky aspoň trochu z její nervozity. Přiznám se, že jak hrály obě naše holky vždycky společně, tyhle zápasy jsem neviděl. Ale co říkal Jirka (sice otec, ale svého – byť notně vousatého – času krajský přeborník a republiková trojka), tak uhrát se to dalo a při pohledu na výsledky (10-21, 17-21 proti Slovence a 21-23, 17-21 proti Turkyni) je vidět, že rozhodně nekecal. Terezku to sice mrzelo, ale pak se spravila hranolkama a taky domácí limčou, ve které bylo fakt docela dost čerstvého ovoce a zase bylo hezky. A když nad tím přemýšlím, tak hranolky jsem tam sice někomu ujídal, ale určitě ne Terezce, protože to by mě Jirka zašlápnul. Tak to byl asi párek v rohlíku. Jo, ty malý děti jsou vážně skromný.
No a Týnka…ta hrála proti Zeynep Nil Polat, o které jsme věděli, že je z klubu Samsun Büyükşehir Spor Kulübü – takže taky vlastně kulové. Akorát ona hrála všechno, jen ne to kulové. Protože jak byla holčička usměvavá, tak úplně stejně zářivá stopa se táhla za míčkem po tom, co do něj z toho svého krásného nápřahu práskla. Týnka se s tou její zaháněnou srovnala až ve druhém setu a to už bylo pozdě. Sice s ní pak už uměla hrát vyrovnaně a zasloužila by si lepší výsledek, než 7-21 a 11-21, ale i kdyby v druhém setu udělala 16, nic by to neřešilo. Spolu s nimi tam byla ještě Tanvi Veesha Dusara, z jejíhož jména i méně bystrý jedinec snadno pochopí, že je to Angličanka jako poleno. Zatímco já jí bačoval otce v angličtině, ona mně dceru v pohybu na kurtu. Týnka šla ze zápasu fest schvácená a taky smutná, protože 3-21 a 4-21 je na pohled výsledek ošklivej. Ale když soupeřka vezme fakt všechno a z obrany jediným říznutím udělá útok…tohle ty holky na GPD, nebo na Dobré Vodě prostě nezahrajou. My bohužel ještě taky ne.
Jak by si Týnka nějaké to vyšší číslo ve skóre snad zasloužila, tak Barča ve smíšené čtyřhře ne. Spojila síly s Michalem Pačesným z Pardubic a už v pátek ráno se domluvili, že nejprve kvalitně poobědvají a pak tu Amandine Khauv (SWI) a Floriana Neubergera (AUT) si prostě dají jako sladkou tečku. No, nedali. Ale jakože vůbec. Úvodní vzájemná nervozita + pár chybek + následné zjištění, že si nějak nerozumějí = zápas blbec. Tak aspoňže ten oběd byl dobrej, výplach 4-21 a 6-21 jsme rychle hodili za hlavu a šli ven mlsat. Barča sušenku a já rum. Proč ne, když do večera daleko, že?
A když přišel večer, tak přišla i společná čtyřhra pro 2T. na druhé straně sítě byly – ano – opět Turkyně. Tentokrát Duru Loya Kambur a Ecem Ozubir. Také jste je neznali, že? Na nedávném turnaji podobného střihu v Trenčíně byly druhé. A ne, ani tenhle zápas jsme nevyhráli. Těžko říci, zda zkraje zápasu tekly více holky na kurtu, nebo my na lavičce. Každopádně ze startu 1-11 se sety zpravidla neotáčejí, takže konečný výsledek prvního setu 8-21 vlastně ukazoval jisté fragmenty zlepšení. Druhý set už jsme si skoro pískali, protože holky hrály fakt pěkně. Od stavu 13-15 ale přišly zase nějaké chybky…chvilková nepozornost, ztráta koncentrace a bylo to pryč 16-21. Tady škoda, protože srovnat na 1-1, tvrdím, že po třetím setu by časna skandování „Turka pro všechny“ prostě přišel.
Tak jsme pokrčili rameny, plácli si a šli spát. Ne, že by ráno bylo moudřejšího večera, ale v sobotu hrály Terka s Týnkou ještě smíšenou čtyřhru. Terka spolu s Tobíkem Opálkou (ČB) samozřejmě proti tureckému páru Eva Tekgul a Ozgur Cagar Kirlangic. Kinžál jim ztupili pořádně a byly to sakra těsné sety, ale kousíček tomu prostě chyběl. Týnka s Matoušem Krutilem (z Olomóca) to měli lepší – hráli proti Tadeáši Hladíkovi a Isabele Svitáčové, našim republikovým mistrům a pozdějším vítězům. Po výplachu 3-21 a 4-21 radostně poskočili, protože své přemožitele odsoudili k potupnému meškání ve vydýchané hale a čekání na další soupeře, zatímco sami mohli zmizet na zaslouženou zmrzku.
dole: Tobík + Terka
A to bylo všechno.
Srdce škarohlída možná zaplesá, protože čistě výsledkově byl tenhle výlet prů*er jako barák. Prohráli jsme s nejlepšími, což je přesně důvod, proč se na takové turnaje MUSÍ jezdit. Kdo chce růst, nesmí se bát občas dostat po čumáku.
Terka, Týnka i Barča z toho turnaje byly nadšené, ačkoliv úroveň jejich soupeřek byla skutečně mimořádná. Ale proč nadávat na los, díky kterému měly jedinečnou možnost utkat se s reprezentantkami cizích zemí a osahat si hru nejvyšší úrovně?
A když potom jedna přes druhou venku štěbetají, že příště zkusí tohle a trenéra se co nejdříve zeptají na tamto…tak to prostě není málo.
Děkujeme klubu za obří podporu. Bez ní by to nešlo.