Seniorské Mistrovství Evropy – Slovinsko
Badmintonoví senioři oddílu badmintonu TJ Sokol Křemže si občas udělají radost a vyjedou si zahrát svůj oblíbený sport do zahraničí. Bývají to „ velké“ turnaje typu Mistrovství světa či Evropy. Poznali už mnohé kurty – ve Španělsku, Irsku, Turecku či Švédsku. Tentokrát vyjeli okusit atmosféru Mistrovství Evropy do Slovinska. Hrálo se v lázeňském městečku pro nás krkolomného jména – Podčetrtek. Je na hranici s Chorvatskem / denně jsme cestou z hotelu do haly míjeli hraniční závoru/ a může se pochlubit pěkným lázeňským areálem s termální vodou. Je v celkem příjemné dojezdové vzdálenosti autem a na zhruba 450 kilometrů stačí něco kolem pěti hodin pohodlné jízdy autem. Z toho ovšem něco přes 40 kilometrů na českém území trvá téměř hodinu. Rozdíl mezi českými silnicemi a jízdou na zahraničních cestách / a to nejen po dálnici, ale i po „okreskách“ ve Slovinsku / je nepopsatelný a je navíc umocněný řadou předvolebních bilbordů. Přesto stojí ve Slovinsku zavítat nejen do přímořských městeček a nesčetných kostelíků na vrcholech kopců – ale právě i do tohoto městečka a jeho příjemného „Terme Olimia“. Moc jsme si ho užili.
Sportovní hala s devíti kurty je příjemná pro hráče, bohužel ne pro přihlížející. A tak se víc než tisícovka přítomných – hráčů, trenérů, doprovodu – tísnila denně v nevelkém hledišti. Stejně tak miniaturní šatny a čtyři sprchy pro muže a čtyři pro ženy nebyly nic moc. To i na okresních turnajích v Čechách bývá zázemí komfortnější. Na druhou stranu je třeba přiznat, že stravování účastníků bylo díky přistavenému obrovskému stanu se spoustou míst mnohem příjemnější. Bylo navíc umocněno vynikající místní kuchyní – Slovinci umí dobře uvařit.
Pro hráče Křemže měla hala velkou nevýhodu. V tak vysoké hale hrávají skutečně jen při výjezdech do zahraničí. Ve velmi skromných poměrech domácí tělocvičny se nemohou připravit na styl hry, který je pro tyto soutěže typický. Je pro nás velmi těžké správně udeřit míče padající z velké výšky dlouhou dobu. Navíc pak umístit úder do soupeřova hřiště tak jak bychom si to představovali a soupeři „uškodili“je prakticky nemožné. Zejména pro hráče dříve narozené, kteří svou dlouhou karieru hráli v úplně jiných podmínkách. Na Mistrovství Evropy jezdí hráči mnohem vyšší úrovně, než se kterými se v domácích turnajích křemežští potkávají. Je až s podivem do jakého věku si hráči udržují nejen vynikající techniku a herní návyky, ale i skvělou fyzickou kondici. Šedesátiletí borci se na hřišti prohánějí s takovou vervou, rychlostí a obratností, že mnohý dorostenec z Čech by jim mohl závidět. Na výkonu křemešťáků se bohužel projevily i dlouhodobé či akutní zdravotní potíže. Z výše uvedeného vyplývá, že se nedaly čekat nějaké výsledkové hody. A když už by se výše uvedené překážky mohly překonat, postavil nám los do cesty nasazené soupeře, či nás opustilo štěstí.
Na to nejvíc doplatil náš „elitní“ pár – Michal Koudelka,Jan Jirásek / Kladno/, mistři republiky v deblu nad 40 let. Sehráli skvělý zápas s párem nasazeným jako „číslo tři“. Čtyřicet minut se tahali se soupeřem o každý míč, aby nakonec po smolném závěru prohráli ve třetím setu 19:21. O fous, velká škoda. Jejich soupeři pak hladce postupovali v dalším průběhu turnaje až na medailové pozice. A tak nakonec ten nejlepší z Křemže – Michal Koudelka – skončil v deblu na 17 místě. Nedařilo se mu ani ve dvouhře, kde mu připadlo dělené 33. místo. O nic líp nedopadli ostatní hráči Křemže. Všichni prohráli ve svých prvních zápasech – někdo po boji a s trochou smůly, někdo neměl v souboji s mnohem lepším soupeřem žádnou šanci. Je třeba přiznat, že ve startovním poli byli mnohem „příjemnější“ soupeři, kteří by alespoň někoho z nás „pustili dál“. Co naplat – tedy hráči nad 60 let J.Bednář a J.Holeček jsou v konečném účtování na třicátém třetím místě. V Evropě – kdo se tím může pochlubit! V.Koudelka v kategorii 65 + je sedmnáctý. Irena Koudelková mez hráčkami nad 65 let skončila devátá. Líp se nedařilo ani v mužském deblu nad 60 let. J. Bednář a V Koudelka vzdorovali svým soupeřům jen v prvním setu a prohráli 2:0. Takže konečné sedmnácté místo. J.Holečka vyřadily zdravotní potíže ze soutěže párů úplně. A tak jen mix Koudelkových v kategorii nad 65 let se může poprvé po mnoha letech pochlubit vítězstvím v zápase na Mistrovství Evropy. Tam jim los do cesty postavil v prvním kole soupeře z Německa a křemešťáci zúročili několikatýdenní zvýšené treningové úsilí, pěkně si zahráli a vyhráli ve dvou setech. Postoupili mezi 16 nejlepších mixů v Evropě. V osmifinále je čekal druhý nasazený pár. Tam už to nešlo, křemežský vzdor byl jen chvilkový a krátký. Ale deváté místo v Evropě se domů jen tak často nevozí. Hráči Křemže tak navázali na svá předchozí vystoupení na velkých turnajích. Přivážejí drobný úspěch, řadu porážek. Opět se ukázalo, jak ošidný je na těchto turnajích los. Ne, že bychom pomýšleli na medaile. Ale příjemné je zahrát si více než dva zápasy. Něco jsme se přiučili, je zjevné, že seniorský badminton udělal velký krok dopředu a bylo na co se dívat.
Je třeba připomenout, že hráči Křemže byli nedílnou součástí více než dvacetičlenné výpravy z Čech. Tato seniorská parta se schází na turnajích už mnohé roky, udržuje velmi přátelské vztahy a vždy ráda přivítá seniorské nováčky. Jistě nemůže být tak početná jako výpravy z Dánska , Švédska či Německa, ale jistě s chutí a nadšením reprezentuje Českou republiku. Je velmi příjemné trávit čas v této společnosti. Jen je škoda, že si v porovnáním s výše uvedenými výpravami / a i mnoha jinými/ připadáme jako chudí příbuzní. Proti výpravám v jednotném oblečení s logy sponzora na ručníku, bagu či bundě mají Češi každý „co dům dal“. Ještě tak stejná trička, která už léta vozíme, kdež jsme si je nechali udělat s českou vlajkou na minulé turnaje. Jinak tepláky každý co má doma, ev. s logy oddílů. Takže jsme rádi reprezentovali nejen republiku ale i Křemži – a na to jsme hrdí.
A několik obrázků si můžete prohlédnou v naši Galerii.