Zatímco se klubová mládež popelí ve školních tělocvičnách na turnajích lokálního významu, náš šéf vyrazil do St. Pöltenu na mezinárodní 6. VICTOR Austrian Senior Open 2025.
V sázce nebylo nic menšího než obhajoba loňského triumfu ve čtyřhře, a tak hlavní muž klubu, šéftrenér a kapitán závodního oddílu v jedné osobě přípravu rozhodně nepodcenil.
Stovky podvečerních kilometrů na rotopedu a dva a půl Everestu naskákaného na švihadle pomohly udržet železnou kondici a pravidelné tréninky s mladými chábry přispěly k ještě lepšímu přitáhnutí horního švihu a zjištění, že diagonální backhand do „Holečkova čtverce“ pořád trefí kdykoliv. O pestrých prohazovačkách a přesných úderech po čarách nemluvě!
Během společné cesty (samozřejmě den předem, protože regenerace, ne asi!) s deblovým partnerem Honzou Jiráskem se v rámci plánování strategie shodli, že základ je složit to soupeřům tam, kam ten rychlejší nedoběhne a zavalitější nedolehne. Po kvalitní večeři v místním hotelu Alfred ulehli výtečně naladěni, protože pro úspěch prostě víc udělat nemohli.
Přišel den D a hodina H – tzn. 3. květen a 11:15, kdy korek poprvé rozezněl výplet a naši pánové vyrazili do boje proti dvojici Allan Sudarma + Roland Sudarma. Těžko říci, zda se domácí borci více zalekli našich hráčů, nebo tíhy okamžiku…faktem je, že první set ztratili poměrně rychle a byť v tom druhém hru výrazně zpřesnili, na zdramatizování zápasu ani zlepšený výkon nestačil. Michal s Honzou žádné komplikace nepřipustili a zvítězili 21–10 a 21–14.
Druhý zápas proti nevyzpytatelné dánsko-německé dvojici Jacob Achleitner-Simonsen + Andreas Hirschmann přinesl nečekanou komplikaci hned v začátku, kdy naši prohrávali o devět a vypadalo to škaredě. Zvýšeným důrazem sice dokázali průběh prvního setu otočit a získat jej pro sebe, nadšeně bojující soupeři však utekli do trháku i v setu druhém, srovnali stav a ve třetím setu již Honza s Michalem jejich nátlakové hře nedokázali čelit a podlehli 23–21, 17–21 a 13–21.
I přes tuto dílčí ztrátu postoupili z druhého místa do boje o medaile, v semifinále číhali vítězové druhé skupiny – francouzsko-německý pár Francois Guillaume a Kay Schulte-Wieking. Oboustranně nervózní první set rozhodla až koncovka, kdy soupeř neudržel klid a Michalovi s Honzou se naopak opět vrátila trochu pošramocená sebejistota. Druhý set si již v klidu pohlídali a po výsledku 21–19 a 21–12 si vymohli právo boje o post nejvyšší.
V nejdůležitějším zápase se střetli hráči, kteří se léta potkávají jak v dvouhrách, tak párových disciplínách a bitva to byla jako řemen, panečku! Jan Port a Ladislav Oros evidentně nestrávili poslední týdny na kanapi s brambůrkami a lahváčem a od počátku dávali najevo, že stříbro je vůbec nezajímá. První ztracený set s nimi totiž ani trochu nehnul, v podobném tempu si vzali ten druhý a šlo se na tři. Tam se už v potu tváře jelo na morál a oba páry si dávaly dobrý pozor, aby nepustily soupeře do trháku. 21 bodů nestačilo a rozhodovalo prodloužení, kde ten vítězný míček nakonec padnul NAŠIM! Honza a Michal tak v téměř hodinové řeži uspěli po setech 21–13, 15–21 a 23–21 obhájili loňské vítězství!
Smekáme klobouk v hlubokém úklonu a oběma pánům k jejich dalšímu mezinárodnímu úspěchu ze srdce blahopřejeme.
Michal zase jednou ukázal, že je šéf, jak se patří!